Hokej v číslech: Jak začal Polák? A jak zatím vypadá jeho srovnání s Výtiskem?
Foto: Petr Kotala, hc-vitkovice.cz
Po loňském odchodu Jana Výtiska přivedly Vítkovice ze zámoří Romana Poláka, který se prezentuje podobným stylem hry i fyzickými parametry.
Abychom mohli oba válečníky porovnávat, musíme se nejprve podívat na jejich využívání v kádru. Co se herního času týče, tady má navrch Roman Polák. Ten v průměrném utkání odehraje za hry v plných silách na obou stranách 14:42 minut, což odpovídá členovi druhého obranného páru, oproti tomu Jan Výtisk za stejných podmínek odbruslil loni pouze 13:29 minut za zápas a spíše se pohyboval ve třetí dvojici či na pozici sedmého beka.
A možná ještě větší výhodu má pak Polák při srovnání průměrné kvality spoluhráčů i soupeřů obou borců, měřeno dle průměrného odehraného času relativně vůči zbytku týmu. Kdežto ten dosud nastupoval v celkovém součtu se třetími nejkvalitnějšími spoluhráči ze všech obránců Vítkovic a proti druhým papírově nejslabším soupeřům, Výtisk si musel vystačit s druhými nejméně kvalitními spolubojovníky, zatímco nastupoval proti jen lehce podprůměrným protivníkům.
Pro trochu konkrétních čísel a kvantifikace: Roman Polák měl zatím v tomto ohledu lepší podmínky než 77 % ostatních hráčů Vítkovic, oproti tomu podmínky Jana Výtiska byly víceméně průměrné – lepší než mělo 46 % jeho spoluhráčů. To tedy rozhodně neznamená, že by měl Polák dosahovat zhruba o dvě třetiny lepších hodnot než Výtisk, nicméně ukazuje nám to, že bychom měli v našich úvahách dopřát Výtiskovi trochu volnějšího metru.
Nyní se už pojďme konečně podívat na konkrétní defenzivní statistiky obou urostlých chlapíků. Obranná práce se v hokejové analýze hodnotí poměrně obtížně, drtivou většinu zkoumání tvoří tzv. on-ice statistiky, tedy metriky všech aktuálních hráčů týmu na ledě. Přesto však existují alespoň tři izolovatelné individuální statistiky – zabránění vstupu do pásma, zblokované střely a hity.
A ty mluví ve prospěch Romana Poláka. Ostravský rodák nasbíral za tři odehrané zápasy už rovných deset střetů se soupeřem, zatímco Jan Výtisk stihl za 46 utkání hitů "jen" (slovo jen berte skutečně s velikými uvozovkami) 81. Polák má k tomu na kontě za stavu 5 na 5 dvě úspěšná zamezení vstupu do vlastního obranného pásma, neboli 2,8 za 60 minut hry, a čtyři zblokované střely, 5,5 každou šedesátiminutovku.
Porovnejme to s jeho o pět let starším kolegou – ten sice loni ovládl týmové pořadí v sebeobětování se 7,9 zblokování rány soupeře za daný časový úsek, nicméně během stejného času stihl pouze 0,3krát zabránit protivníkovi v překonání vítkovické obranné modré.
Ovšem když hloubáme v defenzivních číslech dál, začne se při zapojení obrázek dramaticky měnit. Jednou z dalších klíčových obranných metrik jsou střelecké pokusy proti týmu. V celkových číslech se Polákovi daří opět lépe, za 60 minut hry za plných sil a jeho účasti ve hře proti Rideře mířilo 62,6 střely, v případě Výtiska to za stejných podmínek bylo 65,7 pokusu.
Jenže první pohled v tomto případě mate. Musíme totiž zohlednit, že loňské Vítkovice byly v ohledu střel na vlastní branku mnohem horší než ty, které zatím vídáme letos. Proto tuto metriku převedeme na relativní vůči ostatním hráčům týmů.
A pak zjistíme, že zatímco za účasti loňského kapitána Ostravanů ve hře jeho mužstvo čelilo o 3,2 střeleckému pokusu každých šedesát minut více než s průměrným hráčem, v případě letošního šéfa kabiny to činí hned o 10,3 pokusu za stejný čas víc.
Navíc, Výtisk v praxi nepřidělal svému brankáři vlastně žádnou práci navíc, protože oproti průměrnému hráči Vítkovic mu za 60 minut ušetřil hned 3,0 té nejnebezpečnější hokejové střely, tedy té ze slotu. Na druhé straně za Polákovy účasti ve hře se stále pohybujeme v negativních číslech, byť už v o něco příznivějších – mluvíme zde o 6,2 střely ze slotu každých šedesát minut navíc oproti týmovému průměru.
Obecně se dá říct, že Polákova lajna umožňuje soupeři mnohem více kombinovat než ta loňská Výtiskova. Během toho, co se pro ledě proháněl vousatější z této dvojice, zvládli si jeho soupeři za 60 minut přihrát na střelu pouze 26,4krát; naopak s Polákem ve hře je tato hodnota o 7,6 pasu horší.
Tím ovšem rozhodně nechceme říct, že by byl Roman Polák špatný hráč. A to ze tří důvodů:
Důvod první – tři odehrané zápasy jednoduše nejsou dostatečným statistickým vzorkem k tomu, abychom mohli dělat definitivní závěry. Většinou je k nějakému pořádnějšímu rozhodnutí potřeba přinejmenším dvojnásobné množství utkání.
Důvod druhý – Polák ještě nebyl při vyrovnaných početních silách na ledě ani u jednoho jediného inkasovaného gólu. A o góly přece jenom v hokeji jde především, respektive o ty ve finále jde jako o jediné.
Roman Polák - zblokovaná střela
Důvod třetí – ve dvou ze tří izolovatelných individuálních defenzivních statistikách si pravoruký bek vedl lépe než jeho kolega hrající s hokejkou na druhou stranu, a i v té poslední třetí dosahoval víceméně srovnatelných hodnot. To tedy spíše ukazuje na to, že Polákovi nesedí styl hry vítkovické druhé pětky.
A vlastně ani není divu, ostravská šestačtyřicítka se musí adaptovat nejen na hru své lajny, nejen na hru svého týmu, ale dokonce i obecně na český hokej a extraligu, přeci jen naposledy v českých končinách hrál při výluce v sezoně 2012/13, tedy před osmi lety.
Sečteno podtrženo
Roman Polák si zvyká na tuzemskou nejvyšší soutěž, a možná i proto jeho defenzivní statistiky zatím nedosahují hodnot Jana Výtiska z loňské sezony. Ovšem je potřeba velice hlasitě zdůraznit, že se hráč nedá soudit během tří odehraných utkání, navíc detailnější analýza pokročilých statistik v tuto chvíli spíše poukazuje na to, že Polákovi nemusí úplně sedět styl hry jeho pětky. Rozhodně bude ale zajímavé sledovat, jak si povede v dalších zápasech a zdali se nějak změní jeho role na soupisce.
Partneři HC VÍTKOVICE RIDERA
Share on Facebook
