Kůrovec decimoval jehličnany podle archeologického nálezu již v pravěku

 
Další 1 fotografie v galerii
Nález z Bornholmu poukazuje na to, že nejstarší kůrovcovití patrně obývali původně pouze náhodné praskliny ve dřevě / Pixabay
Již koncem 18. století byly v českých zemích vydávány nařízení k hubení tohoto malého, ale velmi nebezpečného brouka. Správně již tušíte, že jde o kůrovce (lýkožrouta smrkového), který se na Zemi podle vědců objevil již na konci druhohor, což nyní potvrzuje i aktuální archeologický nález z dánského Bornholmu.

V tenké, nikdy netěžené slojce lignitu křídového stáří, která vychází na povrch na pláži při jihozápadním okraji ostrova Bornholm (Dánsko), byl nalezen zuhelnatělý a pyritem prosycený úlomek kmínku jehličnatého stromu.

V šikmé prasklině ve dřevě, která se mohla otevřít například při vichřici, se dochovalo šest úzkých, přibližně vodorovných chodbiček vykousaných do obou stran praskliny. Chodbičky jsou propojeny jedním, přibližně přímým, hlavním tunelem.

Z dnešní doby známe podobně tvarované chodbičky jako hnízdní struktury těch nejméně vítaných škůdců jehličnatých stromů pěstovaných v produkčních monokulturách (čeleď Scolytidae, česky kůrovcovití).

Nález z Bornholmu poukazuje dle Geologického ústavu na to, že nejstarší kůrovcovití patrně obývali původně pouze náhodné praskliny ve dřevě a kůře a teprve během kenozoika se rozšířili jako původci lokálně katastrofických událostí ve vývoji porostů jehličnanů.

Lýkožrout smrkový (Ips typographus), zvaný také kůrovec, dokáže při přemnožení poškodit rozsáhlé plochy smrčin, které jsou v našich kulturních lesích nejrozšířenější dřevinou. Většina kůrovců si v napadeném dřevě tvoří systém matečných a larvových chodeb, který je natolik druhově charakteristický, že podle jeho tvaru a průběhu je možné určit většinu druhů.

Mohlo by vás zajímat

Reklama