Elzbieta Ledererová. Polka, která bojovala s československou Státní bezpečností

22. říjen 2020

Když v roce 1978 vznikal v Československu Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), byla mezi jeho členy i žena, která neměla československé občanství – Polka Elzbieta Ledererová. 

Účinkuje: historik Petr Blažek
Připravil: David Hertl
Premiéra: 28. 11. 2019
Elzbieta Ledererová v polovině 70. let

„Bylo mi Eluš líto. Co dobrého vlastně se mnou prožila? Před 11 lety opustila domov, svou Varšavu, a pustila se do neznáma. Mne znala jen z korespondence – spolu jsme pobyli nemnoho dní. Už se mnou prožila vzestup a pád pražského jara, dvě zatčení, domovní prohlídky a osamocení, když jsem byl ve vězení.“

Tato slova věnoval český novinář Jiří Lederer ve vzpomínkové knize Touhy a iluze své manželce Elzbietě Ledererové – vůbec jediné člence Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), která neměla české občanství.

Vězněný manžel

Elzbieta Ledererová (1932–2017) se narodila v Dolním Kazimierzi v Polsku, vystudovala filologii a po škole se věnovala herectví. V roce 1967 se provdala za Jiřího Lederera, se kterým žila v Praze. Psala do polských novin, spolupracovala s polským kulturním a informačním centrem a pracovala jako překladatelka.

Ledererovi na Vánoce 1981, už v SRN

Po roce 1968, ve kterém její manžel prožil jeden ze svých novinářských vrcholů (Jiří Lederer patřil mezi nejznámější tváře reformní žurnalistiky), čelila perzekuci ze strany Státní bezpečnosti. Lederer byl v 70. letech z politických důvodů opakovaně vězněn: v roce 1970 a znovu v letech 1972–1973 a 1977–1980.

Oba manželé patřili mezi první signatáře Charty 77, v roce 1978 byla Ledererová mezi zakládajícími členy VONS, a to v době, kdy byl její manžel ve vězení a on sama doma s dcerou Monikou.

Nucené vystěhování

Po propuštění manžela byla rodina zařazena Státní bezpečností do akce s krycím názvem Asanace. Jejím cílem bylo vystěhovat některé disidenty z republiky. Poté, kdy Elzbietě Ledererové, jako občance Polské lidové republiky, hrozilo, že nedostane prodloužení pobytu, rozhodla se celá rodina nakonec vystěhovat do Německa.

Elzbieta Ledererová v září 2010

Lederer i tam dál působil jako publicista, a zemřel až v roce 1983. Manželka se stala spolupracovnicí pařížského exilového časopisu Svědectví. A po roce 1989 dlouho, a marně, usilovala, aby bylo manželovi vráceno československé občanství.

Elzbieta Ledererová dostala v roce 2014 Cenu Václava Bendy, kterou uděluje Ústav pro studium totalitních režimů. Pohřbena je na hřbitově v německém Bad Birnbachu, kde je i hrob manžela.

Takovouhle ženu mi seslalo samo nebe! To bylo největší štěstí mého života! Nejraději bych Tě stiskl, pohladil a zulíbal Tvé oči, Tebe! Děkuju Ti, děkuju Ti za všechno, co bylo i co je.
z dopisu Jiřího Lederera, který z vězení napsal 13. února 1977

Poslechněte si reprízu pořadu Portréty v audiu.

autor: David Hertl
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.