Hořavova gruzínská pálenka je silně opojná. Kniha Mezipřistání přináší tři desítky příběhů z pomezí Evropy a Asie

26. říjen 2020

Málokterému českému prozaickému debutu se dostalo v posledních letech tak nadšeného a skoro bezvýhradného přijetí, jako knize Matěje Hořavy s názvem Pálenka, která vyšla roku 2014 v nakladatelství Host. Na útlý svazek s podtitulem „prózy z Banátu“ nyní čtyřicetiletý autor navázal druhou knihou, nesoucí název Mezipřistání a vydanou opět v Hostu.

Matěj Hořava: Mezipřistání

Vyzrálý styl, osobitý rukopis, neotřelost exotických kulis, lyrické a reflexivní ladění výrazně rytmizovaného textu, plného vsuvek a odmlk, neskrývaná autobiografičnost či tematizace jazyka – všechny tyto stěžejní atributy Pálenky, která Hořavovi vynesla Literu pro objev roku, nalézáme rovněž v jeho nové knize, kterou i tentokrát redigoval spisovatel a redaktor Jan Němec. Obavy z autorova možného vykrádání sebe sama však rozptyluje už samotný fakt, že z Rumunska mezitím přesídlil do Gruzie – a s novým jazykem přicházejí i nové příběhy, postavy a témata.

Mění se také charakter prostředí, z venkovského učitele se stává obyvatel sídliště v milionové gruzínské metropoli, který vyučuje češtinu na Tbiliské státní univerzitě. A pokud můžeme věřit medailonku autora, který publikuje pod pseudonymem a neposkytuje rozhovory, on sám žije v Tbilisi od roku 2013. Stejně jako v Pálence však zásluhou hrdinova cestovatelského ducha zavítáme na řadu dalších míst nejen v Gruzii (nezřídka ve společnosti dalších cizinců) a prostřednictvím četných asociací a vzpomínek se spolu s ním opakovaně vrátíme i do minulosti – do dětství v severních Čechách či za jeho velkou láskou na Moravu. Právě s jeho častými cestami do Čech a zpět je ostatně spjat i titul knihy Mezipřistání.

Brány a srdce jazykem otvírané

Přebal knihy Pálenka: prózy z banátu Matěje Hořavy

Kniha Mezipřistání slibuje obdobně silný a opojný čtenářský zážitek jako před lety Pálenka – a to zejména těm, které stejně jako mne okouzlil již Hořavův debut a kteří se stejnou netrpělivostí vyhlíželi jeho další knihu. Dotyčná dvojice titulů ovšem dobře ilustruje fakt, že výrazný autorský rukopis může být pro spisovatele do jisté míry přítěží – nepochybuji totiž, že ona neoddiskutovatelná podobnost obou titulů zavdá některým naopak důvod ke kritice. Co se však mě týče, Hořavova svébytná a nezaměnitelná poetika se rozhodně nevyčerpala ani jeho druhou knihou a už nyní jsem upřímně zvědav, kam autor své čtenáře zavede příště.

autor: Petr Nagy
Spustit audio