ZVLÁŠTNÍ SVĚT HRANIČNÍCH VĚD

Zvláštní svět hraničních věd

Vždy bude existovat propast mezi konvenční vědou, a do toho patří i kvantová fyzika (což v mnoha případech může být daleko od konvenčního), nicméně to stále spadá do toho,  co je pro hlavní proud přijatelné. Když hovoříme o nějaké vědě a technologiích, prosazovaných nekonvenčními vědci, někdo by je mohl nazývat pseudovědci, jako je  T. Galen Hieronymus a Albert Abrams. V případě Abramse a Hieronyma, jejich úsilí a výzkum byly (a stále jsou) uzavřeny a v některých případech docela násilně, velkými nadnárodními společnostmi, v různém rozsahu a v různých oblastech, zejména na poli energetiky a medicíny, kde, i přes často náročné výdaje při vývoji a výzkumu stále dochází ke generování ohromných zisků. V jistém ohledu je to pochopitelné, protože, nehledě na zisk, jakékoliv důkazy, které by mohly vrhnout stín na konvenční vědomosti, které zajišťují kariéru mnoha význačným a schopným mužům, budou okamžitě odvrženy, aniž by byl učiněn pokus podívat se na to, zda mají nějakou hodnotu nebo ne.  Při snaze učinit platnou jakoukoliv nestandardní teorii, vymykající se danému rámci, byly tyto snahy hekticky potlačovány a to často velmi neférovým způsobem, ve prospěch konvenčních znalostí.

Jeden z nejpodivnějších příkladů toho, kde by se mohly periferní věda a věda hlavního proudu sblížit, spadá pod obecné označení  radionika, psionika a orgony, a to všechno může být připodobněno formám ezoteriky a téměř magické spirituální technologii. Výraz psionika se poprvé objevil kolem roku 1951 a je to slovo, sestávající ze dvou slov, t.j. psi (psychické jevy) a onika od elektronika. Orgon je forma ezoterické energie či hypotetické univerzální síly. Radionika je další variace téhož, která tvrdí, že lze diagnostikovat a léčit  jakoukoliv nemoc za pomoci aplikování vhodného elektromagnetického záření, jako jsou rádiové vlny, do těla cestou vhodného zařízení, které přenos frekvencí zajistí. Tato myšlenka nabyla jisté legitimity a  získala na síle, když byl přístroj, používající psioniku v  USA patentován. Jednalo se o tzv.  ‘Hieronymův stroj’, když byl Dr. T. Galenovi Hieronymovi udělen v roce 1949 americký patent . Jeden z nejvíce fascinujících aspektů této specifické větve hraniční vědy je ohromující tvrzení, že  okruhy, používané v zařízeních fungují stejně dobře, i když se jedná pouze o schématický náčrt a ne o fyzickou desku s elektrickým obvodem.

Tyto náčrty jsou nazývány symbolické či virtuální obvody a obvykle jsou používány u zařízení klasifikovaných jako psionické, zatímco radionická zařízení budou normálně používat skutečné fyzické materiály a komponenty více konvenčního typu. Jedinou podmínkou, která se vztahuje na virtuální obvody je, že musí  být načrtnuty za pomoci nějakého vodivého média,  jako je indický inkoust, což dává smysl, protože pokud vede elektrický proud, může být použit v elektrickém obvodu. Tato praxe byla používána v raných dobách elektroniky, kdy  ventily byly hi-tech složkou. Když byl signál přerušen, závada byla někdy vystopována k opotřebovanému kabelu na měřiči. Dočasně se to opravilo tak, že byla nanesena tenká vrstva leštidla na bázi olova, protože to byl elektrický vodič a to umožnilo, aby tento komponent znovu velmi rychle zafungoval.

Ale psionické přístroje jsou rozhodně jemnější a složitější, takže zde neexistuje nějaké zcela zřejmé vysvětlení toho, proč obvody, vytvořené z indického inkoustu vlastně fungují, protože všechny komponenty byly nakresleny stejnou tekutinou a nejenom základní nákres okruhu. Průkopníci tohoto typu hraniční technologie, jako Hieronymus a Abrams, teoretizovali, že zařízení fungují za pomoci těkavého typu radiace; Hieronymus ji nazval  ‘eloptická energie’. V průběhu let se objevilo mnoho paralel, používajících stejnou myšlenku, protože  podobná tvrzení o zdrojích tajemné energie, kterou lze zachytit a použít, učinili lidé jako  Wilhelm Reich a  jeho tzv. ‘orgonová energie’. Ovšem v případě  ‘eloptické energie’ prosazované jak Abramsem, tak i Hieronymem, zdá se, že funguje hodně podobným způsobem jako standardní elektromagnetická energie a může být usměrněna za použití podobných komponentů jako jsou kondenzátory, cívky a odpory. 

