Házenkáři frýdeckomísteckého Pepina jsou po pěti odehraných zápasech spolu s krajskými rivaly Kopřivnicí a Karvinou v čele extraligy.
Takový rozlet potom, co tým v minulé sezoně bojoval o záchranu, čekal málokdo. „Asi nikdo. Nešli jsme do sezony s tím, že budeme hrát někde nahoře, spíše jsme se chtěli postupně zlepšovat. A to chceme pořád,“ řekl osmatřicetiletý Tomáš Sklenák, který v Německu hrával za Eisenach a Hüttenberg.
Domů se vrátil z rodinných důvodů. „Už dříve jsme se s ženou domlouvali, že jakmile dcera půjde do páté třídy, tak bychom se měli vrátit.“ Dodal, že ve Frýdku-Místku zatím hlavně vypomáhá, jelikož mu v Německu ještě dobíhá smlouva s Hüttenbergem. „Ale mám jejich svolení tady hrát.“
Jak vůbec došlo k vašemu návratu do Frýdku-Místku?
Domlouval jsem se s Danem Valem (bývalý hráč, který byl v roce 2003 v mistrovském celku Frýdku-Místku), když začal trénovat extraligový tým, že se klubu pokusíme pomoct, aby se jeho fungování přiblížilo době, kdy hrával o nejvyšší příčky. Tato sezona by měla být spíše seznamovací, ale v té příští bychom chtěli už mnohem více zapracovat na tom, aby o nás měli větší zájem sponzoři a házená měla ve městě mnohem silnější postavení než nyní.
Tomáš Sklenák (vlevo) v reprezentačním duelu proti Norsku
Co jste o týmu před svým příchodem věděl?
Slyšel jsem, že minulý rok nefungovala kabina, takže mě teď překvapilo, že všichni táhneme za jeden provaz. To je nejdůležitější. V takovém případě nepotřebujete mít ani nějaké extra super hráče. Zažil jsem, že když nefunguje kabina, nefunguje mančaft a je jedno, kdo na tom hřišti stojí.
Takže tým šlape?
Za ty měsíce, co jsem tady, jsem mile překvapen. Neměli jsme žádný konflikt, a když to řeknu blbě - mladí poslouchají. Kabina se ohromně zvedla. V šatně je spousta srandy. Kluci zjistili, že umějí vyhrávat, a začalo je to bavit. Důležité je srdce týmu. Když budeme stát jeden za druhým, výsledky budou mnohem lepší než minulou sezonu. Všichni vyhráváme stejně jako prohráváme.
Vyhrocená atmosféra je ale někdy potřebná, aby se hráči ještě více nabudili, aby se případně pročistil vzduch v mužstvu...
Jasně. Může se stát, že spoluhráče někdy na tréninku brutálně faulujete a najednou je rušno. Ale to k tomu patří, nikdo to nedělá úmyslně. Házená je o tom, že schytáte hodně ran. Ale baví nás, a proto ji hrajeme. Opravdu jsem mile překvapený, jak nám to jde, protože loni to tady, jak jsem slyšel, nefungovalo. Doufám, že nám to vydrží.
Tomáš Sklenák (vpravo) v reprezentačním duelu proti Norsku.
Vše fungovalo hned od začátku, kdy jste se do klubu vrátil?
Zpočátku byl ohromný problém v tom, že kluci spolu vůbec nekomunikovali. Když jsme třeba hráli fotbal, nikdo nemluvil. Postupně se to však během přípravy zlepšilo. Jsou tady ale hodně šikovní, talentovaní hráči. Jen jim ještě chybí větší nadhled, který se jim snažím předávat. Získají jej časem a zkušenostmi.
Kvůli koronavirové pandemii dostalo v této sezoně ve Frýdku-Místku méně hráčů smlouvy. A celkově jste se museli uskrovnit. Jak to vnímáte?
Zažil jsem to už v Německu od března, kdy se covid objevil. Snížili nám platy na šedesát procent a nikdo se s námi nebavil. V Německu jsou vyšší nájmy, takže nám ze mzdy nezůstalo skoro nic, ale nic jsme s tím nemohli dělat. Vedení řeklo, že buď přistoupíme na těch šedesát procent, anebo budeme muset odejít. Všichni se museli uskrovnit. Nikdo na takovou situaci nebyl připravený. Byli jsme tehdy tři měsíce doma a pobírat plný plat by bylo hezké. Zaznamenal jsem, že někteří fotbalisté, kteří berou miliony, nechtěli na snížení platu přistoupit. Věřím, že všichni házenkáři by to v jejich případě brali...
Český házenkář Tomáš Sklenák střílí přes blok Švéda Magnuse Jernemyra.
Takže chápete, že se výdaje na sport omezují?
Ta situace je pro nás všechny těžká. Ale třeba příští rok už zase bude všechno fajn. Záleží ale i na tom, jak budeme hrát. Pokud dobře, tak věřím, že lepší smlouvu může dostat každý z nás.
Sport se nyní opět téměř zastavil. Nemáte obavy, aby se extraliga vůbec dohrála?
Když vidím, jak to funguje v Německu, kde se hráči testují před každým zápasem... Některé kluby mohou zkrachovat. Obavy samozřejmě mám, ale uvidíme, jak se k tomu postaví i Český házenkářský svaz, jak to bude dál.
Jak se vyrovnáváte s tím, že nyní ani nemůžete trénovat v hale?
Je to škoda, ale stejné to je pro všechny, pokud nemohou jezdit do Rakouska či Polska. Teď se zase uzavírá všechno. K tomu příprava venku je složitá, protože je chladno. A teď ji stejně omezili na dva lidi. Trénovat samostatně je složité. Až se restrikce uvolní, určitě bude potřeba nějaký čas, abychom se znovu nachystali na halu.
