Po čtyřech letech se Andrea Štrbová vrátila z písku ke klasickému volejbalu.
Naposledy extraligu hrála za Frýdek-Místek, kde stále bydlí. Leč od této sezony je posilou krajského rivala - TJ Ostrava.
„Chtěla jsem znovu zažívat emoce, které v družstvu při zápasech jsou,“ zdůvodnila čtyřiadvacetiletá slovenská smečařka svůj návrat do haly. „Jsme skvělý tým. Těším se, že zase mohu být ve větším kolektivu, že mám kolem sebe tolik lidí. I když po těch letech je to pro mě nezvyk.“
Byl pro vás návrat do haly hodně těžký?
Popravdě je to jednodušší než opačně, kdybych měla jít z haly na písek. Akorát se pořád ještě s babami sehráváme. Jinak je to dobré.
Takže si zvykáte na to, že kolem sebe máte více hráček než na písku?
S tím jsem měla problém hlavně v těch úvodních zápasech. Už je to lepší. Jak jsem byla zvyklá hlídat si na písku celé hřiště, tak jsme se několikrát s naší liberkou (Adélou Chevalierovou) skoro popraly o balon, byly jsme u něj obě. Ale všechny baby jsou tady šikovné. Pro mě je radost tady trénovat. Půjdeme výkonnostně nahoru.
Andrea Štrbová se po čtyřech letech, kdy se věnovala beachvolejbalu, naplno vrací k šestkovému volejbalu.
Předpokládám, že na plážový volejbal jste nezanevřela.
V létě si asi někdy půjdu zahrát (směje se).
A olympijské ambice?
Ty momentálně nemám, protože moje partnerka je těhotná, takže nevíme, co bude.
S jinou by to nešlo?
To by v boji o Tokio nemělo smysl, protože bych přišla o polovinu bodů, které máme spolu s Natálii nasbírané. Jen s těmi svými body bych se nedostala ani do kvalifikace lepších turnajů. Musela bych začínat úplně od nuly a pak znovu absolvovat čtyřletý cyklus před olympiádou.
Pokud vím, tak trenér Zdeněk Pommer vás do Ostravy lákal už dříve. Čím to, že to vyšlo až letos?
Kdysi... Ještě když jsem byla ve Frýdku-Místku, tak jsem komunikovala i s ostravským vedením, ale nějak to nedopadlo. Pak jsem se rozhodla pro písek, což byl i důvod, že to nevyšlo. Byli jsme ale celou dobu v kontaktu a bavili se, co by bylo, kdyby... A nyní vše klaplo.
Jenže zrovna je celý rok poznamenaný koronavirovou pandemií.
Tato extraligová sezona se rozjela hodně rychle, už v září. A i předtím se pořád něco dělo. Řešila se korona, zda budeme moci hrát, nebo ne. Já jsem do toho chodila zahrát si ještě i beach. Bylo to celé takové hrrr. Měly jsme domluvené přípravné turnaje, z nichž jsme asi polovinu ani neabsolvovaly, protože se postupně rušily. Sešlo i z přípravných zápasů na Slovensku. Ani jsme se nestihly pořádně sehrát. V přípravě jsme toho kvůli koroně odehrály málo.
A teď máte úplnou pauzu. Nemůžete hrát a v hale ani trénovat...
Z toho jsem rozčarovaná. Sehráváme se a oni to stopnout. Rozumím tomu, ale těžko říct, zda je to správné. Ten dopad na sportovce, když čtrnáct dnů nemohou pořádně trénovat, je velký. Nejde jenom běhat po parku. To člověk vypadne z rytmu. Je to velká škoda, že sotva se sezona rozbíhá, tak se zastaví.
Andrea Štrbová se vrhá po míči
Stihla jste se aspoň podívat domů na Slovensko?
Od začátku korony jsem na Slovensku nebyla. Naposledy loni v prosinci. Mamka za mnou přijela aspoň v březnu. Jinak jsem se s nikým z rodiny neviděla, protože bychom museli do karantény. To jsem si nemohla dovolit.
Snad extraliga bude pokračovat. Na co by si ostravské družstvo mohlo v této sezoně troufnout?
Týmy v extralize jsou hodně vyrovnané. I s Prahou (Olympem) jsme hrály vyrovnaně (2:3). Před sezonou na turnaji v Olomouci jsme rovněž podávaly dobré výkony. Je to však ženský volejbal, takže je nevyzpytatelný.
Hraje psychika u žen větší roli než u mužů?
Určitě. Některé ženy jsou přece jen labilnější. (směje se).
