„Rádi pomáháme, ale potraviny teď docházejí,“ říká ředitel Potravinové banky Libereckého kraje Josef Vlček.
Jaký je teď stav vašich zásob?
Trvanlivé potraviny docházejí. Zásoby máme tak na týden. Přitom normálně jsme zvyklí, že zásoby máme asi na tři měsíce. Pochopitelně že to průběžně doplňujeme sortimentem, který dostáváme z obchodních řetězců, ale pořád ten týden valíme před sebou. Ona už ta první koronavirová vlna na jaře odsála podstatnou část trvanlivých potravin z našich skladů.
Co tedy nejvíc chybí?
Nejvíc masové nebo zeleninové konzervy, polévky, paštiky, dětské výživy, mouka, cukr, rýže. Takové ty potraviny, které lidem dáte a oni si z toho mohou něco uvařit. Ty moc nechodí. Olej zatím máme z našeho centrálního skladu, u těstovin také ještě něco málo je.
Jak se s tím vypořádáváte?
Museli jsme přistoupit k radikálnímu opatření vůči našim odběratelským organizacím. Domluvili jsme se s nimi, že teď budeme prioritně připravovat takzvané potravinové balíčky. To je pro lidi, kteří jsou skutečně v sociální nouzi. Tyto osoby nám vyhledávají různé sociální organizace nebo sociální odbory jednotlivých měst. Jde o lidi, kteří jsou bez finančních prostředků. Organizace, které mají své vlastní rozpočty, teď od nás trvanlivé potraviny nedostávají. Není z čeho jim dávat. Jinak by nezbylo pro ty nejvíc potřebné, kteří jsou v nejhorší sociální nouzi, na samém dně.
Pro koho jste tedy omezili služby?
Potravinami, které dostáváme, podporujeme například i dětské domovy, různé azylové domy pro matky s dětmi či pro muže, ale jsou to i domovy pro mentálně postižené, chráněná bydlení a podobně. Záběr je široký. Do těchto organizací teď nedodáváme, protože potraviny docházejí.
Měla vám pomoci tradiční Národní potravinová sbírka, během které mohou lidé zakoupit trvanlivé potraviny a hygienické potřeby a dát vám je. Ale uskuteční se kvůli covidu?
Zatím k tomu nic bližšího nevíme. Máme velké obavy, že se zruší. To by ale znamenalo, že sklady nebudeme mít čím doplnit. Už se zrušila jarní potravinová sbírka, která v Libereckém kraji vynáší sedm až osm tun potravin, které najednou nebyly. A podzimní sbírka bývá ještě lepší. Z té máme v průměru třináct tun potravin. Takže ten negativní dopad by byl ohromný. A to Liberecký kraj je na tom v porovnání s ostatními ještě relativně dobře. Mnohem hůř jsou na tom potravinové banky v Ústeckém či Moravskoslezském kraji. Tam je víc chudších lidí než tady, byť i zde jsou lokality, kde je ta pomoc nesmírně potřebná. Navíc díky sbírkám se k nám dostává i sortiment, který běžně v průběhu roku nedostáváme. Jde hlavně o dětské výživy, sunary, paštiky, masové a zeleninové konzervy, ze kterých potom vytváříme i potravinové balíčky.
Kdy bude jasno?
Sbírka má být 21. listopadu. Takže na začátku listopadu bychom měli vědět, jestli sbírka bude v rozsahu, v jakém jsme ji plánovali nebo nějak osekaná, nebo se úplně zruší jako na jaře.
A obchodní řetězce vám dodávají dál, nebo se to také omezuje?
Tohle naštěstí funguje. Máme smlouvu se všemi řetězci napříč krajem. Dávají nám zboží, které se blíží ke konci minimální doby spotřeby nebo má poškozený obal.
Nedostatek vás trápí i u čerstvých potravin?
Čerstvé potraviny rozvážíme dál mezi všechny naše nasmlouvané organizace. Těch máme oproti trvanlivým docela hodně, protože jsou omezené školní jídelny a restaurace a přitom mají nakoupené potraviny, které by jinak majitelé museli vyhodit. Kvůli omezeným restauracím mají menší odbyt i různí producenti, takže i od nich teď bereme. Třeba teď jsme rozvezli přes čtyři tuny ovoce, které jsme dostali z velkoobchodního skladu z Turnova.
Zmiňoval jste potravinové balíčky, o ten si může u vás požádat i někdo přímo z ulice?
