Norfolk, Virginie. Možná toto město znáte z amerických bijáků... Největší vojenský přístav svého druhu na světě a sídlo obrany NATO je vděčnou lokací pro filmaře z Hollywoodu, točila se zde třeba bondovka Die Another Day (2002) s Piercem Brosnanem v hlavní roli. Ale v roce 2012 frčel na pobřeží Atlantského oceánu hokej. Ne poprvé, ale naposledy. Zdejší Admirals získali premiérový Calder Cup a o osm let později čtyři členové tehdejší soupisky dosáhli na trofej nejcennější - Stanley Cup. Třeba Ondřej Palát. Jiní ale skončili v propadlišti, ostatně jako celý hokej v Norfolku.
Ale postupně…
Letos Tampa konečně naplnila očekávání, která byla do našlapaného kádru sezonu co sezonu vkládána. V šestém utkání srazila Dallas a ve zvláštním prostředí edmontonského Rogers Place získala druhý Stanley Cup své historie. Stříbrný plecháč jako první zvedl zraněný kápo Steven Stamkos, předal ho držiteli Conn Smythe Trophy Victoru Hedmanovi, další hráči následovali. Potlesk tribun nahradily ruchy z reproduktorů, COVID opatření byla neúprosná. „Divný“ ročník poznal svého krále, hokejisty Lightning.
O svou chvilku slávy nebyli připraveni ani Ondřej Palát, Alex Killorn,Tyler Johnson a hlavní trenér Jon Cooper. Čtveřice prožívala velké déjà vu. Možná jim hlavou letěly vzpomínky na sezonu 2011/12 a velké společné tažení nevyzpytatelnou AHL.
Norfolk Admirals, tehdejší farma Tampy, suverénně ovládli základní část, ze 76 utkání prohráli v hrací době jen osmnáctkrát a šňůrou 28 vítězství v řadě stanovili nové ligové maximum. Nohu z plynu nesundali ani v play off, Manchester Monarchs šmikli 3:1, Connecticut 4:2, v semifinále St. John's 4:0 a ve finále Toronto Marlies s Jakem Gardinerem, Benem Scrivensem nebo Jurajem Mikúšem 4:0.
The genesis of the Tampa Bay Lightning's Stanley Cup title win came 8 years when the Norfolk Admirals won 43 of it's last 46 games to win the AHL Calder Cup. Coach Jon Cooper, Tyler Johnson, Alex Killorn and Ondrej Palat all part of that magical run. @NorfolkAdmirals @WAVY_News pic.twitter.com/WdHfLQe0T6
— Brian Parsons (@bpar73) September 29, 2020
Palát, kterého Tampa nadraftovala před sezonou až v 7. kole z 208. pozice celkově, navíc ve 20 letech, dávno po jeho vrstevnících, přispěl v play off devíti body, v základní části 30. Obstál, ukázal, že předchozí ročník v Drummondville Voltigeurs v juniorské QMJHL (61 zápasů, 96 bodů) nebyl náhoda.
„Znám ho už dlouhá léta, vždyť jsem ho přivedl už do Norfolku. Vím, jaká je jeho hokejová DNA. Říkám vám otevřeně, že bez něj bychom nikdy nedošli tak daleko. Mít takového hráče je luxus,“ smekl před českým útočníkem pár dní po zisku Stanley Cupu Cooper.
Ale zpátky do Norfolku, prim tehdy hrály i další současné opory Tampy. Killorn v nadstavbě vygeneroval dvanáct bodů, Johnson přidal šest branek. Dvě z toho zaznamenal 9. června 2012 v posledním čtvrtém utkání proti Marlies, které v Ricoh Coliseum Cooperova parta ovládla v suchém triku 6:1. Na soupisce Admirálů byl tehdy i Radko Gudas, v bráně zářil Dustin Tokarski (1.46, 94.4%). Největší ofenzivní hvězdy ale musíme hledat jinde.
