Nick Muto rybaří podél celého pobřeží Nové Anglie a nic ho nerozlítí tak, jako pohled na tuleně. Muto, jehož dvě rybářské lodě loví hlavně ryby a korýše žijící u mořského dna jako jsou platýsi nebo humři, patří k rostoucí skupině rybářů, milovníků pláží i činitelů, kteří na místní narůstající tulení populaci bez zaváhání svedou všechno od nízkého stavu ryb po zvýšený počet žraloků, píše agentura AP.
„Oblasti, kde jsme tradičně rybařili, kde byl úlovek v podstatě zaručený, jsou teď úplně bez ryb. A ty ryby odtamtud vyhnali tuleni,“ tvrdí Muto. „Jedí nám ryby ze sítí. Zaplétají se nám do sítí. Jsou všude,“ dodává.
Není pochyb, že tuleňů i žraloků ve vodách Nové Anglie přibývá; a to hlavně kvůli ochraně, kterou jim poskytují federální zákony. Odhaduje se, že v oblasti žije okolo 50 tisíc tuleňů kuželozubých a o něco méně tuleňů obecných. Před několika desetiletími byla přitom tato zvířata kvůli lovu na pokraji vyhubení.
Nejsou data, jestli je tuleňů moc
Podle odborníků však neexistují dostatečná data na to, aby se určilo, zda je současná populace příliš velká; případné nařízení redukce počtu tuleňů by se tak neopíralo o pevný základ. Na řádných datech nestojí ani domněnky, že tuleni jsou původcem neúspěšného rybolovu a lákají do míst žraloky. Odborníci se domnívají, že roli může hrát i oteplování mořské vody a další faktory. Mainský záliv, který se rozkládá od mysu Cape Cod po kanadskou provincii Nové Skotsko, se ohřívá rychleji než 99 procent světových oceánů.
Rostoucí počty ploutvonožců donutily americký Národní úřad pro oceán a ovzduší (NOAA) navrhnout směrnice, které by lidem na úkor mořských savců pomohly ochránit jejich působiště, a to včetně fyzických bariér.
Komisař pro přírodu se chlubil fotografiemi mrtvých exotických zvířat |
„Frustrace rybářů a majitelů pozemků pramenící z konfliktu s mořskými savci roste,“ píše se v návrhu NOAA.
Ekolog David Johnston z univerzity v Severní Karolíně a bioložka Stephanie Woodová z univerzity v Bostonu se domnívají, že veřejnost by měla tuleně vnímat spíše jako úspěch péče o zachování přírody, než jako problém. Tuleni, kteří na začátku 20. století byli kvůli lovcům na pokraji vyhubení, získali v roce 1972 federální ochranu. Vracet se do Nové Anglie začali v 80. a 90. letech minulého století a od té doby prospívají - svá mláďata často vychovávají na chráněných ostrovech, které dříve sloužily jako základny pro lov a rybaření.
„Tuleni získali přirozené prostředí, což je opak toho, co většinou vídáme u jiných živočišných druhů, které mají problém populaci obnovit,“ uvádí Woodová, podle které potíže s návratem do dřívějších působišť mají další mořští savci, jako jsou velryby nebo jiné druhy tuleňů.
Tuleni jsou oblíbenou potravou žraloků
Kritici však tuleně vnímají jako ekologickou a bezpečnostní krizi a varují, že žraločích útoků bude jenom přibývat, pokud nikdo nezasáhne. Navíc podle nich utrpí i turismus.
„Nečinně přihlížet je pro mě i pro obyvatele Cape Cod nepřijatelné,“ říká člen okresního výboru ve městě Barnstable Ron Beaty, a dodává, že tuleni jsou „středem problémů“.
„Kvalita zdejšího života, naše schopnost udržet si živobytí a naše ekonomika půjdou do háje,“ domnívá se. „Respektuji divoká zvířata a ty, kteří věří, že se musí tuleni i žraloci vrátit. Ale my máme taky právo na přežití a existenci,“ říká Beaty.
Z útoku žraloka na plavkyni však tuleně viní jen málo lidí. Průvodce a organizátor výletů na pozorování velryb Zack Klyver říká, že množství tuleňů přispívá k ekoturistice. „Raději bych, abychom se přizpůsobili a nepožadovali, aby se všechno přizpůsobilo nám,“ říká. „A spousta lidí má o tuleně zájem, chtějí je vidět,“ uzavírá.
