The Track Inspection: Dráha je průjezdná…

Spojením varhanního tria s dechovou sekcí, funku se souljazzem či hip-hopových vlivů s reminiscencemi fusion Jan Andr skutečně zaplnil prázdnou niku na zdejší klubové scéně.

„Chtěl jsem se odlišit i tím, aby si lidé z našeho koncertu zapamatovali kousek přehledné melodie, což u současného jazzu postrádám,“ vysvětlil varhaník koncepci svojí kapely v rozhovoru pro časopis Harmonie. Melodiemi opravdu nešetří.

Co se týče soundu i stylu, kdo zná kapelníka The Track Inspection ještě jako pianistu akustického Jan Andr Quartet, bude možná novým projektem hodně překvapen. Inspiraci k novému směřování nasál Andr během návštěvy Ameriky, kde ochodil na jamy a hlavně vnímal:

„Viděl jsem v USA spoustu koncertů, které nebyly jen jazzové. Například funk, R&B a také gospel, navštívil jsem několik bohoslužeb. Což ve mně zanechalo takovou stopu, že pro mě je v současnosti důležitější, jakou energii kapela vyzařuje a jaké emoce vzbuzuje. Ještě když jsem provozoval Quartet, chtěl jsem jít směrem intelektuálního jazzu, ale pak jsem dozrál a začal na věci pohlížet jinak.“

Dopustili bychom se však velkého omylu, kdybychom chtěli hudbu The Track Inspection jednoduše zaškatulkovat. Podle úvodní skladby Inspector‘s Funk, s hybným riffem, slušivě barveným trombonem Richarda Šandy, nebo kusů jako Funk‘s Not Dead, bychom mohli mít hned jasno: Jistě, partička sázející na přímočaré taneční groovy. A spletli bychom se. Stejně jako „líbezný“ nápěv závěrečné balady Song For You nenaznačuje, že Andr a spol. sázejí na uhlazenou jazzovou easy listening.

Ani ona úvodní skladba Inspector’s Funk vlastně není přímočará. Mění náladu od oné bujaře tepající ke zklidněné. V rozvolněné, tiché pasáži, zařazené atypicky do první čtvrtiny skladby, vynikne vícehlas dechů nad zvukomalbou hammondek a kytary. A ve členitých skladbách jako Imagine (kterou ostatně hrával už akustický Jan Andr Quartet), s vynalézavými bicími Tomáše Hobzeka, už je všechno úplně jinak než jen „přímočaře funkově“. Což je v případě alba, určeného primárně k domácímu poslechu, jedině dobře.

Dobrý příklad nadžánrovosti a Androva tvrzení „ne, že bych moderní jazz házel do koše, ale začala mě bavit i jiná muzika“, představuje hip-hopem inspirovaná kompozice Laid-Back. Jakoby schválně, pro kontrast, zazní z alba hned poté výstižně pojmenovaný kus Early Swing s… inu, swingující basovou linkou a střídajícími se sólisty.

The track inspection|foto:Tomáš Princ

Andr jako hráč na hammondky zaujme napříč celým albem. Nejen invenčními sóly, vyhrávkami, unisony s kytarou či dechy, barevnými plochami. Ujal se i basových linek, ať už hraných na varhany nebo na Moog. Zkomponoval sedm z devíti skladeb. Ovšem sólový prostor mají logicky všichni členové sexteta. Miroslav Hloucal se blýskne elektronickými efekty prohnanou trubkou ve vlastní kompozici Sundance, ale rozhodně nejen tam. Z jeho vydařených chvilek by šel sestavit seznam.

V Sundance exceluje i nadžánrový kytarista Kirill Yakovlev sólem, které snadno zapadne i do jazzrockové estetiky. V Laid-Back si pro změnu pohrává s futuristickým, kytarově-syntezátorovým zvukem, kterým převezme štafetu od excelujícího Kalfusova saxofonu. Další zvukový rozměr dechové sekci tu přidá i flétna hostující Suzanne Higgins.

Jan Andr|foto:Tomáš Princ

Druhá výjimka z Androva autorství je Yakovlevova skladba September, I Remember. Můžete hádat, zda ji inspiroval standard I Remember April. A opět ocenit aranžmá dechů i zboosterované, učebnicově vygradované Yakovlevovo sólo.

Těžiště práce The Track Inspection je samozřejmě na pódiu. Za relativně krátkou dobu existence se šestice zavedla jako strhující koncertní kapela. Nezbývá než popřát, aby se mohla co nejdříve zase vrátit do klubů. Ovšem i v disciplíně studiového alba obstála „Drážní inspekce“ na výbornou.