Jiří Varhaník
kulturní redaktor
tel.:+420 567 578 033
mobil:+420 732 506 071
varhanik@jihlavske-listy.cz

Na jaře mu Muzeum Vysočiny v Jihlavě připravilo velkou výstavu. K jeho pětasedmdesátinám. Fotograf Antonín Chloupek z Jihlavy na ní představil svou tvorbu od portrétu, reportáží z roku 1968 až po experimentální snímky kaleidoskopu. Něco tam přesto chybělo. Fotografie z jeho působení u filmu. 

„Moje výstava měla poněkud nadnesený podtitul: Průřez celoživotní tvorbou,“ přiznává. „Měl jsem připravených několik tematických skupin, ale všechno se na výstavu zdaleka nevešlo. Například filmové střípky, jak já tomu říkám, jsou fotografie z natáčení filmů ve Filmovém studiu Barrandov z let 1963 až 1976.“
Antonín Chloupek není rodilý Jihlavák, přiženil se sem. Mládí prožil v Praze, kde studoval, a proto se dostal k filmu. Působil u něj sedm let jako asistent výpravy – rekvizitář, i když chtěl přejít do fotooddělení. Špatný kádrový profil to však neumožňoval. Fotil si tedy sám pro sebe. Na Pentacon Six 6×6, někdy i na kinofilm. 

„Ty první snímky jsou z muzikálu Starci na chmelu, které jsem fotografoval ještě na střední škole jako ,čumil‘ při příjezdu filmařů na exteriér,“ vzpomíná. 
Ale jeho prvním filmem, na kterém spolupracoval už jako člen štábu, byl televizní seriál F. L. Věk. 

„Po sovětské okupaci v roce 1968 a následné takzvané normalizaci hledali filmaři vhodnou látku k vyjádření normalizačního temna, aby to současně prošlo cenzurou. Historická látka takovou možnost skryté paralely, kterou by diváci pochopili, nabízela.“ Jak dodává, to byl asi jeden z důvodů kladné odezvy seriálu u diváků. „Však byl později z těchto důvodů film určen ke skartaci, což se na štěstí nakonec nějakým ,nedopatřením‘ nestalo a v archivu zůstal,“ vysvětluje. 
Dosud oblíbený a ceněný seriál režíroval František Filip a hrála v něm celá řada tehdy velmi populárních herců. „Byl jsem tehdy mladý kluk, ke starším jsem měl obrovský respekt, spíš jsem se sblížil s těmi mladšími.“ Fotil však všechny.  
„Rád vzpomínám též na režiséra Karla Kachyňu, s nímž jsem spolupracoval na třech filmech. Zmínil bych v této souvislosti aspoň jeden. Byl to film Láska. Zejména proto, že to byl film zcela nepolitický, vyhýbající se jakékoliv tendenční agitaci. Zahráli si v něm mladí studenti, začínající herci. Oldřich Kaiser, Jaroslava Schallerová, Lenka Kořínková, Milena Steinmasslová a další.“ 
Antonín Chloupek se podílel i na mezinárodní produkci filmu Sarajevský atentát, v němž se v hlavních rolích představili Florinda Bolkan jako Žofie Chotková a Christopher Plummer v roli Franze Ferdinanda. A byl i u „cimrmanovského“ kultovního filmu Jáchyme, hoď ho do stroje. 

Poslední prací, na kterou rád vzpomíná, byl film Dým bramborové natě Františka Vláčila. „Tento režisér, boží člověk, usiloval o obsazení hlavní role doktora Meluzína Rudolfem Hrušínským, který byl v té době u komunistů v nemilosti, a měl zákaz hrát ve filmu. Díky neústupnosti Františka Vláčila se pak po půlročním handrkování s normalizačním režimem podařilo Rudolfa Hrušínského do filmu prosadit,“ vypráví Chloupek, „realizace filmu se proto o půl roku zdržela.“ 
Jako perličku pak uvádí, že ve filmu si doktor Meluzin místo pálení bramborové natě rozdělal ohýnek z nějakých nalámaných větviček.

Po tomto filmu fotograf Chloupek opouští Prahu, žení se a stěhuje do Jihlavy. Zde je znám jako dlouholetý fotograf v komunálních službách. Dodnes je v jeho ateliéru možné pořídit si fotku na občanku nebo pas. Samozřejmě hned a na počkání.  
Po odchodu z hlavního města kontakt s herci opadl, ale s některými na sebe nezapomněli. Takže když před lety v Jihlavě hrál Kaiser s Lábusem, pozval je na večeři a oba přišli. 
Dodnes je ale například v kontaktu s J. Schallerovou, hvězdou filmu Valerie a týden divů, která nechtěla být herečkou, přesto natočila přes 40 filmů. 

Diskuze k článku