Bude společnost naštvaná na staré lidi...?

Armagedon se nekoná. Ježíšovo vojsko jaksi nedrtí na uzemí Česka bezbožné české lidstvo vedené Satanem. Máme tady jen svého místního Satana, který mezi své ovce přichází jako vlk v rouše beránčím. a rozdává jim koblihy.

Proč ta úvaha? Je společnost ve které žijeme opravdu v pořádku? Kolik lidí řeší nyní problém, že jejich plánovaná operace byla kvůli koronaviru a "záchraně životů" odložena? Není akutní a tak musí počkat. Ovšem jejím odložením se již ohrožující život a zdraví stát může nebo také nemusí. Ta nejistota tu ovšem je. Ti "normálně" nemocní, kteří také potřebují lékařskou pomoc a místo v nemocnici jsou odsunuti na vedlejší kolej. Proč? Jsou snad méně důležití než staří lidé, kterým se údajně zachranují životy...?

Stačí se podívat na statistiku zemřelých z první jarní vlny. Jejich průměrný věk je stejný jako průměrný věk na který se "normálně" umírá v Česku. Ti staří lidé prostě zemřeli na své další nemoci a koronavirus to jen o pár měsíců urychlil či byl v umírajícím těle na jinou nemoc jen přítomen.

Kolik takových lidí zemřelo na druhou vlnu? Ta statistika věku umrtí je v podstatě stejná. Průměr je 79 let. Lidé ve středním věku a mladší senioři jsou jen vyjimkou, která potvrzuje pravidlo. Staří lidé prostě umírají. Co je na tom zvláštního? Má smysl proti tomuto jednoduchému zákonu přírody bojovat? Virus přece nedělá nic zvláštního, prostě jen zabíjí ty nejvíce staré a nemocné. Má cenu proti něčemu tak přirozenému bojovat? A za jakou cenu?-

Má být opravdu takto společnost nastavena. Pro záchranu těch nejstarších obětovat ostatní? Ne tedy přímo, ale ekonomická likvidace celé společnosti ohrozí celý její další vývoj. Kolik mladších mrtvých z odložených operací, vyšetření či zoufalých životních situacích přibude? Kolik zničených životů? A to nemusí jít jen o mrtvé. To už nám žádná statistika neukáže. Pro kolik nemocných a starých lidí budou chybět prostředky v budoucnosti díky zlikvidované ekonomice? 

Bylo to tak vždycky? Jen jeden příklad pro všechny. Pokud bylo ve starověku obležené město a nebylo dost potravy pro všechny. Kdo se musel pro budoucnost zachránit? Pochopitelně mladí. Staří odcházeli zemřít. V té době se to nepovažovalo za povinnost, ale za slušnost vůči celé společnosti, aby měla šanci na přežití. Myšlení se od té doby i díky blahobytu dost posunulo.

Coronavirus už v Česku zasáhl mnoho lidí a už asi každý má zkušenost s někým z blízkého okolí kdo ho prodělal. Už to není strašák. Bezpříznakových či případů s mírným průběhem je drtivá většina. Nepatrná část má vážný průběh. Ovšem i tato malá část stačí na to, aby začala kolabovat zdravotní péče. Ani tak nejde o lůžkové kapacity, ale vyčerpaný a přetížený personál nemocnic. Omezení jistě mají smysl, ovšem ne v takové míře aby zlikvidovala ekonomiku. 

Už ve společnosti není strach přímo z coronaviru, ale z jeho vedlejších následků. Ekonomických i z nedostatku péče o ty, kteří jsou jinak nemocní. Společnost se bude z ekonomických následků vzpamatovávat dlouho a je tady i nebezpečí, že mezigenerační pnutí se velmi zhorší. Stačí si přečíst některé diskuze a výhrady proti těm starým, kvůli nim se likviduje ekonomika.

Já, který už se pochopitelně mezi mladé počítat nemohu a k těm starým se mi také zatím moc nechce jsem z toho jaksi v rozpacích. Vím, že stáří se pomalu každým dnem přibližuje, ale na druhé straně chápu naštvání mladých. Má život pětaosmdesátileté babičky, která se po vyléčení vrátí dožít svých posledních pár měsíců o kterých nebude ani vědět, do Alzheimer centra větší cenu než jejich budoucnost....?

Pokud se Vám zdají mé úvahy cynické, tak jen připomenu, že i smrt je přirozenou součástí života. Jen naše blahobytem zhýčkaná společnost to nechce slyšet. Průměrný věk zemřelých na koronavirus je 79 let. Hezký kus života, v naší rodině tuto hranici zatím nikdo nepřekročil.....