Co je ale zvláštní, k některým materiálům, které fungují jaké vodiče eloptické energie, patří substance jako různé kovy a grafit a překvapivě se využívá i  hnědý bakelit a pyrexové sklo, kdy oba materiály působí jako  izolátory u konvenčních elektronických obvodů. Když tato nevšední energie dokáže použít izolační materiály jako vodiče (a neexistuje žádná zjevná příčina, proč tomu tak je), pak musí fungovat na jedinečné pozici elektromagnetického spektra. Ať je to jak chce, v podstatě se zdá, že eloptická energie je další interpretací fundamentálního proudu energie, která existuje snad od počátku vzniku vesmíru a které byly v průběhu let dána různá jména. Každé historické  období, včetně starého Egypta, dalo této těkavé energii různý název. Byla nazývána různě: ódická síla, mitogenické vyzařování, vril, prána a, jak jsme viděli, orgonová energie.

Existuje další podobná energie,  zvaná „či“,  a, jak se zdá, působí stejně. Jména jsou různá, ale všechny fungují přesně stejně. Co tedy tato energie přesně dělá a jak je využívána? Důvod asi spočívá ve vztahu mezi osobou, používající zařízení a tím, jak s energií interaguje, a možná že  je důvodem to, že přístroje používají energii na základě vůle? Abychom byli fér, většina těch, kdo tvrdili, že tyto přístroje používají, to dělali, bez ohledu na zdroj energie, s dobrým záměrem a většinou v zájmu léčení anebo snad aby se zvýšila úroda obilí anebo dokonce aby měly krávy více mléka. 

V exotičtějším prostředí je to možná důvod, proč někteří jasnovidci dokážou získat představu o člověku na základě části jeho oblečení anebo šperku, který ta osoba nosila nebo se ho dotýkala. Tato schopnost se běžně nazývá psychometrie. Ovšem, také je možné, že ten předmět funguje pro médium jako bod koncentrace, podobně jako křišťálová koule či podobně, než že by se jednalo o zdroj tajemného vyzařování. Albert Abrams se zamýšlel nad způsobem, jak energie funguje:  že je to proto, že každý atom dokáže komunikovat s každým jiným atomem a v tom může být dost pravdy.

Pokud je správné to, jak chápeme Velký třesk, když vznikl vesmír, tak by to mohla být pravda, protože předtím, než došlo k této neuvěřitelné události, každý atom byl fyzicky v kontaktu s každým dalším atomem v singularitě, která explodovala a vytvořila vesmír. Jistým způsobem to odráží podivné vlastnosti, které mají sub atomické částice, které dokážou zůstat ve vzájemném kontaktu bez ohledu na to, jak jsou od sebe vzdálené. Albert Einstein to nazval „děsivá akce na dálku“, ale pokud by to byl skutečně řekl, měl by opravdu problém s myšlenkou eloptické energie.

Takže, co přesně je tato eloptická energie? Podle  Hieronyma, který tomu vymyslel název, je to energie, která vyzařuje z každé hmoty, ať organické či jiné a má vlastnosti jak optické, tak elektrické - odtud název: el-optická a jeho přístroje byly specificky sestrojeny tak, aby ji detekovaly. Problémem je, že konvenční přístroje na měření či zjišťování elektromagnetické či radiační energie eloptickou energii nezjistí a tudíž není žádný důkaz  o tom, že existuje a přístroje, které ji zjistí, jsou k tomu speciálně sestrojeny, když používají  principy, na nichž je teorie eloptické energie založena.

Tyto speciální přístroje na zjištění této energie jsou založeny na vlastnostech optických hranolů a materiály byly testovány tak, že byly umístěny do radiační komory a bylo zjištěno, že z nich vychází eloptické záření. Hranol toto energetické vyzařování rozložil a energie pak byla detekována za pomoci měděného drátu, připojeného na armaturu, která mohla být upravena tak, aby záření zachytila. Záření vzniklo na základě úhlu mezi detektorovým drátem a hranolem. Došlo k minimálně jednomu pokusu spojit vlastnosti eloptické energie s další nekonvenční vědou a to tehdy, když proběhl pokus o zlepšení fungování radionické energie (která by neměla být používána, pokud je osoba, která ji přijímá,  poblíž přístroje) za použití pozoruhodně podobného orgonového zařízení, které poprvé sestrojil Wilhelm Reich.