Kanadské bodování ovládli se 16 body Alexandre Picard, Trevor Smith a Cory Conacher. Osud jim ale připravil jiné osudy, horší. Pickard se po zisku trofeje uklidil do Švýcarska (Ženeva, Davos), rok hrál extraligu za Mountfield, zkusil i KHL a v ročníku 2018/19 jeho jméno figurovalo na soupisce rakouského Dornbirn Bulldogs. Smith sice v NHL zapsal 107 startů, ale poslední tři sezony se trápí po farmách, ve věku 35 let je naděje na návrat na výsluní mizivá. A Conacher, držitel Les Cunningham Award pro nejužitečnějšího hráče sezony AHL 2011/12?
Posledních pět let makal na tom, aby v Tampě uzurpoval pevné místo. Letos odehrál v základní části čtyři utkání pro jednu asistenci. Jak víte, to na vyrytí vašeho jména na Stanley Cup nestačí. Škoda.
„Konec“ hokeje v Norfolku
Co bylo dál? Navzdory obřímu úspěchu si Tampa pro následující sezonu 2012/13 prohodila farmu s Anaheimem. Norfolk se tak stal podpůrným týmem Ducks, do play off se ale neprobil. A bylo ještě hůř, před startem sezony 2015/16 rozhodlo klubové vedení Anaheimu, že se „béčko“ postěhuje do San Diega. Gulls jsou jejich farmářským týmem dodnes, v Norfolku působí pod hlavičkou Admirals bývalí Bakersfield Condors, kteří ale hrají jen nižší ECHL.
Klub také opustil od tradičních zlatomodrých barev, změnil logo, a během následujících čtyř let pokaždé končil sezonu po základní části. Poslední ročník přerušila pandemie koronaviru, což pro Admirals bylo vysvobození. Se ziskem 36 bodů z 60 utkání byl suverénně nejhorším týmem soutěže, jako jediného účastníka ho navíc nezastřešuje žádná organizace v NHL. Na zlatých časech z roku 2012 už sedí tuny prachu. V poslední sezoně figuroval na soupisce i mladý slovenský gólman Roman Durný, 147. hráč draftu 2018, tehdy si ho osvojil Anaheim. Ale nic nesvedl, jeho úspěšnost zákroků nepřekročila 89%.
Palát a spol. se přesunuli do Syracuse, Crunch v sezoně po zisku Calder Cupu znovu uhráli finále, kde podlehli Grand Rapids Griffins s Petrem Mrázkem v brance 2:4, Palát byl s 26 body za 18 utkání nejproduktivnějším hráčem play off. Od té doby se v AHL nepředstavil, stal se klíčovou postavou prvního týmu, asistentem kapitána. A poté, co v roce 2015 kousal trpkou finálovou porážku 2:4 od Chicaga, se 28. září 2020 konečně dočkal Stanley Cupu. A mohl se ohlédnout i o rok zpět, kdy jeho mančaft šokujícím způsobem vyletěl coby premiant základní části už v první rundě.
„Jon bral loňské vyřazení od Columbusu v prvním kole jako lekci, z které může tým do budoucna těžit. Asi to byla taková zkušenost, co nechcete zažít, ale v tomto případě měl Coop pravdu, že nám to pomohlo. Ukázaly se nějaké naše slabiny, potom generální manažer Julien BriseBois udělal nějaké trejdy, vzali jsme Colemana, Goodrowa a Bogosiana... Ti kluci hráli neskutečně a byli také tahouni. Zbytek znáte,„ lebedil se český útočník.
Zajímavé, že? V NHL se totiž spekulovalo, zda fiasko s Blue Jackets náhodou nezlomí Cooperovi vaz. No, nehrozilo to…
“Zbláznili jste se? Nikdy mě ani na vteřinu nenapadlo vyhodit Jona. Coop odvedl a odvádí obrovskou práci a vede náš klub k mentalitě, kterou potřebujeme, abychom vyhrávali. Jsem na něj neskutečně hrdý, bude tu navždy,„ řekl během oslav novinářům majitel Tampy Jeff Vinik.
