Leckdo se podivoval, když veřejně prohlašoval, že chce hrát do padesáti. Stane se to realitou. „Teď už musím, nedá se nic dělat,“ usmívá se hokejový nestor Jaromír Jágr. Winter Classic se totiž posouvá o rok, takže až ve Špindlerově Mlýně naskočí v prosinci do akce v roce 2021, bude to tři měsíce před jeho únorovými padesátinami. V rozhovoru pro iSport.cz vtipkuje i o tom, proč nemůže chytit koronavirus… A jaké to bude pro něj hrát v sezoně bez diváků?
Na led nemůže, takže tvrdě maká na suchu. Ale nezoufá si. „Nemá cenu ztrácet energii něčím, co nemáš ve svojí moci,“ tvrdí 48letý kladenský majitel, jemuž nejsou vládní nařízení příjemná, ale respektuje je a dodržuje. „Vidím, že spousta lidí má strach,“ popisuje legendární útočník náladu ve společnosti.
Jak to celkově vnímáte?
„Můžu s tím, co musíme dodržovat, souhlasit, nebo nemusím. Každý se na to dívá jinak. Někdo to prodělal, aniž o tom věděl, ale jsou i takoví, kteří měli těžký průběh a byli rádi, že si zachránili život. I když takových bylo míň. Takže co člověk, to názor.“
Jaký je ten váš?
„Beru to jako součást života. Ať chceme, nebo ne, vždycky se něco stane. Moc dlouho tady na světě byl relativní klid, bez války, bez velkých nemocí. Teď to přišlo, takže je třeba to tak brát.“
Je spousta těch, kteří COVID prodělali bez příznaků. Myslíte, že jste mohl být takovým případem.
„Hele, poslouchej, to jde jenom na lidi, ne?“
Je pravda, že na Bohy asi ne.
(směje se) „To jsem zrovna nemyslel. Ale pozor, já jsem zvíře nebo mimozemšťan. Takže na mě to nejde! (smích) Jak říkám, je třeba to brát s nadhledem.“
O vás se opravdu říká, že jste díky výdrži z jiné planety…
„Tak vidíš. Já jsem v klidu.“
Jak vlastně teď trénujete?
„Pro mě osobně se až tolik nemění, jedu si to svoje. Při tréninku se neomezuju.“
Na led ale nesmíte.
„To ne, ale to jsem ani neměl v plánu, chtěl jsem naskočit až někdy v listopadu. Teď se to všechno vyrovnalo, protože nemohou trénovat ani ostatní. Takže náskok, který na mě měli, se zmenšuje. Celkově je to ale nepříjemné, nejenom pro mě. Ale i pro náš kladenský tým. Nikdo neví, co bude, kdy se začne hrát. Navíc se nesmí ani trénovat, což mi přijde absurdní. Ale víc to ani nechci komentovat.“
O rok se musel odložit venkovní zápas ve Špindlerově Mlýně. Jak to vnímáte?
„Není to příjemný, protože to měla být jedna z nejlepších akcí, která se tady kdy konala. Lidé byli natěšení, o lístky byl obrovský zájem, bylo skoro vyprodáno. Program byl skvělý, vedle hokeje tam byly plánované i kulturní akce. Měla to být prvotřídní show. Ale pozor, my nic nerušíme, jenom se to odkládá na příští rok. Věřím, že bude ještě lepší. Akorát uvidíme, jestli se nám nezmění soupeři. Máme hrát s Vrchlabím, ale pokud jeden z nás postoupí do extraligy, může se to změnit. Pokud bychom se nahoru dostali my, hráli bychom taky s někým z nejvyšší soutěže. Uvidíme. Budeme celkově na přípravu mít více času a věřím, že fanouškům připravíme nezapomenutelný zážitek. Možná se zapojí i juniorské a mládežnické týmy. Celkově to bude unikátní akce.“
Zvažovali jste hodně, jestli akci odložit, nebo raději uspořádat za okleštěných podmínek?
