Nová ředitelka: Omezení inspirují. Národní galerie potřebuje čerstvý pohled

Vaše koncepce vedení Národní galerie je velmi obecná, v zásadě by s touto vizí šlo uspět v jakékoliv evropské galerii. Máte už i nějaký konkrétnější plán pro vedení Národní galerie?

Konkrétní věci souvisí se slabinami, na nichž chci s týmem pracovat. Dále je tu práce s moderními umělci na konkrétních instalacích. Obdivuji umělce, kteří jsou schopni pracovat v dané lokalitě s daným týmem kurátorů, to je pro instituci skvělé. 

Vzpomínám si na izraelského umělce Daniho Karavana, když jsem se ho jednou ptala, proč dělá umění. Odpověděl, že omezení ho inspirují. A v to věřím. Musíme dát umění prostor, musíme diagnostikovat nedostatky sbírek a odhalit možnosti v rámci tvoření sbírek. To se určitě řeší v každém muzeu, ale je třeba se na to podívat čerstvým pohledem. 

Nebude vám při vedení tak významné instituce chybět znalost českého prostředí?

Kdyby hluboká znalost prostředí bylo hlavní kritérium, tak by bylo popsáno v zadání. Ale nežijeme v nějaké věži ze slonoviny, jsou zde určitá témata, na kterých pracují všichni ředitelé galerií a muzeí. 

A v minulosti jsem spolupracovala s českými kurátory. S jedním jsme loni zveřejnili důležitou publikaci o hraničním regionu mezi Moravou a Horním Slezskem v Polsku. Popisuje kulturní i skutečnou krajinu na obou stranách hranice. Spolupracovala jsem s muzei v Ostravě, Opavě. Samozřejmě se musím učit za pochodu, možná ale přináším jiný pohled. 

Oba vaši protikandidáti, Marek Pokorný a Jiří Fajt, zmiňovali ve svých koncepcích, že je potřeba navýšit rozpočet, aby se některé věci daly realizovat. Vy ale finance na své plány v koncepci neřešíte. Máte představu, jak potřebné finance získat? 

V případě veřejných galerií musí peníze pocházet z veřejných zdrojů. To je něco, co se nezmění. Ale bavíme-li se o jiných zdrojích příjmů, jako je mecenášství, sponzoři, příjmy ze vstupného anebo z pronájmu prostor pro restaurace či kavárny, tak to vše bude muset být v postcovidové situaci znovu promyšleno, protože to možná už nebude fungovat.

Ekonomika se mění. Jsou nové zdroje příjmů, které závisí na tom, jak dlouho například bude trvat lockdown. Muzea nejsou izolovaná, jsou součástí velice konkrétní ekonomické situace. Vidím to i v Polsku. Děti nemohou navštěvovat muzea a galerie, takže musíme chápat v širším záběru, jak umožnit mladé generaci přístup. Prostřednictvím státních programů, on-line lekcí…

Jak dlouho bude aktuální situace trvat, závisí na politicích. Vy máte zkušenosti s politickým tlakem, ve Slezském muzeu, které jste předtím vedla, jste odmítala propůjčování muzejních prostor pro předvolební kampaň strany Právo a spravedlnost. Myslíte, že v pražské galerii politický tlak nebude tak velký, a jste na něj případně připravena? 

Otevřeně jsem od začátku říkala, že kultura, jak ji chápeme v širším kontextu, a politický kapitál jsou dvě oddělené věci. Když chce politik navštívit muzeum a prohlédnout si sbírky nebo výstavu, to nevadí, ale když se jedná o irelevantní téma v souvislosti s muzejními sbírkami, tak to je něco naprosto vzdáleného, co nemohu přijmout. Je zde tenká hranice mezi těmito dvěma sférami a rozhodně se nejedná o cenzuru.