Říká se, že český obložený chlebíček nemá ve světě obdoby. Inu, pravda to bohužel není. Obložených chlebů a tzv. otevřených sendvičů najdete celou řadu – od italské bruschetty až po skandinávský smørrebrød. A přece chlebíčky vnímáme jako svého druhu národní bohatství. Jejich obliba neklesá ani po více než sto letech od jejich „vynalezení“ a staly se pevnou součástí silvestrovských či narozeninových oslav. Ale také docela obyčejnou svačinou nebo rychlou chuťovkou, kterou můžete zhltnout v divadle o přestávce mezi jednáními.

Do jisté míry je obložený chlebíček skutečně českým vynálezem. Stojí za ním lahůdkář Jan Paukert, který jej poprvé vytvořil v roce 1916. Nikoli však z vlastního popudu. Přiměl jej k tomu malíř Jan Skramlík, který u Paukertů pracoval na výzdobě vinárny. Při práci dostal chuť něco zakousnout, nevyhovovaly mu však tehdy běžně podávané malé jednohubky. Dožadoval se něčeho na „dvě nebo tři kousnutí“. A dostal chlebíček. Záhy se novinka uchytila i v Paukertově vyhlášeném lahůdkářství na Národní třídě, v té době jednom z nejlepších v Evropě. Za první republiky jej navštěvovala společenská smetánka: Ema Destinnová, Tomáš G. Masaryk, Lída Baarová, Hugo Haas či Vlasta Burian, který si prý chlebíčky zamiloval natolik, že v lahůdkářství u Paukertů pořádal chlebíčkové party pro své přátele. 

Tehdy ostatně chlebíček nebyla žádná laciná záležitost. Kromě domácí majonézy se zdobily lanýži, uzeným jazykem, husími játry či humrem, což byla právě specialita Paukertova lahůdkářství. Záhy však chlebíčky začali nabízet i další lahůdkáři, a postupně se rozšířily po celé republice. 

Ani po dvou světových válkách chlebíček z pultů českých lahůdkářství nezmizel, ačkoli o humrech v této etapě nemůže být ani řeč. V 50. letech byly původní „buržoazní“ ingredience nahrazovány levnějšími surovinami. A také se rozmohla domácí výroba chlebíčků. Za tou stál především fakt, že se majonéza začala vyrábět průmyslově a masově. Tím pádem se stala levnější a přístupná všem sociálním vrstvám včetně proletariátu. Do převratu v roce 1989 existovaly různé potravinářské normy, které mimo jiné přesně popisovaly varianty chlebíčků, jež bylo možné prodávat. Na rozdíl od současnosti, kdy jediným omezením je kreativita lahůdkáře, bylo za socialismu limitované množství možností a nic jiného nebylo možné vyrábět ani prodávat. 

V dnešní době podobná opatření neexistují a na scénu se opět vrátily i náročné suroviny, jakými jsou například krevety nebo foie gras a podobné lahůdky, které si nedopřáváme každý den. Současně je i nadále možné koupit „obyčejný“ šunkový chlebíček s bramborovým salátem, který ostatně zůstává nejoblíbenější variantou. 

Paukertovi nástupci aneb Kam na nejlepší chlebíček v Praze

JAN PAUKERT BISTRO

Začněme rovnou bistrem, které se honosí slavným jménem tvůrce chlebíčků. Původní bistro na Národní třídě bylo v roce 1952 znárodněno, avšak v roce 1991 jej Jan Paukert ml. získal zpět v restituci. V roce 2008 lahůdkářství Jan Paukert díky němu znovu ožilo, ovšem nikoli na dlouho. V roce 2012 získala 100% podíl ve společnosti firma Natland, která kromě lahůdkářství na Národní třídě měla provozovny i ve Žlutých lázních nebo v golfovém areálu na Zbraslavi. Kvůli údajně nezaplacenému nájmu skončilo lahůdkářství v insolvenci. Posléze pobočku na Národní třídě definitivně uzavřela Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Společnost Natland Group následně udělila licenci a právo využívat jména slavné značky společnosti Andytera, která v roce 2016 otevřela Jan Paukert Bistro na Rohanském nábřeží v Karlíně.

