Veronika Freimanová (65) má za sebou operaci kolene, trápí ji bolesti páteře...
Jen aby byl příští rok lepší. To je největším přáním Veroniky Freimanové, která před časem oslavila 65. narozeniny. Přiznala sice, že na jedné straně je ráda, že si kvůli pandemii odpočinula a nějakou dobu, co budou zavřena divadla, ještě odpočine, ale na druhou stranu touží po tom, aby se všechno opět vrátilo do normálu a všichni byli zdraví. Právě zdraví dalo herečce zabrat. Nejenže musela na operaci s kolenem, ale kdyby pravidelně necvičila, odnesla by to její páteř.
Herečka žije spokojeně po boku svého manžela architekta Vladimíra Boučka (65) už deset let. Od doby, co jsou spolu, bydlí na dvou místech. Jednou nohou je v Praze a tou druhou v Písku, odkud pochází její muž. A právě tam oslavila i svoje narozeniny, i když předčasně. Místo září si s nejbližším přiťukla už v létě. „Slavila jsem už na konci srpna, kdy jsme shrnuli více ostatních svátků v rodině,“ svěřila. Na dárky si přitom nepotrpí. Místo materiálních statků vyslovila jediné narozeninové přání. „Osobně bych chtěla, aby celková situace byla v klidu, abychom všichni byli zdraví a všechno bylo normální. Jen chci, aby začátek příštího roku byl lepší. I když si myslím, že se s tím budeme muset smířit, že to tady bude…,“ řekla herečka v jednom z rozhovorů. Freimanová moc dobře ví, o čem mluví. Do toho letošního roku totiž nevykročila zrovna pravou. Musela totiž nečekaně pod kudlu, a to těsně před tím, než začal řádit koronavirus. „Byla jsem na operaci menisku,“ přiznala Freimanová v Blízkých setkáních na Dvojce Českého rozhlasu. Ještě se ani nezotavila a už opět naběhla do práce. „Vlastně za čtrnáct dní po operaci jsem začala hrát. Jenže jsem zjistila, že to nejde tak rychle, jak si člověk představuje. Hlava, tělo a energie jdou, jenže najednou to nejde v tom rytmu, což bylo docela kruté,“ svěřila. Nakonec přišlo štěstí v neštěstí, karanténa vlastně ukončila její trápení a utnula bolestem. Najednou musela být herečka doma. „Ve chvíli, kdy se vše zastavilo, to přinejmenším mé noze hodně vyhovovalo. Poklidné procházky v Písku, to bylo to nejlepší, co jsem mohla podniknout,“ uvědomila si.
Musí rehabilitovat
Freimanová tedy podnikala procházky, protože kvůli bolestivosti by se nemohla do cvičení ani pořádně opřít. Do toho doma prý hodně vyvařovala a pekla, tak se vynořila další obava. „Kdyby to trvalo déle, neměla bych ani co na sebe. Už bych se do ničeho nevešla,“ přiznala se smíchem. Jenže nabrat kila navíc by zřejmě pro herečku a její zdraví nebylo tím pravým. Trpělo by nejen koleno, ale hlavně její páteř. Právě kvůli ní se musí Freimanová pravidelně hýbat. „Musím cvičit kvůli zádům,“ svěřila. Nejčastěji cvičí s trenérkou. „Vždycky si domluvíme termíny na měsíc dopředu a praktikujeme téměř chiropraktické cvičení. Kromě toho chodím na rehabilitace,“ vysvětlila. Kdyby se na to všechno vykašlala a svému tělu by se nevěnovala, vrátilo by jí to i s úroky. A toho si je herečka vědoma. Odrazilo by se to i na její profesi. „Kdybych necvičila, tak bych se nemohla na jevišti tolik hýbat. Je mi tolik, kolik mi je…“ dodala. Freimanová dostává zabrat nejen v divadle nebo na place, ale jejím zádům nelahodí ani daleké dojíždění na natáčení nebo představení. Když před časem jeli se souborem do Brna, už odpočítávala minuty, kdy dorazí na místo. Nekonečná dálnice D1 rozhodně není za odměnu! A už vůbec ne pro někoho, kdo má problémy s páteří. Když jim po představení diváci tleskali, na bolest Freimanová zapomněla. Podobně si odtrpěla i natáčení Strážmistra Topinky, kde si zahrála jeho matku. „Jezdila jsem pět hodin do Beskyd a pět hodin z Beskyd. Kdybych necvičila, tak by to moje páteř odnesla,“ přiznala. A kromě dlouhých cest si v Beskydech »užila« i deště. „Natáčeli jsme nemilosrdně za všech podmínek, ale zvykli jsme si,“ přiznala.
Více čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 43.