Ještě předloni Rastislav Káčer, nyní nový slovenský velvyslanec v Česku, tvrdil, že se s diplomacií loučí, protože v ní dosáhl „na strop“. Zkušený diplomat měl v té době za sebou misi v USA a v Budapešti. Tento týden ale předal pověřovací listiny Miloši Zemanovi, a definitivně se tak stal ambasadorem v Praze. Češi a Slováci mají přímo „karmický vztah“, říká Káčer pro HlídacíPes.org.

Od slovenských velvyslanců v Praze a těch českých v Bratislavě se toho, z pohledu velké politiky, zpravidla mnoho nečeká. Česko se Slovenskem mají tak úzké a specificky provázané vztahy, že se role ambasadorů obvykle omezuje na reprezentativní příležitosti na ose kultura – historie – krajané.

Česko na postu velvyslance na Slovensku nemá ani kariérního diplomata, post v Bratislavě získal bývalý policejní prezident Tomáš Tuhý. Ostatně i jeho předchůdkyně Livia Klausová, manželka exprezidenta Klause, neměla před svým působením v Bratislavě žádnou ryze diplomatickou kariéru.

Teď vyměnilo velvyslance v Praze také Slovensko. Dlouholetého ambasadora Petra Weisse nahradil další zkušený diplomat Rastislav Káčer, který Weisse střídal už na jeho předchozím působišti v Maďarsku. I když by se mohlo zdát, že jde vzhledem ke zmíněným nadstandardním vztahům Česka se Slovenskem jen o formalitu, s Káčerem přichází do Prahy úplně jiná tvář slovenské diplomacie.

Příliš blízko dezinformátorům

Peter Weiss, který Česku končí po sedmi letech, před rokem 1989 dlouho pracoval v Ústavu marxismu-leninizmu ÚV KSS. Po Listopadu se stal předsedou reformně-komunistické Strany demokratické levice.

Káčer působí ve slovenské diplomacii od začátku 90. let a i v Česku je známý jako expert na euroatlantické vztahy a hlavní tvář prestižní bezpečnostní konference Globsec v Bratislavě pořádané stejnojmenným nevládním think-tankem. V roce 2018 chtěl Káčer diplomacii opustit nadobro. Rozmyslel si to.

„Dnes je rok 2020 a je tu jiná situace. V mnohém jiná. Návrat k mému řemeslu a službě mi dnes dává smysl a být velvyslancem v Praze považuji za zvláštní poctu a výzvu,“ říká nový ambasador v Česku pro HlídacíPes.org.

„Budu mít zodpovědnost za udržení a rozvíjení vztahu, který je pro Slováky výjimečný a klíčový. Je to vztah karmický, nejen z rozumu, ale i z lásky,“ popisuje svůj pohled na vazby obou zemí.

Stejnou misi měl ale už jeho předchůdce Peter Weiss. Ten se však opakovaně negativně zviditelnil. Nejprve když v červnu 2018 přebíral Krameriovu cenu pro zavražděného novináře Jána Kuciaka, kterou ale z rukou pořadatelů ceny odmítli převzít jak novinářovi kolegové, tak Kuciakova rodina.

Kuciakovi příbuzní se totiž dozvěděli, že cenu uděluje Asociace nezávislých médií, která sdružuje i některé dezinformační weby. Asociace má sídlo ve Slovenském domě v centru Prahy, kde se také Krameriovy ceny v minulých letech udělovaly.

„Nechápu to. Ján Kuciak byl novinář pracující s fakty. Odhaloval je a ověřoval až do té doby, než si byl na sto procent jistý, že jsou nezpochybnitelná. A ocení ho dezinformátoři?“ vysvětloval tehdy odmítavý postoj k ocenění pro svého někdejšího zaměstnance šéfredaktor serveru Aktuality.sk Peter Bárdy.

Sám velvyslanec Weiss přebírání ceny komentovat nechtěl, faktem však je, že byl ve Slovenském domě vítaným hostem. To, že tuto adresu dezinformátoři používají jako svou základnu opakovaně, HlídacíPes.org popsal už dříve.

Komunista na pietě za Horákovou

Podobná aféra novému velvyslanci Káčerovi, muži s jasnými vazbami na Západ, zřejmě nehrozí, stejně jako to, že by ho ve funkci „dohnala jeho minulost“, jako se to stalo právě Petru Weissovi.

Toho v roce 2018 coby bývalého komunistu málem vypískali političtí vězni na pietních akcích za oběti komunistických žalářů. Šlo o delegaci ze Slovenska, která do Prahy tehdy vyrazila na pietu vůbec poprvé.

Na hřbitově v pražských Ďáblicích Weissovi po skončení jeho řeči nepodali někteří z účastníků shromáždění ruce, další mu nesouhlas s jeho účastí na akci dali najevo slovně.

Později se situace opakovala na Vyšehradě u symbolického hrobu Milady Horákové. Tam po konfrontaci s účastníky ze Slovenska velvyslanec akci předčasně opustil a odjel pryč.

Když měl tehdy Weiss projev v areálu pankrácké věznice, kde komunisté Miladu Horákovou v roce 1950 popravili, z publika zazněly výkřiky jako „hanba“, „fuj“, jeden z hostů se demonstrativně zvedl a odešel.

Na rozdíl od českých účastníků – někdejších politických vězňů, kteří na přítomnosti slovenského velvyslance z titulu jeho funkce obecně nevidí nic kontroverzního, Slováci perzekvovaní komunistickým režimem Weissovu minulost znají, a jeho přítomnost vnímali jako provokaci.

„V době, kdy jsem působil v politice, jsem podporoval požadavky bývalých politických vězňů a setkával jsem se s jejich zástupci. Nikdy jsem neobhajoval ani nebagatelizoval justiční vraždy po zmanipulovaných monstrprocesech, ale odsuzoval jsem je,“ komentoval Weiss tehdejší incidenty na dotaz HlídacíPes.org.

Na pietní shromáždění prý nechodil jen jako velvyslanec, ale i jako „občan, který si uvědomuje obrovské křivdy a nespravedlnosti, kterým byli vystaveni bývalí političtí vězni, zvláště ale lidé, kteří se stali oběťmi politických procesů na přelomu 40. a 50. let“.

Nový slovenský ambasador Rastislav Káčer na Weisse naváže. Ve funkci chce „hledat průniky a synergie v našich zájmech a zároveň pomáhat rozvíjet pozitivní emoci vztahu, kterou se nám podařilo tak skvěle zachovat i po rozvodu 70letého manželství“, říká Káčer diplomaticky s tím, že „ani ten nejlepší vztah není garantovaný navždy“.