Poněkud obsáhlý úvod tak ukazuje, že nynější Jan Paukert Bistro má s prvorepublikovým rodinným lahůdkářstvím společné opravdu jen to jméno. Přesto i sem jsem se vydala. Během své návštěvy jsem bohužel na klasické chlebíčky nenarazila, přestože podle slov obsluhy je tu i nadále dělají. Proč však v tu chvíli nebyly k mání, jsem se bohužel nedozvěděla. Vyzkoušela jsme tak aspoň chleba s makovou pomazánkou a dýňovými semínky a variaci na knedlo-zelo-vepřo se slaninovým chipsem. Obě pomazánky byly dobré, chuťově více zaujalo knedlo-zelo-vepřo. Za mě však nic, kvůli čemu byste se měli extra vypravit do Karlína. 

Jan Paukert Bistro
Rohanské nábřeží 671, Praha 8
www.janpaukert.cz

OVOCNÝ SVĚTOZOR

Společnost Hájek a Boušková vznikla v roce 1992 a od té doby provozuje lahůdkářství Ovocný světozor, jimiž navazuje na tradici Ovocných lahůdek Světozor ze 70. let. Přestože je Ovocný světozor svými provozovateli prezentován jako síť cukráren, právě zde najdete jedny z nejlepších klasicky pojatých chlebíčků. Je libo se šunkou, s uherským salámem, se sardelovými očky, s uzeným lososem nebo s roastbeefem? Klasiku případně můžete nakombinovat i s modernějšími chutěmi, které zastupují žervé se sušenými rajčaty nebo kozí sýr s červenou řepou.

 V současnosti najdete v Praze hned dvanáct poboček, kde můžete uspokojit svou touhu po chlebíčcích i dortech. Sama nejčastěji chodím do té v pasáži Světozor ve Vodičkově ulici. Z ní se snadno dostanete do Františkánské zahrady, která za přijatelného počasí nabízí ty nejhezčí kulisy ke konzumaci. Osobně mám nejraději klasiku všech klasik: šunkový chlebíček na bramborovém salátě s polovinou vejce přelitým majonézou. Z požitku se tak zároveň stává zápas o zachování čistého oděvu, ale co by pro chlebíček jeden neobětoval.

Ovocný světozor
Vodičkova 39, Praha 1
www.ovocnysvetozor.cz

LAHŮDKY ZLATÝ KŘÍŽ

Za první republiky existovalo v Praze hned několik lahůdkářství, ovšem pouze tři z nich se stala skutečně slavnými. Ta, která vlastnili Jan Paukert, Josef Lippert a Alois Zoufalý. Poslední jmenovaný si otevřel své lahůdkářství v roce 1916 a jeho sortiment byl úzce spjat s francouzskými delikatesami. Ale v nabídce se objevil také chlebíček. Po znárodnění lahůdkářství v Jungmannově ulici fungovalo dál, jen pod novým názvem Zlatý kříž. A existuje dodnes. Mnohé se za tu dobu změnilo, sortiment lahůdkářství však jen minimálně. Mezi nejoblíbenější chlebíčky zde dodnes patří šunkový, hermelínový, krabí nebo s roastbeefem. Lahůdky Zlatý kříž najdete taktéž vedle Františkánské zahrady, jen z druhé strany než Ovocný světozor. Chlebíčky vám zde nabídnou ve dvou velikostech, vedle klasických i pořádně dlouhé pro opravdové labužníky. Vybrat si můžete z více než 50 různých druhů včetně atypického ovocného. Na ten jsem sice chuť neměla, ale i tak mi oči přecházely z toho obrovského výběru. Nakonec jsem zvolila roastbeef s červeným kaviárem a chlebíček à la krab, abych aspoň trochu vzbudila dojem prvorepublikové nonšalance. K historické atmosféře lahůdkářství se to více než hodilo.