„Kdybychom to neodložili, nikdo by nám nezaručil, že tam pustí 7500 lidí, s nimiž jsme počítali. Kdyby to bylo v nejlepším případě jenom pět tisíc, museli bychom spoustu lístků vracet. A kdyby tam nemohl nikdo? To by bylo ještě horší. Takže jsme to museli posunout, i když nás to všechny pochopitelně mrzelo. Ale musíme to brát pozitivně a doufat, že to bude za rok ještě lepší. O tom jsem přesvědčený.“
I sponzoři to jistě pochopili, ne?
„Ano. Všichni to chtějí udělat za rok, a ještě lepší. Vstupenky zůstávají v platnosti, není potřeba je vyměňovat. Takže tímto fanoušky žádáme, aby to pochopili a vzali to. Moc si vážíme, že si lístky pořídili a ukázali takový zájem. O nic nepřijdou. Už teď se můžou těšit na ojedinělou akci. Motivuje to i mě osobně. Vím, že nemůžu s hokejem skončit.“
Hrát bez lidí? Bude to takový trénink
Takže o to větší vám to dává motivaci vydržet do příští sezony, která už snad bude v normálním režimu?
„Celý život jsem hrál hokej i proto, abych uspokojil diváky, kteří se přijdou podívat. Odevzdal jsem pokaždé maximum, protože jsem nevěděl, jestli ten člověk mě uvidí jednou nebo víckrát. Nebo poprvé a naposledy. Tohle mě vždycky dávalo extra motivaci. No a vidíte, jaká je současná situace. Teď se nehraje vůbec, pak se možná začne, ale bez lidí. Což jsem si nikdy nedokázal představit. Já ani nevím, co k tomu říct… (přemýšlí) To je jako hrát divadlo bez diváků. Jasně, snímají to televize, ale ne všichni mají možnost se na to dívat. Navíc zážitek v hledišti je jiný než u obrazovky.“
O to víc vás tedy láká v kariéře ještě vydržet.
„Ne, že by mě to lákalo. Ale já musím! (směje se) Nedá se nic dělat, svoji účast na Winter Classic jsem slíbil, takže mi nezbývá nic jiného než hrát. Ale nebojte, nějak to zvládnu.“
Spousta lidí se pousmála, když jste prohlašoval, že chcete vydržet do padesátky na ledě. A teď to nejspíš bude realita.
„Koronavirus mi trochu pozměnil plány, ale zase mi dodal extra motivaci. Všechno špatný je k něčemu dobrý.“
Dovedete si vůbec představit, jaké to bude, až během této sezony budete hrát před prázdnými tribunami?
„Bude to spíše takový trénink. Aspoň já to tak budu vnímat, i když na druhé straně tréninky mi nikdy nevadily. Je ale rozdíl, když dáš gól a slaví celá hala, nebo je ticho. Ale jsme profesionálové, musíme se vyrovnat s každou situací. Ať je dobrá, nebo špatná.“
Pro vás to ale bude o dost těžší, celou kariéru jste hrál před našvihanými ochozy.
„To je pravda. Dá se říct, že jsem na to byl zvyklý. Vždycky jsem chtěl lidi pobavit. I tady v Česku bylo z devadesáti procent vyprodáno. Ale nedá se nic dělat. Takový je život.“
Vidíte, čeho se ještě na stará hokejová kolena dočkáte.
„Nikdy nevíte, co vám život nachystá.“
Ale i tak platí, že jasným cílem pro Rytíře je návrat do extraligy? I přes nepříznivé okolnosti?
„To je jasný. Kdybychom si jenom stěžovali a řešili, co nemůžeme ovlivnit, nepomůže nám to. Musíme to brát jako realitu a snažit se z toho vytěžit maximum. To je jediné, co můžeme dělat. Než ztrácet energii věcmi, které nemůžeme ovlivnit a kontroluje je někdo jiný. Každý člověk by měl využít svojí energii k tomu, aby danou situaci využil nejlíp, jak může. I když chápu, že je to složité a hodně lidí má obavy. Musíme to všichni nějak zvládnout.“
