„Vzorky půdy jsme odebrali na 32 požářištích, některá z nich jsou letošní, ale odebrali jsme vzorky i z míst, kde hořelo před více než 100 lety,“ vysvětlil Miloslav Devetter, vědecký pracovník z Biologického centra Akademie věd ČR.
Podle vědců požáry lesům vlastně prospívají. Sice se při nich najednou uvolní do atmosféry velké množství uhlíku a v půdě pak chybí, les se ale umí rychle vzpamatovat.
„Když lesem přejde lehký požár, ovlivní to růst semínek. Místa, kde před pár lety hořelo, jsou plná semenáčků,“ uvedl Devetter.
„Tam, kde žádný požár nebyl, většinou nenajdete žádný stromek ani žádný semenáček,“ doplnil. Nejméně uhlíku do atmosféry uvolňuje právě přirozený les.
Lesy Českého Švýcarska si vědci nevybrali náhodně. Podle statistik tady relativně často hoří, ať už z přirozených důvodů, například od blesku, nebo vlivem nepozornosti turistů. Proto je možné místa po požárech porovnávat s těmi, kde za posledních několik desítek let nehořelo vůbec.
V příštím roce se tým vědců z Biologického centra chystá do lesů v Severní Americe, konkrétně do Minnesoty. „Lesy v Českém Švýcarsku jsou svým charakterem srovnatelné s vybranými lesy v Minnesotě,“ přiblížil Devetter.
Rozdíl mezi lesy je však ve složení půdy. Zatímco u nás se zúrodňováním půdy kromě jiných živočichů pomáhá žížala obecná, v Americe se tento druh žížal původně vůbec nevyskytoval. Lesní porosty vypadají na první pohled podobně, složení půdy je jiné.
Také přístup k požárům je v Severní Americe odlišný od našeho. Zatímco u nás proti každému požáru bojujeme, v Severní Americe lesy vypalují zcela záměrně. „Zjistili, že požár lesu dělá dobře,“ dodal Devetter.
To potvrzuje i Tomáš Salov ze Správy národního parku České Švýcarsko. Při rozsahem největším požáru shořelo v roce 2006 na Havraních kamenech u Jetřichovic téměř 18 hektarů lesa.
Oheň měl velmi dobrý obnovný efekt na lesní porost
„S odstupem času se ukazuje, že oheň měl velmi dobrý obnovný efekt na porost. Došlo tady k explozivnímu zmlazení lesa – odhořela kyselá vrstva jehličí na hrabance a půda se celkově prohnojila,“ popsal Salov.
Původně v těchto místech rostla lesní kultura s významným zastoupením geograficky nepůvodních dřevin. „Požár pomohl velmi rychle změnit porost nepůvodní v porost přirozený,“ podotkl Salov.
Každoročně v národním parku evidují kolem deseti požárů. Díky pravidelným požárním hlídkám se je daří uhasit velmi rychle.
„Letos hořelo pětkrát, ale pamatujeme i výjimečný rok, kdy v parku nehořelo ani jednou,“ zavzpomínal Tomáš Salov. Do historie se zapíše letošní požár Na Tokání. Tady na jaře kromě dvou hektarů lesa shořely také dvě historické chaty.
