Článek
Hodina mezi psem a vlkem je ta, kdy ještě není noc a není ani ráno. Uvádí se, že jde o čas mezi třetí a čtvrtou ranní. Máte s ním nějakou zkušenost?
Ano. Pravidelně se budím a chodím na toaletu. Když ten název alba vznikal, tušil jsem samozřejmě souvislosti. Potom jsem si o nich přečetl, takže jsem s nimi seznámen.
Stejnojmennou básnickou sbírku napsal v šedesátých letech Jan Skácel. Znáte ji?
Neznám, bohužel jsem se k ní zatím nedostal. Ale myslím si, že Peter Uličný, autor textů, o ní ví.
Po dlouhé době jste autorem většiny hudby na desce vy. Co vás k tomu vedlo?
Už dlouho jsem se na ten okamžik strašně těšil. Lákala mě představa, že po mnoha letech zase složím vlastní písničky. Bylo to jednoznačné rozhodnutí, nepočítal jsem s tím, že bych autorství svěřil někomu jinému.
Největší radost bych samozřejmě měl, kdybych si sám napsal i texty. To se ale od alba Monogamný vztah, které vyšlo v roce 2004, nestalo.
Kdy písně vznikaly?
Vlastně mi velmi prospěla pandemie koronaviru. Věnoval jsem se knihám, synovi, hudbě a vlastní tvorbě. Tvořil jsem velmi rychle a intenzivně. Je to skvělý pocit mít zase vlastní skladby. Nejprve jsem se bál, že nebudou dobré, ale díky Petrovi Grausovi, který desku aranžoval, jsou nakonec velmi dobré.
Album je co do hudebních nálad velice pestré. Koresponduje to s tím, jaký život teď žijete?
Vlastně ano. Ale nemyslím si, že je to něco speciálního. Všichni jsme jednou nahoře a jindy dole. Podle toho deska vypadá. Vycházel jsem samozřejmě také z textů Petera Uličného. Když na mě nepůsobily jako humor k popukání, dostaly samozřejmě nostalgické hudební šaty.
RECENZE: Čtyři dobré vlastnosti Richarda Müllera
Texty vznikly dříve než hudba?
Samozřejmě, celý život to tak dělám. Nedovedu si to představit jinak. Ale vzpomínám si, že písnička Nočná optika vznikala tak, že jsem napsal text sloky, vzápětí jsem ji zhudebnil, potom jsem napsal refrén a ten jsem také hned zhudebnil. Nikdy jsem ale neměl nejdřív hudbu, ke které bych potom hledal text.
Reflektuje Peter Uličný ve svých textech váš život, vaše názory a pocity?
Nemám dojem, že by záměrně psal takzvaně na tělo. Často se nám ale stává, že mu řeknu slogan nebo název písničky, a on se od toho odpíchne a napíše na to téma celý text.
Písničku Anomália na album napsal Laco Rychtarik. Kdo to je?
Vím jen tolik, že je to člověk o generaci, možná dvě mladší než já. Vím také, že ve svém životě prožíval podobné stavy jako já, a vím i to, že jsme se dosud nikdy nesetkali.
Posílají vám různí autoři své hudební nápady?
Sem tam mi něco přijde, ale přiznám se, že se s těmi písněmi obvykle neztotožním.
Richard Müller na nové desce
Hostem alba je Ashley Slater z britské kapely Freak Power. Jak k vaší spolupráci došlo?
Producent mého alba Peter Graus se s ním zná. Jednoho dne mi napsal sms s dotazem, co bych říkal tomu, kdyby na mém albu Slater zahrál na trombon. Já si řekl, že by to mohlo být velmi příjemné osvěžení, a Peter vyjednal zbytek. Pokud se nepletu, Slater svůj part natočil bez nároku na honorář. Všechno probíhalo přes internet, nahrával u sebe doma.
Kdy divákům zahrajete nové písničky naživo?
Přiznám se, že jsem byl donedávna přesvědčen, že letošní vánoční koncerty budou. Teď jsem čím dál tím méně odhodlaný tomu věřit. Když to tedy půjde dobře, stane se to příští rok. Anebo až bude lepší doba.
V létě jste na Slovensku absolvoval sérii koncertů pod širým nebem. Jaké byly?
Byly velice pozitivní. Především bylo cítit, že lidé, kteří na ně přišli, už delší čas nezažili něco tak pozitivního, jako je koncert. Byli spontánní, vstřícní, veselí, optimisticky naladění, zpívali s námi, tancovali. Bylo to jako na běžných koncertech, jen o třídu expresivnější.
Richarde, před časem jste prozradil, že trpíte maniodepresivní psychózou. Jak se vám v této době daří zdravotně?
Musím to zaklepat, myslím si, že je to dobré. Na druhou stranu upřímně přiznávám, že zažívám i horší chvíle.
Může se vám hodit na Zboží.cz: