Papež: Vzdělávání je setbou naděje

^{Foto: Vatican News}

Papež František ve čvtrtek 15.10. v obsáhlé promluvě načrtnul zásady globálního výchovně-vzdělávacího spojenectví, k jehož uzavření vyzval loni v září (viz ZDE). Takzvaný Global Compact on Education se měl v Římě původně konat letos 14. května. Mezinárodní setkání určené všem lidem i institucím především z oblasti školství bylo však vzhledem k nynější globální situaci přeloženo a uskutečněno pouze na digitální platformě, kterou zajistila Papežská Lateránská univerzita. V hlavní aule této římské univerzity proběhlo za určitých omezujících hygienických opatření také reálné setkání, kterého se účastnili studenti a profesoři z Věčného města.

Papež František vyzval každý sektor společnosti na celém světe, aby se připojil a podpořil tuto globální alianci, která prosazuje hodnoty péče o druhé, míru, spravedlnosti, dobroty, krásy, přijetí a bratrství s cílem budovat naději, solidaritu a harmonii všude na světě.

Vzdělání – semínko naděje

Aliance financovaná Kongregací pro katolickou výchovu má podpořit změnu na globální úrovni tak, aby vzdělání mohlo napomoct vytváření bratrství, míru a spravedlnosti. Podle papeže má dohoda „zajistit, že každý má přístup ke kvalitnímu vzdělání, které je v souladu s důstojností lidské osoby a naším společným povoláním k bratrství.“

„Nechť jsme živeni přesvědčením, že vzdělání v sobě nese semínko naděje: naděje na mír a spravedlnost; nadeje na krásu a dobro; naděje na společenskou harmonii,“ řekl papež ve svém poselství. „Musíme se posunout vpřed, všichni dohromady, každý jak je, ale neustále s pohledem dopředu upřeným na budování civilizace harmonie a jednoty, ve které nebude místo pro hroznou pandemii kultury, kde je vše „na jedno použití“.“

Ve svém poselství papež také poukazoval na nepříznivé efekty současné krize způsobené pandemií Covid-19 na vzdělávací systémy po celém světě. Online vzdělávací platformy podle něj odhalily výrazné rozdíly ve vzdělávacích a technologických příležitostech,  protože zhruba deset milionů dětí bylo nuceno opustit školy, nehledě na více než 250 milionů dětí školního věku, které už tak byly vyčleněny ze všech vzdělávacích aktivit.

Naděje zakotvená v solidaritě

Svatý otec v dnešní situaci žádá nový kulturní a rozvojový model, který respektuje a chrání lidskou důstojnost, a zároveň vytváří vzájemnou globální závislost, která dohromady spojuje národy i komunity k péči o společný domov a mír.

„Vzdělávání je vždycky úkonem naděje, která zve k součinné transformaci neplodného a ochromujícího myšlení lhostejnosti na jiné, odlišné myšlení, které bude s to zahrnout naši společnou sounáležitost. Pokud se prostory vzdělávání dnes přizpůsobují myšlení, které je založené na substituci a repetici, a neumí generovat a ukazovat nové obzory, v nichž budou přívětivost, mezigenerační solidarita a hodnota transcendence tvořit základ nové kultury, nezmeškáme setkání s touto historickou chvílí?“

Vzděláním proti sobeckosti a lhostejnosti

Papež poukázal na to, že „vzdělání je přirozeným protilékem na individualistickou kulturu, která někdy zdegeneruje do skutečného kultu ega a převahy lhostejnosti.“ Angažovanosti na každé úrovni společnosti, je podle papeže třeba pro „obnovení vzdělání, které nepřitahuje pohled opačným směrem, k vážným sociálním nespravedlnostem, porušením práv, hrozným formám chudoby a plýtvání lidskými životy.“

Tento globální vzdělávací pakt požaduje integrální postup, který reaguje na osamělost mladých lidí a nejistotu, která vyvolává depresi, závislosti, agresivitu, slovní nenávist a šikanu.

Pakt se dále věnuje tématům jako násilí, zneužívání slabších, fenoménu dětských manželství a vojáků, tragédii dětí prodaných do otroctví, stejně jako „nesmyslné a bezcitné vykořisťování“ planety, které vede k závažné enviromentální a klimatické krizi.“

Sedm závazků Globální výchovné aliance

Ve své promluvě Svatý otec zformuloval sedm bodů navrhovaného společného závazku tohoto spojenectví:

„Z těchto důvodů se osobně a společně zavazujeme:

Za prvé, klást do středu každého formálního i neformálního vzdělávacího procesu člověka, jeho hodnotu a jeho důstojnost, aby vyšly najevo jeho specifické vlastnosti, krása, jedinečnost a současně také jeho schopnost vztahovat se k druhým a k realitě, jež ho obklopuje, a odmítat takový životní styl, který napomáhá šíření skartační kultury.

Za druhé, naslouchat hlasu dětí a mládeže, kterým předáváme hodnoty a poznatky, abychom společně vytvářeli budoucnost spravedlnosti a pokoje, život hodný každého člověka.

Za třetí, usnadňovat plnou účast holčiček a děvčat na vzdělávání.

Za čtvrté, spatřovat v rodině primární a nepostradatelný pedagogický subjekt.

Za páté, vychovávat druhé i sebe v přijímání a otevírání se těm nejvíce zranitelným a marginalizovaným.

Za šesté, snažit se studiem nalézat jiné způsoby chápání ekonomie, chápání politiky, chápání růstu a pokroku, aby opravdu sloužily člověku a celé lidské rodině v perspektivě integrální ekologie.

Za sedmé, opatrovat a kultivovat náš společný domov, chránit jej před vykořisťováním jeho zdrojů přijetím nového střídmějšího životního stylu, zaměřením se na plné využití obnovitelných energií respektujících lidské a přírodní prostředí podle principů subsidiarity, solidarity a oběhového hospodářství.'

Opěrné body v sociální nauce církve

Svou promluvu papež zakončil poukázáním na inspirativní zdroje pro budování tohoto projektu:

„Drazí bratři a sestry, chceme se nakonec v zemích svého původu odvážně snažit zavádět do života edukativní projekt investováním svých nejlepších energií, jakož i spouštěním kreativních a transformačních procesů ve spolupráci s občanskou společností. V tomto procesu je opěrným bodem sociální učení, inspirované [Božím] Zjevením a křesťanským humanismem a nabízejícím se jako pevný základ a živý zdroj pro nalezení cest v nynější krizi.“

^{Zdroj: Vatican News}