Před pěti týdny obletěla celý svět informace, že tým vědců objevil v atmosféře Venuše fosfan. Na Zemi ho vyrábí pouze život, takže... samozřejmě to neměl být jednoznačný důkaz přítomnosti života v atmosféře druhé planety Sluneční soustavy, i když to tak někteří uváděli.
Zatímco část vědců si láme hlavy tím, jak může fosfan vznikat „neživou cestou“, Ignas Snellen a jeho kolegové udělali něco, co je ve vědě naprosto běžné. Vzali původní data a znovu je analyzovali.
U podobných objevů máme na začátku pozorování – v tomto případě bylo učiněno v milimetrové vlnové délce radioteleskopy James Clerk Maxwell Telescope (JCMT) na Havaji a síti radioteleskopů ALMA v Chile. Na konci je pak odborný článek a značně zjednodušující tisková zpráva. Nejdůležitější je však u podobných objevů „to mezi“.
Už v článku o objevu jsme psali „je to jen první oznámení poměrně obtížné detekce, která vyžadovala výrazné modelování a analýzu dat, aby se podařilo signál fosfanu vydolovat ze šumu.“ A právě v tom je podle nové studie zakopaný pes. Snellenův tým zacházel s daty při odstraňování šumu mnohem jemnějším postupem.
Pokud první tým (Greaves et al.) analyzoval svá data nevhodným způsobem, jak tvrdí tato nová práce, pak chemický podpis fosfanu nemusí vůbec existovat.
Podle Snellena a jeho kolegů metoda, kterou zvolil první tým, vede k výraznému nadhodnocení významu spektrálních příznaků. Detekce fosfanu je tak velmi nespolehlivá. Nebo ještě lépe – druhý tým žádný fosfan nenašel.
Je jisté, že první tým znovu analyzuje data a uvidíme, s jakými argumenty přijde. V archívu ALMA byla data o fosfanu na Venuši dočasně odstraněna kvůli „chybě v raných fázích zpracování“. ALMA je s původním týmem v kontaktu.