Reich, podobně jako objevitelé eloptické energie, tvrdil, že jeho orgonová energie je odlišná od elektromagnetické energie. Reichova terapie sestávala ze zařízení nazývaného orgonové akumulátory, které byly zkonstruovány z vrstev dřeva a kovu, kdy se ty vrstvy střídaly. Příjemce této energie seděl v kabince, vyrobené z laminátu a energie byla směrována na tuto osobu prostřednictvím roury, podobně jako je to u usměrňovače vln v mikrovlnné  troubě. Zase, v některých případech se zdálo, že ošetření zabralo, ovšem zatím není jasné, zda se nejednalo o psychosomatickou záležitost.  Je také pravděpodobné,  že některé subjekty byly citlivé na elektromagnetická pole a protože každá struktura vyrobena z vodičů a izolátorů bude rezonovat na nějaké elektromagnetické frekvenci, je možné, že orgonové akumulátory fungovaly podobným způsobem v přirozené rezonanci lidského léčitele.

Lékařské úřady USA, v souladu s přístupem k zařízením, používajícím eloptickou enegii, vynaložily velké úsilí, aby Reicha a jeho přístroje zastavily a to se jim povedlo a Reich skončil ve vězení a všechny jeho přístroje byly zničeny. Nicméně, myšlenka stále žije a akumulátory lze stále sestrojit s použitím plánků, dostupných na internetu anebo prostřednictvím  předpřipravených „kutilských“  sestav a komponentů. Existuje také povídání o přístroji, který dokáže proměnit myšlenky na radionickou energii, i když, jako vždy, zda to fungovalo nebo ne, efektivně závisí na tom, koho se zeptáte, protože, ať se vám to líbí nebo ne, většina léčivých účinků  může být zapříčiněna stále nedostatečným pochopením mechaniky placebo efektu. V krátkosti: u placebo efektu jde o postup, kdy jsou při klinických testech vyloučeny skutečné léky a jsou nahrazeny substancemi jako je cukr a podobně, aby se zjistila účinnost nového léku, který je ve vývoji. Jinými slovy,  placebo je neškodná, neaktivní látka, používaná místo  pravého léku.

Účastníkům testů není řečeno, co je co a jejich reakce na substance jsou pečlivě zaznamenávány. Nicméně, je ohromující, že bylo také zaznamenáno, že v některých testovaných případech mělo placebo téměř stejné účinky, jako pravý lék. Placebo efekt může být částečně odpovědný za jiný, opravdu pozoruhodný a téměř kouzelný jev, kdy  účinnost léku dokonce může být závislá na tom, do jaké míry si lékař, který lék předepisuje, myslí, že je účinný. Jinými slovy, i když lékař neřekne pacientovi o předepsaném léku nic,  pokud si myslí, že je ten lék obzvlášť účinný, zdá se, že to ovlivní způsob, jak pacient bude na lék reagovat.

Zdá se, že čím víc lékař léku věří, tím větší pozitivní účinek lék na pacienta  má  a čím míň lékař léku věří, tím méně účinný je lék.  Pokud je tomu skutečně tak, tak asi vplouváme do zcela jiné oblasti vědy a sice takové, která hraničí s kvantovou fyzikou či dokonce s magií. Je možné, že víra v něco může způsobit, že se to stane? Protože  se říká, že takto funguje magie chaosu.  Normálně kouzelník chaosu vytvoří symbol, návrh z písmen zaklínadla, které má v úmyslu použít a kouzelník to vyvolá a následně vyšle.  Ale na rozdíl od eloptické energie a dalších, o kterých jsme doposud uvažovali, pokud kouzelník není velmi pozorný, může mít vyslaná energie na svého tvůrce škodlivý účinek.  Tady asi alespoň částečně leží odpověď a je to záměr, s nímž je energie použita, který formuje to, co energie dělá. Nicméně, dokud tato těžko zachytitelná energie může být ve všech svých podobách spojena s určitým bodem původu a sesbírána dle libosti, pak psionika, eloptika či a ostatní budou stále zůstávat ve stínu  na okraji.