Lahůdky Zlatý kříž
Jungmannova 750, Praha 1
www.lahudkyzlatykriz.cz

BISTRO SISTERS

Když se dnes řekne chlebíček, mnohým se jako první vybaví bistro Sisters v Dlouhé ulici, které se proslavilo svými „chlebíčky 3. tisíciletí“. Bistro založila v roce 2014 Hana Michopulu, jež se inspirovala v severských zemích a tradiční chlebíček od základu proměnila. V jejím odkazu dnes pokračuje gastronomická skupina Together, která se stala vlastníky Sisters v roce 2019 a propojila bistro se svým sousedícím podnikem Cukrář Skála. Současní majitelé zároveň hlásají, že při přípravě chlebíčků vychází z tradičního paukertovského pojetí studené kuchyně. Spojením tradičního řemesla a moderních chutí vznikají neotřelé kombinace, které skutečně stojí za to vyzkoušet. 

Během své poslední návštěvy jsem si vybrala chlebíček s vepřovou panenkou a podkladem z ricotty s petrželkou a dvěma druhy cibulky, chlebíček s krémem z červené řepy s kozím sýrem a karamelizovanými ořechy a chlebíček s pomazánkou ze zeleného hrášku a s uzeným lososem. Všechny uvedené patří mezi (momentálně) stálé druhy, které občas doplní nějaký speciál. Párkrát se mi poštěstilo jej natrefit, a tak jsem během svých návštěv vyzkoušela i chlebíčkové variace na kulajdu, zvěřinový se šípkovou nebo tatarák ze sousedního řeznictví Naše maso na smažence.  

Bistro Sisters 
Dlouhá 39, Praha 1
www.sistersbistro.cz

CHLEBÍČEK STORE

V roce 2015 otevřela Zuzana Tychtlová nedaleko Palmovky svůj Chlebíček Store. A čím je jiný než všechna ostatní zmíněná lahůdkářství? Tím, že zde si na své přijdou zejména vegani. Chlebíček Store je čistě veganské bistro, které nabízí rostlinné varianty klasických chlebíčků. Najdete tu chlebíček s cibulovým sádlem, s paštikou z uzeného tofu nebo s bramborovým salátem. Já si dala „vajíčkový“, v němž vejce nahrazuje tofu s černou solí a kurkumou, a mořský s cizrnou, celerem a řasami nori a wakame. Do třetice jsem neodolala chlebíčku s pochoutkovým salátem (rostlinný salám, sojanéza, hrášek, kyselé okurky), který se svou chutí vyrovnal salámovému originálu. Takže ani masožravec se nemusí bát, že by si zde nepochutnal. Bistro je vcelku malé, ale sousedí s parkem, kde si zakoupené lahůdky v klidu vychutnáte. 

Chlebíček Store
nám. Dr. Václava Holého 3, Praha 8

ŠPEJLE

Bistro Špejle vzniklo v roce 2017, kdy o zajímavý tapas bar byla ještě nouze. V té době majitelé podniku přišli s konceptem menších jídel, v nichž jsou zapíchané špejle. Ty neslouží jen ke snazšímu nabírání pokrmu, ale také jako cenovka. Jedna špejle má hodnotu 29 korun a u pokrmu obvykle najdete jednu až dvě. Nabídka bistra je rozdělena do tří sekcí: studené a teplé kuchyně, které doplňuje sladký bufet. Jídelní lístek nehledejte, dojděte k pultu a vybírejte očima. Případně si jen s obsluhou vyjasněte alergie, máte-li nějaké. Ve studené sekci najdete kromě různých salátů, sýrů a uzenin také chlebíčky. Bagety si zde pečou sami a použité suroviny obměňují podle sezóny. Přesto lze nalézt několik stálic jako guacamole s grilovanou krevetou, paštika z kachních jater s mangovým chutney, marinovaný losos s wasabi majonézou, kozí sýr s dýní nebo roastbeef se strouhaným vaječným bílkem. Dohromady můžete vybírat z okolo 15 druhů chlebíčků a spousty dalších dobrot. Špejli najdete v Jindřišské ulici, což je kousek od hlavního nádraží. Takže pokud jste zavítali do Prahy jen na skok a potřebujete stihnout vlak, nezapomeňte si tu koupit něco dobrého, aby vám cesta líp utíkala.

Bistro Špejle
Jindřišská 937, Praha 1
www.spejle.eu

Pokračování na další stránce…