Stále se nedaří zastavit nárůst nakažených. Právě byla vydána spousta nových opatření. Některá rozumná, jiná jsou obtížně vymahatelným rozumným doporučením, některá zřejmě aby to hospodským nebylo líto.

V pořadu, který se na ČT24 věnoval právě koronavirové epidemii, byl předveden zajímavý graf. Z něj plyne, že cca 70 % (zelených) nakažených nikoho dalšího nenakazí. Cca 20 % (oranžových) nakazí mezi 1-2 lidmi a zbývajících cca 8 % (červených) superpřenašečů má na svědomí zbytek nákaz.

Vezmeme-li za bernou minci tento stav, můžeme sloučit skupiny 1 a 2. Jde o normálně se chovající lidi, zda někoho nakazí nebo ne, je věcí náhody. Pokud by na oranžovou skupinu připadla průměrně 1 nákaza (což je více, než říká Gaussova křivka), znamenalo by to u celé této skupiny (zelení+oranžoví) reprodukční číslo R=0,3.

Jestliže zbývající nakažení jsou obdarováni superpřenašeči (jde o R=1 rozpočteno na celou populaci), znamená to, že každý superman obdaruje cca 12 lidí.

Předpokládám, že i tuto skupinu lze rozdělit na tři další podskupiny. Tou první jsou nebožáci, kteří emitují tolik virových částic, že nepomůže ani neprůstřelné sklo. Tou druhou skupinou jsou specifická povolání, například ošetřovatelka v domově důchodců. Tam lze červené zařazení označit rizikem povolání. No a třetí skupinou jsou ti opravdoví hrdinové, kterým nikdo nic nebude říkat a už vůbec strašit, neb oni mají právo.

Chceme-li potlačit šíření nemoci z těchto tří skupin, je potřeba ke každé z nich přistupovat odlišně. Supervirulentní osoby je potřeba aktivně vyhledávat a izolovat. Nevím, zda některé jednodušší, levnější a méně přesné testy náhodou nejsou vhodné právě pro rychlé nalezení těchto osob.

Ošetřovatelky, havíře a podobně rizikové profese je potřeba chránit před nákazou. Pokud se už dostanou mezi nakažené, je potřeba je separovat co nejdříve, aby spadli do skupiny žluté. Tyto metody zatím fungují nejlépe.

Zůstává kategorie pravých hrdinů, vůči nimž zřejmě neplatí nic než represe. Možná by bylo lépe zaměřit pozornost na aktivity, kterými si hrdinové koronavirus předávají, a tyto činy začít trestat, než zavádět další plošné restrikce. Vždyť i jednoduchý matematický výpočet říká:

Pokud ve skupině žlutých snížím počet nakažených na polovinu, snížím celkové reprodukční číslo o krásných 0,15. Pokud ve skupině červených dojde k témuž, bude to představovat pokles o 0,5. Zatímco dosáhnout v oranžové skupině snížení na polovinu (to jsou nákazy v rodině, v podstatě nevyhnutelný důsledek předchozího nakažení!), patří do kategorie sci-fi, potlačení výkonnosti červených je v silách prevence a represe.

Vezmeme-li to trochu složitěji:

Nové případy jsou dány základním matematickým výpočtem, který říká, že N = 0.n₁ + r₂.n₂ +r₃.n₃, kde r_x označuje reprodukční číslo pro danou skupinu a n_x velikost této skupiny. Vzorec říká, že pro nové případy je zásadní masa superpřenašečů a jejich reprodukční číslo, příspěvek normálních (oranžových) přenašečů je dán pouze velikostí skupiny, protože díky jejich vymezení je číslo r₂ téměř konstantní. Pokud velikost jednotlivých skupin odpovídá pravděpodobnostnímu rozdělení, počet osob v druhé (oranžové) a první (zelené) skupině se přímo odvíjí od velikosti (a výkonnosti) skupiny třetí.

Zpřesňovat základní opatření je zcela jistě v pořádku (normálního člověka tohle stejně napadne). Zpřesnění usnadňuje dokazování skutkové podstaty. Nově vyhlášená opatření dávají právní základ k tomu, aby bylo možno řadu nezodpovědných chování stíhat. Důležité je, zda policie svůj zájem zaměří na buzeraci lidí, kteří jdou od sebe metr osmdesát, nebo zda bude aktivně vyhledávat skutečně riziková jednání typu „soukromých posezení“. To první v sobě rozhodně nese pro policii méně rizika. Zavádět další plošné restrikce namísto cíleného stíhání nezodpovědného chování až příliš připomíná snahu zabíjet komáry lopatou. Ostatně zřejmý neúspěch doposud zavedených opatření napovídá, že tato matematika by mohla mít i pravdu.