Článek
Prokázal to výzkum mezinárodního týmu, na kterém se podílel i zoolog a iniciátor projektu Robert Černý z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (PřF UK). „O tomto jevu ve žláze se spekulovalo, dlouho se však nedařil prokázat,“ řekl Černý.
Studie v pátek vyšla v prestižním vědeckém časopisu Science. Experimenty provedl vědec a hlavní autor článku Peter Fabián, který působí na Univerzitě Jižní Kalifornie. Fabián, původem ze Slovenska, dříve pracoval i na UK.
„Kolegovi Peterovi Fabiánovi se podařilo ukončit mnoholeté otázky kolem adenohypofýzy, což je důležitá žláza, která nám sedí na mozku a reguluje náš vývoj,“ uvedl Černý. Adenohypofýza synchronizuje dlouhodobé procesy obratlovců jako je růst, puberta nebo menstruační cyklus
Zoolog Černý podotkl, že vývoj žlázy byl brán mezi vědci jako podivný. Předpokládalo se, že může obsahovat i příspěvek z endodermu, tedy vnitřní zárodečné vrstvy, zatímco zmíněná žláza je celá z ektodermu - vnější zárodečné vrstvy. I přes náznaky tohoto příspěvku u různých obratlovců se však podle Černého vědci klonili spíše k tomu, že „staré“ stopy v adenohypofýze chybí.
Černý uvedl, že on a jeho kolegové věřili, že každý z obratlovců tento příspěvek má. „To ukazují i naše data z vlastní laboratoře. Ale ten příspěvek je malinký a špatně se o něm mluví, špatně se o něm dělá věda,“ poznamenal vědec. Poté však dostal nápad vyzkoušet rybku zebřičku. Podle Černého se s pomocí moderní techniky podařilo na zebřičce prokázat, které konkrétní buňky v adenohypofýze jsou z ektodermu a které z endodermu.
„To znamená, což je ta velká implikace, že tato žláza není úplná novinka nás obratlovců. Pochází z faryngeální oblasti kolem žaberních štěrbin, kterými naši obratlovští předchůdci dýchali, vylučovali a vyměšovali,“ uvedl Černý.
Původ žlázy tak lze podle vědců hledat v prastaré oblasti tzv. předústního střeva, která byla v průběhu evoluce převzata do vývoje struktur hlavy obratlovců. Černý dodal, že nově popsané buňky tudíž vykazují prošlou evoluční cestu.
