Filmový sektor kvůli koronakrizi prožívá jedno z nejkritičtějších období své historie. Kina jsou opět zavřená, rozdělané projekty stojí a většina již natočených letošních velkofilmů byla odložena na příští rok. „Celkově hrozí velká redukce počtu kin,“ obává se Vít Janeček, filmový tvůrce a člen Rady Asociace režisérů, scenáristů a dramaturgů.
Řada filmů je sice dostupná on-line, ale pro některé artové tituly a přístupy má tento způsob šíření podle Janečka řadu deficitů. „Streamovat jde každý film, ne každý je však pro sledování na menších obrazovkách a bez soustředění v kinosále vhodný. Může to vést k úbytku různorodosti v oblasti filmu a zřejmě i snížení produkce,“ myslí si Janeček.
S tím souhlasí i mnozí filmaři v zahraničí. Třeba americká režisérka Patty Jenkinsová nedávno varovala, že „o chození do kina můžeme přijít úplně.“ Jenkinsová je rozhořčená oprávněně. Její nový počin Wonder Woman 1984, který by za normálních okolností mohl dosáhnout na tržby kolem miliardy dolarů, tedy přes 23 miliard korun, musel kvůli pandemii již třikrát odsunout svou premiéru. Stejný osud potkal i desítky dalších projektů.
Již podruhé byla odložena například nová bondovka Není čas zemřít. Produkční společnost Eon Productions přitom ještě na konci září ujišťovala kinaře, že listopadový termín se posouvat nebude. Datum premiéry změnila také adaptace klasického sci-fi románu Duna nebo český film s mezinárodním obsazením Jan Žižka od režiséra a producenta Petra Jákla. Ten má být s rozpočtem půl miliardy korun nejdražším snímkem v historii české kinematografie.
„Premiéru jsme posunuli na duben příštího roku. Myslím, že se to nakonec zvládne, ale bude to hodně komplikované, protože nikdo neví co bude. Člověk nemůže nic naplánovat,“ řekl deníku E15 Jákl. „Aktuálně mám v Americe hotové další dva filmy, které kvůli pandemii stojí. To je samozřejmě nepříjemné,“ dodal. Daná situace se podle něj podepisuje na dokončování projektů a zvyšuje tvůrcům náklady. V některých případech může jít třeba i o 20 procent.
Ministr kultury Lubomír Zaorálek ve čtvrtek představil program na podporu audiovizuálního průmyslu. Stát by do něj měl investovat téměř 100 milionů korun. Zaorálek plánuje příslušný návrh předložit vládě v pondělí 19. října.
„Celý filmový průmysl je velmi úzce provázán, funguje jako na sebe navázaný řetěz, kdy jeden bez druhého nemohou subjekty existovat. Takže zavření kin je problém také pro filmové distributory a producenty,“ říká ředitelka Státního fondu kinematografie Helena Bezděk Fraňková. Právě ten má slíbenou pomoc filmovým producentům rozdělovat.
„V Česku filmy neprodukují velká studia, které ztrátu na jednom filmu dohoní celosvětovou distribucí jiného. Celý český filmový průmysl je mnoho malých společností, které covidová krize prakticky posílá do dluhové spirály,“ dodává Fraňková.
Jen ztráty tržeb při uzavření provozu českých kin představují podle údajů Státního fondu kinematografie zhruba 100 milionů korun měsíčně. Kromě toho dochází ke ztrátě více než 28 milionů korun na nevybrané DPH a další téměř dva miliony činí ztráta Státního fondu na neodvedených poplatcích. Česká kina jsou momentálně jen asi na 40procentních výdělcích oproti loňskému roku.
Pro srovnání, zatímco o víkendu mezi 27. únorem a 1. březnem před zavedením omezení kvůli koronaviru česká kina na základě dat Box Office Mojo utržila přes 1,8 milionu dolarů, tedy asi 42 milionů korun, během víkendu mezi 7. a 10. květnem v době vládních opatření kinaři vydělali jen necelých 28 tisíc dolarů, zhruba 655 tisíc korun. Ještě hůře jsou na tom čeští producenti a distributoři.
„Tato situace zasáhne velmi silně nejen kreativní zaměstnance a firmy. Šedesát procent profesí v českém audiovizuálním průmyslu jsou nefilmové profese - gastro, ubytování, doprava a řada dalších. Pro fond je zásadní udržet fungující schéma podpory kinematografie. Jestli se to nepodaří, nemá vůbec smysl bavit se o dalších věcech,“ tvrdí Fraňková.
Oslovení odborníci se shodují, že v době rozmachu sledování filmů z domova se určitě zvýší poptávka po nízkorozpočtových snímcích se silnými tématy a originální estetikou. „Pro oblast autorů, kteří jsou dlouhodobě ve zranitelné situaci a s ještě méně pojistkami, než OSVČ jiných profesí, je to výzva k pojmenování a hledání cest k nějaké infrastrukturní podpoře autorské pozice,“ míní Vít Janeček.
Petr Jákl se snaží být optimistou. „Náhradu škody od státu požadovat nebudu. Tu potřebují jiní lidé, kteří přišli o práci a nemají z čeho žít a to já nejsem. Musíme myslet pozitivně a všechno se zlepší. Kina se určitě opět otevřou,“ uzavírá.
