Článek
Nové album jste křtila na koncertě v pražském Jazz Docku, v předvečer zákazu zpívání. S jakými pocity?
Samozřejmě bych byla mnohem raději, kdyby vše proběhlo za normálních okolností, ale možná ony okolnosti ovlivnily tu úžasnou, vstřícnou a emotivní atmosféru koncertu. Lidé si to prostě spolu s námi chtěli moc užít s nadějí, že brzy bude líp.
Jak se album Křídla rodilo a podle jaké dramaturgie?
Deska Křídla je vlastně otiskem našich koncertů s Jakubem během uplynulých pěti let, takže jsme se snažili jen co nejlépe přenést tu společnou energii i do studia. Co se týká dramaturgie, je to výsledek naší náklonnosti k folku, blues, country, jazzu a world music. Vždy s ohledem na silné melodie a dobré texty. Věřím, že i přes zdánlivě žánrovou pestrost působí album kompaktně.
Irena Budweiserová s kolegou Jakubem Rackem.
Souhra s kytaristou a zpěvákem Jakubem Rackem je zjevná i slyšitelná. Hledali jste se, až jste se našli?
S Jakubem nás svedla dohromady náhoda. Byli jsme nějakou dobu členy Janem Vančurou nově založené skupiny Plavci, já jako občasný host. A některé věci prostě cítíte, o těch se nemusí mluvit. Měli jsme společný názor na zvuk, interpretaci písniček, náladu a podobně sdílené emoce.
Mozaika na obalu alba je vaše výtvarné dílo?
Ano. Tvorba mozaikových obrazů je má více než pětiletá aktivita, která mě učí trpělivosti, poskytuje mi nový druh radosti, obzvlášť, když si je někdo koupí, a hlavně supluje tvůrčí aktivitu v době covidu, kdy nemůžeme hrát.
Mimo to je mou novou pracovní, téměř roční aktivitou načítání audioknih pro Knihovnu a tiskárnu pro nevidomé Karla Emanuela Macana v Praze. A stejně tak jako přišly nečekaně tyto mé nehudební aktivity, věřím, že se ještě někdy nějaké jiné objeví.
Snažím se být prostě otevřená a zvědavá. Ne nadarmo jsem kdysi nazvala jedno ze svých alb Hlavně ne klid.
Může se vám hodit na Zboží.cz: