Princezna zakletá v čase – konečně český blockbusterový soundtrack

Poprvé v novodobé historii se v kinech objevil původní český fantasy film, respektive fantasy pohádka. Princezna zakletá v čase vyvolala pozornost nejen svým námětem, ale také velmi slušným PR, skvělými hereckými výkony a kvalitními efekty. Jednou z často diskutovaných složek byla i hudba. Jejím autorem je mladý skladatel Lukáš Daniel Pařík, pro něhož je Princezna prvním velkým filmovým „zářezem“. A nutno dodat, že velmi povedeným. Tato fantasy pohádka se rozhodně postarala o jedno z největších filmových překvapení roku 2020. Její cesta na plátna kin nebyla snadná – především kvůli koronavirové krizi, která odsunula premiéru bezmála o půl roku – ale i tak návštěvnost pohádky trhala rekordy už během prvních dní v kinech.

Bavíme-li se o žánru fantasy, vstupoval v rámci české filmové scény skladatel Lukáš Daniel Pařík s hudbou k Princezně zakleté v čase do neprobádaných končin. V našich podmínkách se fantastika zpracovává pro velké plátno jen minimálně. A obecně málokterý film u nás má kapacitu příběhově unést tak velkolepou hudbu, jakou soundtrack k Princezně nesporně je. Pařík rozehrává hudební doprovod od drobných melodií až po rozsáhlé plochy. Dělá to cíleně a vskutku chytře.

Hlavní osou filmového příběhu je opakování jednoho a téhož dne stále dokola a tato skutečnost se promítá i do hudební stránky. Zde je nasnadě vyzdvihnout tematicko-motivickou soudržnost Paříkovy hudby, kterou se mu podařilo udržet po celý film. Každé ráno, kdy se princezna Ellena probouzí, slyšíme stejnou hudbu, která jen mění náladu podle toho, kde se v příběhu nacházíme. Ellena a princ Jan mají také společný hudební motiv, který vyjadřuje vzájemnou náklonnost a lásku a zaslechneme jej nejen v rámci spletitého děje, ale i během flashbacků zaměřených na jejich společně prožité dětství. I zlá čarodějnice Murien má závažný, těžký motiv, který ji provází celým příběhem až k nevyhnutelnému konci. To vše zvládá Pařík zakomponovat do své hudební vize nenásilně a se samozřejmostí, kterou nám servíruje v nemalých dávkách.

V tuzemském měřítku můžeme Paříkův soundtrack jen těžko porovnávat s čímkoliv, co pro naši kinematografii vzniklo. Podíváme-li se ale na Princeznu zakletou v čase z celosvětového hlediska, rozhodně si nevede špatně. Lukáš Pařík využívá své bohaté posluchačské zkušenosti s nadhledem a respektem k velkým světovým autorům. Pokud se budeme bavit o konkrétních příkladech, nelze si nevšimnout třeba pravidelně se opakujících smyčcových ostinat inspirovaných tvorbou Alexandra Desplata. Dramatické scény zase doplní takzvané „war drums“, neboli „válečné bubny“, které tak moc proslavil Hans Zimmer. Umně jsou zpracována i místa, kde děj scény vybízí k humoru a tudíž hravé hudbě – tady nesporně slyšíme Williamsovský hoboj doprovázený smyčcovými pizzicaty. Velmi krásnou součástí soundtracku Princezny je i sólové violoncello, které se prolíná prakticky celým filmem a jeho dojemnost i vážnost rozechvěje srdce snad každého diváka.

I sebelepší dílo má ale vždy nějakou vadu na kráse. V tomto konkrétním případě je to částečná absence živých nástrojů. Celý soundtrack totiž vznikal tím způsobem, že autor připravil kompletní hudbu v počítači a postupně nahrazoval umělé nástroje těmi živými. Avšak vzhledem k rozpočtu nebylo možné nahradit zvukové banky kompletně. Což je nepochybně pochopitelná věc, z hlediska uměleckého to ale nelze ignorovat. I přes to, že v dnešní době již většina zvukových bank zní velmi dobře, protože jsou vytvářeny s živými hudebníky, působí hudba v Princezně tu a tam poněkud sterilně. A tuto sterilnost nevylepší ani fakt, že přes ni ční krásné melodie. Naštěstí takových míst je ve filmu poskrovnu a při opakovaném zhlédnutí už lze tyto drobnosti víceméně ignorovat.

Lze-li filmu ještě něco ve spojitosti s hudbou vytknout, dostává se na mysl úroveň hlasitosti soundtracku vůči obrazu. Ve většině stopáže je hudba velmi dobře namixovaná do celkového zvuku filmu a skvěle doprovází dění na plátně. Ale našlo se i pár míst, naštěstí se většinou jednalo o scény bez mluvení, kde hudba na diváky v kině vyloženě řvala z reproduktorů. A pro některé to prostě může být příliš.

Vyváženost. Pokud lze hudbu k Princezně zakleté v čase shrnout jedním slovem, je jím právě toto. Paříkova hudba je energická, závažná, elegantní, místy i odlehčená. Veškeré kontrasty přesně doplňují konkrétní scény a vyvolají v divácích žádanou emoci. Není sporu o tom, že Lukáš Daniel Pařík je mistrem hudební nálady, což dokazuje po celou stopáž filmu. Soundtrack k Princezně je blockbusterový, ovšem v tom dobrém slova smyslu. Jeho velkolepost podtrhuje atmosféru první české fantasy pohádky, která v rámci žánru nastavila laťku povážlivě vysoko nejen ostatním mladým českým tvůrcům. Dočká-li se totiž svět Princezny dalších filmových příběhů, bude mít autorský tým před sebou hodně těžký úkol – totiž překonat sama sebe. Není pochyb, že co překonávat bude mít i sám Lukáš Pařík. V české filmové hudbě se totiž právě objevil výrazný talent, který na sebe jistojistě bude i nadále vehementně upozorňovat. A to je dobře.

Hodnocení autora recenze: 85%