Cooper je nesmírně zajímavý chlapík. Hokej závodně nikdy nehrál, k prvnímu týmu Tampy byl převelen v průběhu sezony 2012/13. Na lavičce tak, pokud COVID dovolí, začne devátou sezonu. Jako hlavní kouč dovedl Kanadu na MS 2017 ke stříbru, jako asistent byl u triumfu na Světovém poháru ve stejné sezoně.
Jak se z vlka z Wall Street stal geniální trenér
Jeho profesní kroky přitom ze začátku měly mířit zcela jiným směrem. Na univerzitě hrál americký fotbal, vynikal v lakrosu. Vášeň pro hokej měl ale v sobě odmalička, proto si usmyslel, že se stane hráčským agentem. Studium práv mu v tom mělo pomoci.
Během školy se vydal na zkušenou do New Yorku, kde se načas uchytil jako právník na Wall Street. Povolání ho zavedlo do Michiganu, kde působil jako obhájce. Soudce, pro kterého pracoval, jej poprosil, aby mu pomohl trénovat místní školní tým, kde hrál jeho syn. Cooper přijal, a mužstvo Lansing Catolic High hned ten rok vyhrálo ligu.
“Ty děti by pro něj udělaly naprosto všechno. Bruslily by pro něj přes zeď, jednoduše ho zbožňovaly,“ uvedl pro tampabay.com nyní už bývalý soudce Thomas Brennan ml., který Coopera do Lansingu přivedl.
To bylo před dvaceti lety. Pro zajímavost: jeho sok z finále letošního Stanley Cupu, šéf střídačky Dallasu Rick Bowness, už v té době měl za sebou angažmá ve Winnipegu, Bostonu, Ottawě a New Yorku Islanders.
O talentovaného kouče začal být velký zájem, pověst geniálního stratéga a nesmírně milého člověka ho předcházela. Postupně si vyzkoušel několik štací napříč Spojenými státy, trénováním se začal živit. A kamkoli přišel, vítězil, coby hlavní kouč a generální manažer Green Bay Gamblers vyhrál v roce 2010 USHL. A pak to přišlo, telefonát od tehdejšího GM Tampy Stevea Yzermana, který zrovna hledal kouče pro Norfolk.
„Pamatuju si, jak ke mně přišel a řekl: „Ahoj, já jsem Steve Yzerman.“ Bylo jsem úplně mimo. Hlavou mi blesklo jen „No né asi,“ popsal Cooper setkání s členem Hokejové síně slávy. „Nečekal jsem, že tu práci dostanu. Netušil jsem, proč by tam chtěli někoho, jako jsem já. Ani jsem si nebyl jistý, jestli vůbec chci trénovat profíky. Ale nakonec jsme se domluvili.“
V první sezoně se s týmem dostal do play off, kde se ale Admirals pakovali hned v prvním kole. Výsledek druhého ročníku už znáte. Titul... Sluší se jen dodat, že Cooper byl vyhlášen nejlepším koučem sezony.
„Jako obhájce jsem se naučil mluvit před lidmi. Teď je mým úkolem přesvědčit 23 hráčů, aby mi věřili a hráli náš systém. Je to podobné, jako když mluvíte k porotě,“ vysvětlil svou mantru v roce 2013 pro bardown.com Cooper. Ten rok coby zaskakující kouč do play off s Tampou nepronikl, v následujících šesti sezonách ale hrál o Stanley Cup pětkrát, v letošní sezoně se zlatou tečkou.
„Je úplně jiný, než všichni moji předchozí trenéři. Byl jsem zvyklý na kouče ze staré školy, kteří vám furt něco křičeli do ucha. Jon je chytrý a ve vhodnou chvíli dokáže situaci odlehčit. Je jako můj táta,“ nedá na svého kouče dopustit Johnson, jeden ze čtyř členů zlaté norfolské bandy a úřadující šampion Stanley Cupu.
