Na dálku jednal i předseda rady René Kühn, takže jednání místo něj řídil jeden z místopředsedů.
Další místopředseda, Pavel Matocha, navrhl nový systém zpracovávání stížností koncesionářů. Ten současný už je hodně letitý, kdysi ho psal někdejší předseda rady Milan Uhde. Upozornil, že rada nemá vyřizovat jen stížnosti na generálního ředitele, ale že rovněž má sloužit jako kontrolní orgán koncesionářů, směřující k porušování Kodexu ČT.
Reagoval tak na dlouhodobou snahu radního Zdeňka Šarapatky, aby se projednávaly pouze stížnosti směřující na generálního ředitele, a ostatní byly ignorovány.
Matocha navrhl systém evidence všech stížností, které přijdou. Neznamená to, že všechny musejí být projednány, ale měly by být evidovány v knize došlé pošty.
Okamžitě se přihlásil o slovo radní Šarapatka. Ten nazval takové vypořádávání stížností „nevhodným zvykem“. „Musím upozornit místopředsedu Matochu, že je krásné, že vychází z koncepce ctihodného pana Uhdeho, ale je třeba se zaměřit především na legislativu,“ zdůraznil. V legislativě jsou podle něj přesná pravidla. Proto navrhl Matochův návrh shodit ze stolu. Následovala výměna názorů mezi oběma pány, kterou Šarapatka (s poznámkou, že to dnes ráno projednával se třemi právníky) uzavřel, že zvyklosti i prezident Zeman prohlašuje za idiotské.
Matocha mu připomněl Kodex ČT, podle kterého se rada musí zabývat i anonymními podněty, pokud jsou „vážně míněny“. Pokud je uvedena zpáteční adresa, musí se poslat odpověď, ale projednat se musí i bez toho.
Proti Matochovu návrhu nových pravidel ale nakonec hlasoval pouze Zdeněk Šarapatka, takže byl přijat.
Ovšem radní Šarapatka se hned po hlasování opět hlásil o slovo: „Chtěl bych ještě opravit kolegu Matochu, který buď neříká pravdu záměrně, nebo na to zapomněl.“ Anonymní podněty se podle něj v České televizi projednávají, jen když je tam podezření z trestného činu.
Matocha mu zopakoval: „To, jak má ČT řešit podněty, je určeno Kodexem ČT. A tam je uvedeno, že Rada ČT se zabývá každým vážně míněným čtenářským podnětem.“ Přesto jako kompromis navrhl, že anonymní podání nebudou projednávána, takže je Šarapatkova poznámka bezpředmětná.
Fridrichová obešla ředitele
Tradičně největší vášně přináší bod „Různé“. Tentokrát jej zahájil radní Daniel Váňa dotazem k pořadu 168 hodin, konkrétně k „překročení hranice bulváru“ v minulém díle. Šlo o kauzu vyjádření o „debilu Babišovi“ z úst ministryně Jany Maláčové, proneseného na běžící kameru, ale zjevně až po ukončení rozhovoru.
Váňa varoval, že za těchto okolností čím dál více lidí nebude ochotno se s redaktory ČT bavit, pokud budou následně takto zesměšňováni. „Já jsem o tom mluvil se svými studenty, a oni z toho vyvozují, že s novináři je nejlepší vůbec nekomunikovat,“ dodal z vlastní zkušenosti.
„Můžeme mu to věřit, nebo nemusíme,“ reagoval radní Šarapatka na jeho zkušenost se studenty. Značná část veřejnosti podle něj tento přístup pořadu paní Fridrichové velmi ocenila. Zaštítil se advokátem Alešem Rozehnalem, podle kterého musí politik výslovně říci, že informace je „mimo záznam“, jinak si musí být vědom, že jeho slova budou zveřejněna, a jejich zveřejnění je ve veřejném zájmu.
Šarapatka prý měl možnost na toto téma neformálně hovořit s Norou Fridrichovou (v minulosti se veřejně chlubil, že jsou přátelé) a ta je prý připravena přijít před Radu ČT. „Ne nic vysvětlit ani se obhajovat, ale odpovídat na dotazy,“ zdůraznil.
