Nerozumím tomu, když někdo označí Prymulův malér za „prkotinu, která nestojí za řeč“

Kauza, kterou včera ráno spustil deník Blesk, v jehož vydání se objevily fotografie ministra zdravotnictví Romana Prymuly, jak v noci vychází z jedné pražské restaurace bez roušky na ústech, otřásla Českem. Snad všechna média neřešila celý den nic jiného než to, zda ministr zdravotnictví, který měl dle původního plánu příští týden převzít na Pražském hradě nejvyšší státní vyznamenání, po svém fatálním selhání sám rezignuje, a následně pak to, zda se ho premiér Andrej Babiš rozhodne odvolat sám, a jak případně na premiérův návrh na odvolání bude reagovat prezident Miloš Zeman.

A byť je uznávaný epidemiolog a bývalý ředitel fakultní nemocnice v Hradci Králové prezidentovým oblíbencem (alespoň tedy ještě do včerejška byl), s velkou pravděpodobností ho tato kauza bude stát ministerské křeslo. A nejenom dle mého názoru zcela po právu, jiné řešení si opravdu za dané situace představit nedovedu. Ostatně, pana Prymulu vyzývali včera k rezignaci ještě předtím, než tak učinil premiér Babiš, nejenom zástupci všech opozičních parlamentních stran, ale i vládní ministři za ČSSD Jan Hamáček a Lubomír Zaorálek.

I přesto se však našla řada lidí, kteří ministra, jenž se stal symbolem zavádění rázných a často až restriktivních koronavirových opatření, hájí a jeho malér ze středeční noci označují za banalitu či prkotinu. A nejde přitom jen o běžné diskutéry na internetových diskusích či sociálních sítích. Prymuly a Faltýnka se včera například zastával ve včerejších Událostech, komentářích na ČT24 předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček (je o tom psáno i v článku zde na iDNES).

Zlehčováním této události ze strany pana Vondráčka jsem byl překvapen – zvlášť, když premiér a jeho stranický šéf byl včera vůči oběma hříšníkům nekompromisní. Ovšem mnohem více jsem byl šokovaný, když jsem na stránkách internetového deníku E15 narazil na rozhovor s profesorem Karlovy univerzity a někdejším ministrem školství Janem Sokolem (viz odkaz zde).

Tento uznávaný odborník na oblast etiky, který v roce 2003 kandidoval na prezidenta republiky, v něm totiž ohledně Prymulova možného odvolání z postu ministra zdravotnictví mimo jiné prohlásil: „Typicky ho nachytali na švestkách. Že by to byl ale nějaký exces proti etice, to si nemyslím… Neměli se nechat chytit, když už pravidla porušili. Dělat z toho ale aféru mi přijde nepřiměřené.“ A v závěru rozhovoru pak dokonce označil Prymulovo počínání za „prkotinu, která nestojí za řeč.“

Od pana profesora Sokola, kterého jsem vždy uznával, byť jsem s ním, co se týče politických postojů, ne vždy souhlasil, bych opravdu takovéto zlehčování Prymulova prohřešku nečekal. To, že někdo nemá na ústech roušku, byť je v jeho blízkosti jiná osoba (v daném případě to byl Prymulův řidič), bych ještě chápal – každému se může stát, že si ji zapomene nasadit a uvědomí si to až za chvilku. Ovšem to, že se zúčastní schůzky v prostorách restaurace v době, kdy kvůli vládnímu rozhodnutí mají být zařízení tohoto typu již týden zavřená, to už omluvit nelze. A v neposlední řadě je samozřejmě velmi divné i to, když se schází s předsedou poslaneckého klubu hnutí ANO a ředitelem ostravské nemocnice na tajné schůzce v zařízení, které má pověst „kmotrovské“ restaurace, a nikoliv třeba ve své ministerské kanceláři.

Opravdu pan profesor Sokol nevidí problém v tom, jaký vliv na chování společnosti a její ochoty respektovat přísná protipandemická opatření může „papalášské“ chování pana Prymuly mít? Zvlášť, když se jedná o politika, který takřka denně apeloval na ostatní občany, aby tato opatření nebrali na lehkou váhu a pokud je to jen trochu možné, zůstávali kvůli stále se šířící nákaze Covidu-19 doma?