Promořili jsme se na jaře a to nám pomáhá, říkají lékaři a sestry z Domažlické nemocnice
Na jaře zasáhla epidemie covidu-19 nejvíce Domažlicko na západě Čech. Proto se Domažlice staly covidovou nemocnicí pro celý kraj a jely na plné obrátky. Byla to tvrdá škola, ze které se zdravotníci dokázali poučit a nyní nemocnice funguje jako dobře promazaný stroj. Respekt před nemocí mají pořád, vědí ale, do čeho jdou a jak tomu v klidu čelit. Navíc se podle nich na jaře okres promořil a i to jim pomáhá.
Vestibul moderní nemocnice na kraji města je v pátek po poledni prázdný. Kdo nemusí, zřejmě se nemocnici vyhýbá.
Kdo by ale hledal internu, najde jen dveře s nápisem Biohazard. Oddělení se změnilo na covidové. Za dveřmi se vlní plastový závěs, kterým se vchází do infekční zóny.
Na chodbě stojí lékař Kamil Zábranský. „Ještě na jaře jsem tady vytíral podlahu, dneska sestrám šéfuju,“ říká Radiožurnálu pobaveně šestadvacetiletý internista, který první vlnu zažil jako medik.
„Dělal nám tady sanitáře, trochu jsme si ho vycvičili a teď je z něj pan doktor a musíme ho poslouchat my,“ usmívá se vrchní sestra Romana Štroblová.
Lékař otvírá dveře pokoje číslo 3, kde leží Augustin Sviták. Do nosu má zavedený kyslík. „Je mi výrazně líp, to se nedá srovnat,“ říká přerývaně 79letý penzista, kterého záchranka přivezla před šesti dny. Na dvojlůžkovém pokoji leží sám.
„Máme na oddělení průběžně deset až patnáct pacientů. Zatím tu volné místo je,“ vysvětluje Zábranský. „Jakmile se pacienti zlepší, okamžitě je převážíme do nemocnice ve Stodu, kde je připraveno lůžkové oddělení pro doléčení. Stále si udržujeme volné kapacity.“
‚Nebojíme se‘
Oddělení působí velmi klidným dojmem. Žádné rychlé přesuny pacientů, žádný zmatek. „Máte štěstí, tohle je nejklidnější odpoledne za posledních dvacet dnů. V úterý a ve středu jsme tu padali. Měl jsem končit v půl čtvrté a odcházel v jedenáct. Pot ze mě tekl. Internistů je málo, občas musím zaběhnout i na ambulanci,“ líčí lékař.
Rozhovor sleduje vrchní sestra Romana Štroblová. „Když to jinak nejde, zůstávám tady a pracuju u lůžka jako normální sestra. Už jsme si na ty kombinézy zvykli a umíme v tom vydržet i celý den,“ svěřuje se.
„Mně nejvíc vadí, jak se mi to pořád mlží. Hlavně když dávám injekce, tak je mizerně vidět,“ říká zakuklená zdravotní sestra Marcela Mužíková. „Ale nebojím se, opravdu ne. Ochranné pomůcky jsou dostačující, abychom neměli strach. Ani mladá děvčata, která nám přijdou pomoct jako praktické sestry, tak nemají obavy.“
Je možná nezvyklé, když sestra na covidovém oddělení přistupuje k problému tak klidně. Marcela Mužíková pro to má logické vysvětlení: „Na jaře jsme vůbec nevěděli, do čeho jdeme, co ten vir obnáší, byli jsme ve stresu. Teď už víme, co nás čeká, jak se obléct, jak se tu pochybovat a chovat.“
„Možná je náš okres trochu jiný v tom, že to tu lidé promarodili na jaře a získali protilátky. Ale zase teď jsme tu měli paní ročník 1981 a ta měla plíce silně zasažené. Dostala se z toho, ale rekonvalescence bude dlouhá,“ říká doktor Zábranský a usedá k počítači, aby dokončil úřední povinnosti.
Nemocný personál
V podlaží nad covidovým oddělením je umístěna jednotka intenzivní péče. Primářem je tam zkušený anesteziolog Vojtěch Hynek.
Uprostřed velkého sálu pod okny jsou obsazena dvě lůžka s necovidovými pacienty. Po stranách jsou oddělené boxy, kde leží covidoví pacienti. Jeden je na ventilaci a zrovna u něj pracuje zdravotní sestra. „Jsou i pacienti, kteří umřou s covidem, ale i nám tady umřel pacient přímo na covid. Těžké poškození plic, oběhová nestabilita,“ odmítá primář zlehčování onemocnění, které se stále mezi lidmi šíří.
Z jednoho boxu sestřička mává zpátky do sálu na kolegyni a snaží se domlouvat přes tlusté sklo. Kolegyně nakloní ucho až ke sklu a poslouchá nezřetelný hlas.
„Mají to hodně náročné. Teď mám na neschopnosti dvě sestry s covidem. Měly poměrně nepříjemný průběh a s největší pravděpodobností se nakazily u pacienta, v rodině byli všichni negativní,“ říká Radiožurnálu primář Hynek, podle kterého je v krajských nemocnicích Plzeňského kraje na JIP momentálně podobný počet pacientů.
„Včera jsme tu měli dva příjmy, dohromady osm pacientů. Byli jsme na to dva doktoři a čtyři sestry. To jsme se nezastavili, měli jsme toho dost,“ vysvětluje primář, kde je zakopaný pes.
Kdyby mu onemocnělo víc sester nebo lékařů, bude provoz JIP v ohrožení.
Kapacity v záloze
„Já si myslím, že z velké části je ta naše trošku lepší situace způsobená tím, že jsme se promořili včetně pendlerů už na jaře, kdy na tom byl náš region nejhůř,“ říká ředitel nemocnice a dříve lékař urgentní medicíny Petr Hubáček.
Do Domažlické nemocnice putovali na jaře covidoví pacienti z celého kraje, proto je podle ředitele personál připravený. „Covidového pacienta berou jako každého jiného, není v nich takový ten strach a obavy, že se nakazí, nebo nějaká panika, která se šíří napříč jinými regiony.“
Studentka v první linii: Na začátku nám lidé za odběry děkovali. Teď někteří jen nadávají
Číst článek
Na Domažlicku na jaře hasiči plošně dezinfikovali některá místa a obce a i možná proto mají obyvatelé podle ředitele větší nadhled a jsou zkušenější. „Na jaře onemocnělo covidem najednou třicet lidí. Teď mám v neschopnosti šest lékařů a sedm sester. A to máme 350 zaměstnanců, což je myslím velmi dobré.“
Ředitel má přesto připravený plán na zvýšení kapacity, na covidové oddělení ještě může přeměnit internu a v záloze má gynekologie, kdy může sestěhovat pacientky na dětské oddělení. „Musím to zaťukat, i když nevím, co bude dál, když se regiony okolo plní covidovými pacienty. Předpokládám, že to půjde sem.“
