Auta poháněná čistým vodíkem již nejsou hudbou vzdálené budoucnosti. Vodík se vzhledem ke klimatickým cílům Evropské unie stává černým koněm evropské energetiky. Vsadit na něj chce i Česká republika, které by mohl pomoci s dekarbonizací dopravy i energeticky náročného průmyslu. Vodík navíc představuje příležitost pro české podniky.
Evropská unie chce do roku 2030 vyrobit alespoň deset milionů tun čistého vodíku. Vyplývá to z nové evropské strategie, která je součástí Zelené dohody pro Evropu. Vodík by měl Evropě pomoci nahradit fosilní paliva v dopravě i v průmyslu. K tomu ale bude potřeba nejen dostatečná výroba vodíku, ale také poptávka.
„Vodík má potenciál dekarbonizovat celá odvětví,“ uvedl Christian Weinberger, poradce Evropské komise pro vodíkovou strategii. Weinberger zdůraznil, že vodík může Evropě sloužit jako nositel energie vyrobené z obnovitelných zdrojů. „Chceme jít touto cestou a chceme jít rychle,“ uvedl expert z Komise.
Obnovitelné zdroje energie jsou pro výrobu čistého vodíku nezbytné. V některých členských státech však panují pro jejich rozvoj mnohem příznivější podmínky. A právě tyto státy mají i lepší startovací pozici pro výrobu vodíku. Příkladem jsou samozřejmě země jižní Evropy, které mohou díky vyšší intenzitě slunečního svitu vyrábět více solární energie. Jiné zase mohou těžit z pobřežních větrných elektráren.
K produkci čistého vodíku je kromě elektřiny potřeba ještě jedna základní surovina – voda. Její elektrolýzou vzniká vodík, který pak může nahradit fosilní paliva, včetně uhlí nebo nafty. Na rozdíl od nich při jeho výrobě nevzniká v podstatě žádný odpad.
„Vodík je jediný bezemisní zdroj energie, který má vyhovující kapacitu, je skladovatelný a transportovatelný. Nemáme žádnou jinou rozumnou alternativu,“ potvrdil Petr Mervart, zmocněnec ministra průmyslu a obchodu pro vodík.
Mervart zároveň podotkl, že ČR nemá v plánu čekat na dodávky vodíku z Itálie či Řecka. Naopak, chce být aktivní. „Nechceme čekat, než k nám vodík dokoluje. Chceme objevovat i další způsoby, jak vodík vyrábět,“ uvedl Mervart s tím, že vodík lze vyrábět i s využitím zemního plynu nebo jaderné energie. Nevýhodou však je, že takto vyrobený vodík již není tak čistý, jako vodík z obnovitelných zdrojů.
Výroba a spotřeba musí být vyvážené
K plnému využití vodíku je nutné vyřešit dvě zásadní otázky – poptávku a cenu. „Pokud budeme vodík vyrábět, ale nebude tu nikdo, kdo by jej odebíral, znamená to problém,“ podotkl Weinberger z Evropské komise. To samé platí i v opačném směru. „Výroba a spotřeba vodíku musí být vyvážené. Není možné, abychom nakoupili vodíková nákladní vozidla či autobusy, a neměli k dispozici vodík, který by je poháněl,“ dodal Mervart.
S výrobou a spotřebou navíc souvisí i potřeba vybudování infrastruktury, díky které se bude moci vodík po Evropě přesouvat. Právě zde spočívá velká příležitost pro české podniky. Upozornil na to europoslanec Mikuláš Peksa (Piráti, Zelení/EFA). Vodík totiž může po Evropě proudit potrubím, které nyní přepravuje zemní plyn. Potrubí ale bude vyžadovat modernizaci, molekuly vodíku jsou totiž velmi „neposedné“.
„Stávající infrastrukturu pro zemní plyn lze využít i na vodík, musí se ale investovat do její modernizace. Ta spočívá v tom, že se vymění ventily a další součásti. Pro český strojírenský průmysl je to obrovská příležitost,“ vysvětlil Peksa. Modernizací totiž bude muset projít infrastruktura v celé Evropě a český průmysl by k tomu mohl poskytnout nezbytné technologie. Peksa se domnívá, že ve výrobě a dodávání součástek by mohla ČR v Evropě vyniknout, příležitosti ale musí co nejdříve využít, nebo ji předběhnou jiné evropské země.
ČR musí investovat
Pokud chce být ČR významným hráčem v odvětví vodíku, bude muset investovat do výzkumu, vývoje a vzdělávání. Zdůraznil to Aleš Doucek, předseda představenstva České vodíkové technologické platformy Hytep. „Nemůžeme podcenit vzdělávání, jinak si nebudeme moci auta na vodík ani servisovat,“ podotkl Doucek.
Podle něj si rozvoj vodíkových technologií zaslouží podporu, a to i z veřejných zdrojů. Tuto cestu razí i Evropská komise, která vybídla členské státy k investicím právě do vodíkových technologií. ČR by navíc mohla cíleně rozvíjet vodík v regionech, které byly dosud závislé na těžbě a spalování uhlí.
„Dává smysl začít v regionech, jako je Ostravsko či Ústecko. Můžeme tam celý proces nastartovat, získat zkušenost a identifikovat všechny hráče v řetězci,“ uvedl Doucek, podle kterého je třeba k jednacímu stolu dostat jak potenciální výrobce vodíku, tak i jeho distributory, spotřebitele, ale také lidi, kteří se třeba budou věnovat údržbě a opravám technologií.
„Usnadnil by to dotační titul, který by celý ten řetězec pokrýval,“ dodal. Ideální by podle něj bylo, kdyby ČR vytvořila integrovaný vodíkový program.
ČR svůj postoj k vodíku formuluje v nové národní strategii pro vodík. Ta by měla odrážet jak požadavky a ambice Evropské unie, tak i příležitosti, které vodík přináší ČR a místním podnikům.
Článek vznikl při příležitosti debaty „Strategie pro vodík: Klíč ke splnění klimatických cílů EU?“ pořádané 13. října 2020 zastoupením Evropské komise v ČR, Kanceláří Evropského parlamentu, Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR a CEBRE – Českou podnikatelskou reprezentací při EU.