Zatímco koncertní sály zejí prázdnotou, nahrávací průmysl vzkvétá

„Hned od prvního dne lockdownu jsme zaznamenali nevídaný nárůst prodeje – o více než 60% oproti stejnému období minulý rok,“ řekl deníku Daily Telegraph Chris O’Reilly, výkonný ředitel největšího britského prodejce klasické hudby Presto Classical. „Z toho většinu tvořilo stahování hudby, ale i prodeje CD se meziročně zvýšily o 23%.“

Také udební vydavatelství hlásí, že se jich krize zatím výrazně nedotkla. „První dva týdny lidé neměli moc času na poslech hudby, všichni se snažili nějak se vypořádat s novou realitou,“ popsalředitel labelu Sony Classical International Per Hauber. „Ale jakmile si na situaci zvykli, začali poslouchat hudbu a kupovat CD stejně jako dřív a prodeje se rychle vrátily na normální úroveň.“ Ostatní vydavatelství hlásí stejný trend – pokles prodejů na začátku pandemie následovaný silným zotavením.

Rozestupy, dezinfekce a domácí studia
Ačkoliv prodeje se v pandemii drží na stabilní úrovni, nahrávaní nové hudby je letos o poznání náročnější. Simon Perry, ředitel nezávislého labelu Hyperion, médiím sdělil, že musel do července zrušit veškerá plánovaná nahrávání. „To pro nás samozřejmě bylo velkou ranou, měli jsme připravených pár skvělých věcí. Ale pro naše zákazníky to zatím nic nezměnilo, protože většinou nahráváme alespoň rok dopředu a tak i teď máme silnou zásobu zatím nevydaných desek.“

Od léta se ale pomalu začalo znovu nahrávat. „Musíme ve studiu dodržovat rozestupy, což je samozřejmě náročné,“ popisuje Perry. „Ale nahráli jsme nová CD napřiklad s komorním souborem Nash Ensemble, malým sborem Gesualdo Six  nebo hned několik nahrávek s pianistou Stephenem Houghem.“

„Klávesy se musely pravidelně dezinfikovat a playback jsem poslouchal u klavíru ze sluchátek, namísto toho abych jí slyšel společně s producentem jako obvykle. Překvapivě to všechno proběhlo velmi dobře a myslím, že mi to dokonce pomohlo se na hudbu opravdu soustředit,“ řekl k nahrávání Hough.

Slavný německý tenor Jonas Kaufmann se během pandemie rozhodl nahrát sólové CD ve svém mnichovském domácím studiu a jeho label Sony Classical mu rád vyhověl. Kaufmann ale chtěl, aby ho na klavír doprovázel Helmut Deutsch, který byl v izolaci v Rakousku, které mělo s Německem v té době uzavřené hranice. „Musel jsem pro něj zařídit speciální výjimku u pohraniční stráže,“ vzpomíná ředitel Sony Classical Per Hauber. „A když dorazil na hranice, volali mi, abych přijel osobně potvrdit, že je to opravdu on.“

Nahrávání na dálku komorně i ve velkém
Zpřísněné podmínky přinutily hudební průmysl ke značné technické kreativitě. Producent na volné noze Simon Kiln vytvořil CD Beethovenových smyčcových kvartetů s americkým Kvartetem Jamese Ehnese na vzdálenost téměř 5000km. „Chtěli jsme s Jamesem nahrát Beethovenovy kvartety v koncertní m sále v anglickém Herefordshire, ale restrikce na mezinárodní cestování nám v tom zabránily. Poslal jsem jim tedy do koncertního sálu v Albertě speciální vybavení a na začátku srpna jsme nahrávku pořídili na dálku,“ řekl Kiln pro Daily Telegraph.

Ne všechny podobné nahrávky měly jen komorní záběr. Saxofonistka Jess Gillam s labelem Decca Records vytvořila projekt Virtual Scratch Orchestra, kterým chtěla umožnit hudebníkům z celého světa, aby si společně zahráli alespoň virtuálně. Na projektu nakonec spolupracovalo 1000 hráčů z 26 zemí, kteří převážně ze svých domovů zahráli v orchestrální úpravě mělancholickou píseň Where Are We Now od Davida Bowieho.

Asi největším a nejsložitějším počinem, který zatím během pandemie vznikl, je audiovizuální nahrávka nové opery Song of our Heartland, jejíž plánovanou letní premiéru zhatilo uzavření britských divadel. Pracoval na ní producent Mike Hatch s anglickou operní společností Opera North.

„Kvůli rozestupům bylo nutné nahrávání rozdělit do mnoha částí,“ popisuje Hatch. „Orchestr jsme nahrávali v sále radnice města Leeds, což je ohromný prostor, ale i tak bylo potřeba vyndat všechna sedadla a rozmístit orchestr po celém hledišti. Sbor jsme rozdělili na skupiny po hlasech a sólové party jsme museli nahrávat zvlášť. Teď pracuji s více 180 stopami, což je zdaleka nejnáročnější produkce, jakou jsem kdy měl na starosti.“

Budoucnost zůstává nejistá
Na světové prodejce a labely klasické hudby tedy zatím krize na rozdíl od jiných kulturních odvětví příliš nedopadla, ale jak tomu bude do budoucna? Per Hauber pro Daily Telegraph tvrdí, že bez živých koncertů se nahrávací průmysl dlouho neobejde: „Myslím si, že negativní dopady pandemie uvidíme později. Koncerty pro nás získávají zákazníky a podporují prodeje CD a většina světa je teď bez nich dlouhé měsíce. Navíc jsme bez koncertů úplně ztratili přehled o tom, co nového se děje ve světě hudby. Jak můžeme podporovat mladé talentované umělce, když vůbec netušíme, že existují?“