Článek
Mnoho organismů opakovaně přizpůsobuje svůj vzhled (fenotyp, přesněji soubor všech pozorovatelných vlastností a znaků živého organismu) sezonně se měnícím podmínkám prostředí, což se běžně označuje jako sezonní plasticita.
Kupříkladu polární zajíci mění barvu srsti, aby snížili svou nápadnost pro predátory. Obecně tedy jde o jeden způsob přizpůsobení organismu na měnící se prostředí.
Studenokrevní živočichové, kam patří ryby, obojživelníci a plazi, často v reakci na pravidelně se měnící podmínky upravují své chování a fyziologické znaky (např. pohybovou aktivitu či rychlost metabolismu), což opět zvyšuje pravděpodobnost jejich přežití a reprodukční úspěšnost, připomíná Akademie věd.
Čolek je jako zemědělec, který na své pole zaseje více plodin s různými nároky na vodu a teplotu půdy.
Ačkoli se sezonní plasticita studuje už přes 200 let, v poslední době se k tomu vědci více vracejí, protože se ukazuje, že se jedná o jeden z klíčových mechanismů, kterými se studenokrevní živočichové dokážou vyrovnat se změnou klimatu.
Předpoklady pro evoluci oné plasticity přirozeným výběrem však dosud byly probádány nedostatečně. U vysoce flexibilních znaků je základním předpokladem existence trvalých rozdílů mezi jedinci za různých podmínek - tedy individuální opakovatelnost. A na tu se zaměřili vědci z Ústavu biologie obratlovců AV ČR v čele s Lumírem Gvoždíkem.
Každý rok jinak
Jedinečný pokus, který trval tři roky, vědci provedli v chovném a experimentálním zařízení ústavu ve Studenci na dvou druzích čolků: horském a obecném. Oba se vyskytují v Evropě, kde jsou vystaveni výrazným výkyvům teploty prostředí - rozdíl teplot mezi létem a zimou může být až 30 °C.
I přes své malé rozměry (10-12 cm) jsou tato zvířata poměrně dlouhověká, dožívají se až 20 let. A právě proto je sezonní aklimatizace důležitou součástí jejich strategie pro zvládání sezonních změn teploty prostředí.
Výjimečná událost. Češi objevili dva nové druhy savců
„Čolci patří mezi živočichy, kteří jsou ohroženi změnou klimatu, což vyvolává důležitou otázku, zda dokáže jejich adaptivní kapacita držet krok se současnými změnami jejich prostředí,“ poznamenal Gvoždík.
Obecná představa podle něj je, že všichni jedinci v populaci budou přizpůsobovat svůj fenotyp tzv. lokálnímu optimu - hodnotě, která za daných podmínek maximalizuje přežívání a reprodukční úspěšnost.
„Jedinci by se měli trvale lišit ve schopnosti svůj fenotyp přizpůsobit, a tak by měl přírodní výběr upřednostnit ty, kteří dokážou svůj fenotyp změnit co nejblíže k optimální hodnotě v daném roce. Nicméně my jsme zjistili, že individuální opakovatelnost sezonní plasticity byla mezi roky překvapivě nízká, což znamená, že jedinci v populaci mění svůj fenotyp každý rok jinak,” objasnil Gvoždík nečekanou skutečnost.
Sami snižují riziko svého vyhynutí
Navíc analýza sezonních změn teploty uplynulých 40 let ukázala, že tato teplotní změna je nepředvídatelná, což čolkům v podstatě znemožňuje se na to přizpůsobit. Jejich reagování tak snižuje riziko vyhynutí populace, jelikož alespoň část populace bude více nebo méně přizpůsobena aktuálním podmínkám.
Drancování planety: Za půl století zmizely dvě třetiny volně žijících zvířat
„Čolek je zkrátka jako zemědělec, který na své pole zaseje více plodin s různými nároky na vodu a teplotu půdy. Pravděpodobnost, že něco sklidí, je vyšší, než když vsadí na monokulturu,” připodobnil tuzemský biolog.
Nynější studie tím pádem naznačuje, že se obojživelníci nepřizpůsobují trvale „jedné akci”, ale poradí si i s výkyvy.