Tím velmi překvapil generálního ředitele ČT Petra Dvořáka, který se jednání přes telemost účastnil také: „Mě trochu překvapuje, že paní Fridrichová tuto nabídku provede prostřednictvím některých členů rady a že to nekomunikuje prostřednictvím ředitele zpravodajství napřed ke mně. Takže bych chtěl říct, že pokud uznám za vhodné, aby se zúčastnila jednání rady, tak to samozřejmě rád nabídnu radě, ale v tuto chvíli to nepovažuji za důležité.“
Nový dokument v kauze „Udavačka z Lidic“
S dalším tématem vystoupila radní Hana Lipovská, která z pověření distančně zúčastněného předsedy René Kühna přečetla dopis paní Marie Šupíkové, o kterém již ParlamentníListy.cz informovaly.
Jak Lipovská uvedla, z dopisu vyplývá, že na jednání 26. 8. byli radní uvedení v omyl přítomným redaktorem Markem Wollnerem, který obhajoval reportáž V předvečer tragédie. Po dočtení dopisu předsedající pronesl již tradiční „hlásí se kolega Šarapatka“.
Přes reproduktory se ozvalo: „Dovolte mi, abych zareagoval na procítěný přednes paní kolegyně Lipovské. Dovolte mi, abych vás informoval, že se na mě obrátil pan Ressl, což je vnuk četníka Ressla, který v celé kauze figuruje jako člověk, který si údajně měl to udání vymyslet, aby obhájil své kroky. A dovolte mi, abych přečetl jeho dopis,“ požádal s poznámkou, že si myslí, že pan Ressl to na rozdíl od paní Šupíkové neví jenom ve „svém srdci“, ale že má fakta.
Pan Ressl svého dědečka radním představil takto: „Evžen Ressl prošel čtyři roky zákopů první světové války v sanitním oddíle. Od roku 1919 do roku 1949 byl četnickým strážmistrem, který byl jedním z pilířů Masarykova mladého státu. V době druhé světové války sloužil na četnické stanici v Buštěhradě, kde zažil také lidický masakr. Po válce dále sloužil v Buštěhradě, kde převzal vedení četnické stanice a vystupoval jako důležitý svědek nacistických zločinů. Mimo jiné úředně zaznamenal událost udání Štěpánky Mikešové- Löwingerové.“
Pak se rozčílil, že jeho dědeček je osočován ze snahy zakrýt vlastní podíl na zničení lidského života, aniž by pro jeho obvinění existovaly sebemenší důkazy. „Prý k v uvozovkách nebohé ženě pociťoval nenávist. Nebo v uvozovkách použil rafinovanou lest,“ četl dále Šarapatka. Pro tato tvrzení podle vnuka nejsou důkazy a byla účelově zneužita v politickém boji.
Vojtěch Šustek, který zpochybnil Resslův zápis v knize (obviňující matku paní Šupíkové z udání židovky Štěpánky Mikešové), podle Resslova vnuka nic nedoložil a obvinění četníka si vymyslel. „Na základě tohoto konstruktu pak média prezentují mého dědečka jako nenávistného a prolhaného člověka,“ protestoval dále.
Vnuk protestuje proti zpochybňování věrohodnosti jeho dědečka, který i v těžké době nacistického protektorátu vystupoval jako loajální občan Československa. Často prý zahlazoval přečiny obyvatel, které mohly mít fatální následky. V roce 1946 za to dostal potvrzení o státní spolehlivosti.
„Očekávám, že naprosto účelové a nepodložené dehonestaci mého dědečka na půdě Rady České televize učiníte neprodleně přítrž,“ skončil Šarapatka četbu.
Radní Hana Lipovská upozornila, že dopis paní Šupíkové se vůbec netýkal četníka Ressla, ale upozorňoval na to, že historický pohled, který v reportáži prezentoval historik Vojtěch Kyncl a zarputile obhajoval dramaturg Marek Wollner, není jediný.
Zdeněk Šarapatka se opět domáhal slova. „Zásadně trvám na tom, že pokud se na mě obrací člověk, jehož jméno tu bylo na tom jednání skloňováno v negativní konotaci, tak se domnívám, že má plné právo se touto cestou ohradit,“ reagoval a Lipovskou vyzval, aby si vzpomněla, jak často bylo jméno pana Ressla na jednání rady dehonestováno. Není podle něj možné, aby na radě „dávali prostor jen pro nějaké dehonestace“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