To ne. Nemůžeme potravinový balíček udělat pro někoho, kdo by nám napsal po e-mailu, že má zájem nebo se tu zastavil. Jakoukoliv distribuci z potravinové banky děláme prostřednictvím organizací, se kterými máme smlouvu. Jde o různé oblastní charity, azylové domy, farní charity, hlavně pak ale sociální odbory na radnicích. Velmi dobře spolupracujeme s Libercem, Jabloncem, máme napříč krajem podchycena všechna velká města. Jejich terénní služby přímo vyhledávají ty nejpotřebnější. Spolupracujeme i s organizací Člověk v tísni nebo mediační a probační službou. U ní podporujeme lidi, kteří zrovna vyšli z výkonu trestu a nemají nic. Než seženou práci, než jim přijde první výplata, to trvá mnoho týdnů. Podobně to je i u sdružení Advaita, které provozuje byty pro lidi, kteří prošli nějakou závislostí.
Víte kolika lidem se vaše pomoc dostane?
Máme nasmlouváno šedesát organizací z celého kraje. Vloni jsme na počet osob pomohli 5 538 lidem. Dělalo to přes 133 tun potravin.
A letos to bude kolik tun?
Už v září jsme překročili to, co jsme nashromáždili vloni za celý rok. Teď jsme na 136 tunách. Ale hodně je to kvůli situaci na jaře, kdy najednou musely ze dne na den zavřít školy. Takže jsme pak dostali potraviny v rámci programu Mléko do škol, Ovoce a zelenina do škol a podobně. Spoustu jsme toho navozili také ze školních jídelen, které měly nakoupené potraviny ještě z doby před vyhlášením nouzového stavu. V rámci Libereckého kraje jsme takhle zachránili 2 930 kilogramů čerstvých, ale i trvanlivých potravin, které by jinak musely školy vyhodit.
Museli jste udělat i u vás nějaká opatření kvůli covidu?
Od minulého týdne jsme rozděleni na dva samostatné týmy, abychom se spolu nepotkali. Dohromady jsme tu čtyři zaměstnanci, takže tu jsme vždy dva a dva. Pokud by jeden z týmů zůstal v karanténě, musí to ten druhý zvládnout sám. Neustále všechno dezinfikujeme, i auta, kterými rozvážíme. A kdyby se i druhý tým dostal do karantény, museli bychom zavřít.
Nikdo by za vás nemohl v takovém případě zaskočit?
Ne, ač se to nezdá, jsme registrovaný potravinářský podnik. Musíme mít potravinářský průkaz. Veškeré potraviny, které do skladu přijmeme, se evidují, váží, zapisují do speciálního účetního programu a podle něj se zase vydávají. Ale hlavně tím, že jsme registrovaný potravinářský podnik, jsme na úrovni výrobny masa nebo lahůdek. Musíme dodržovat velmi přísná nařízení. Jsme kontrolovaní i Krajskou veterinární správou, Státní zemědělskou potravinářskou inspekcí. Sem nemůže jen tak někdo přijít z ulice a rozdávat potraviny.
Volají vám lidé i mimo sbírku, že vám chtějí pomoci?
Stává se to. Teď nám psala jedna paní, že by pro nás nakoupila sunary. A jestli je přijmeme, když je pošle přes zásilkovou službu. Za to jsme samozřejmě rádi. Sunar je zrovna komodita, kterou potřebujeme. Nebo se stává, že se lidé stěhují do jiného města a mají potraviny, které už s sebou nechtějí. Tak nám zavolají a my si pro ně přijedeme. Musí být ale v originálních obalech. Nabídku typu: máme v mrazáku husu od babičky, přijmout nemůžeme. Nebo nám volala jedna studentka, že opouští koleje a má tam trvanlivé potraviny, které nabízí.
Překvapilo mě, že si jezdíte pro zboží i do Německa. Jak to?
Ano, fungujeme i na mezinárodní bázi. Jednou za měsíc jezdíme do Drážďan, do tamní potravinové banky Tafel Sachsen. Mají takové přebytky, že nám je nabídli. Takže tam jednou týdně na střídačku přijede některá z potravinových bank, které jsou tady v příhraničí. Jezdíme tam my, Ústí nad Labem, Karlovy Vary a potravinová banka Džbánsko, která je pro západní část Ústeckého a Středočeského kraje. Z Drážďan vozíme kolem tři čtvrtě tuny kvalitního zboží, hlavně mléčné výrobky, zeleninu, často i mražené zboží.
Odebíráte i hygienické potřeby, jak jste na tom s nimi?
Navázali jsme spolupráci s firmou Drylock z Hrádku nad Nisou, která vyrábí pleny. Mají povinnost vždy z dané šarže část otestovat. Dřív to bylo tak, že balení po 25 plenách otevřeli, dvě pleny z toho otestovali a zbytek zahodili. Teď to zalepí a my si k nim každou středu přijedeme. Dětské pleny dáváme maminkám samoživitelkám, do domovů pro seniory zase vozíme pleny inkontinenční. Jinak ale hygienické zboží získáváme hodně ze sbírek. Takže jestli nebude, brzy nám i tyhle komodity dojdou.
