„Co má tato osoba zvaná Macron za problém s muslimy a islámem?“ ptal se v sobotu během projevu ke členům své strany turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. „Macron potřebuje léčbu na mentální úrovni.“
Macron vytáhl do boje proti islamismu. Snaží se odstřihnout domácí muslimy od zahraničního vlivu |
Hlava tureckého státu takto reagovala na nové tažení vlády Emmanuela Macrona proti radikálnímu islámu ve Francii, které značně umocnila a urychlila vražda učitele Samuela Patyho 16. října na pařížském předměstí Conflans-Sainte-Honorine. Učitel zemřel rukou čečenského islamisty, protože ve škole ukazoval žákům karikatury muslimského proroka Mohammeda.
V týdnu od vraždy Samuela Patyho nařídil Macron tvrdý zákrok proti muslimským organizacím, které viní z podněcování teroristického násilí, a obhajoval i otištění karikatur Mohammeda v médiích či jejich zobrazení na mnoha budovách ve Francii. To vše pod záštitou jedné ze základních hodnot francouzské republiky – laicity, tedy oddělení státu od církví. Ve francouzských školách platí zákon o sekularismu již od roku 1883.
Reakce na Erdoganovy sobotní urážky na sebe nenechala dlouho čekat. Již v neděli francouzský ministr zahraničí Jean-Yves Le Drian prohlásil, že Paříž stahuje ze země svého velvyslance Herva Magroa. Francouzi prý nebudou přihlížet této „nenávistiplné a urážlivé propagandě proti Francii, jež je jasnou ukázkou snahy rozdmýchat nenávist“ a je „přímou urážkou prezidenta republiky“. Podle Elysejského paláce je to poprvé, co francouzská vláda stáhla svého velvyslance ze země, s níž navíc sdílí členství v NATO.
Eskalace dlouhodobých problémů
Smrt učitele pouze odhalila obrovský rozkol, který mezi Francií a Tureckem trvá již několik let. Malý detail pro ilustraci: když na předměstí Conflans-Sainte-Honorine uřízl čečenský radikál Patymu hlavu, Turecko ani Francii nevyjádřilo solidaritu.
Ostatně ani Macronův zátah na islamisty nepřišel z čistého nebe. Šéf Elysejského paláce se rozhodl proti „islámskému separatismu“ a zahraničním imámům vytáhnout již začátkem tohoto roku a nový zákon, jenž měl působení těchto „náboženských předáků“ z cizích zemí omezit, představil již začátkem října. Turci se na to konto obořili na Francouze i proto, že právě oni nejčastěji financují mešity ve Francii a jsou aktivní i v posílání imámů do země.
Protesty kvůli výrokům Emmanuela Macrona probíhaly v Istanbulu, Iráku i Pákistánu.
Spory mezi Macronem a Erdoganem se však netočí jen kolem boje s radikálním islámem ve Francii, ale třeba také kolem přístupu k občanským válkám v Libyi a Sýrii, kde každá ze zemí podporuje jinou stranu. Francouzi zároveň podporují Řeky v konfliktu s Tureckem ohledně těžby zemního plynu ve Středozemním moři či Kypřany v otázce suverenity nad ostrovem.
Podle deníku Le Monde nepomáhá ani fakt, že Francie vyslala svou delegaci do Náhorního Karabachu a stojí opět na druhé straně než Turci. Francie navíc byla historicky jednou z prvních zemí, která nazvala genocidou systematické zabíjení Arménů Turky v letech 1915–1918.
Turecko má pak svou podporu v muslimských zemích a proto, když Erdogan v sobotu pronesl nevybíravá slova o svém francouzském protějšku, objevila se na internetu řada výzev k bojkotu francouzského zboží.
Stvořeni pro sebe
Podle expertů jde bezpochyby o významné vyostření vztahů. Vnímají jej však jako nevyhnutelné. „V určitou chvíli dospějete do momentu, že pokud byste nereagovali, ztratíte důvěru. A tato chvíle právě nastala,“ uvedl pro deník Le Figaro bývalý prezidentský poradce François Heisbourg. „Podobné urážky létaly vzduchem již delší dobu. Změnil se však přístup Francie, která se rozhodla, že po urážkách bude následovat trest.“
„Pro Erdogana i Macrona je to ideální boj,“ řekla deníku The Washington Post Asli Aydintasbasová z think tanku European Council on Foreign Relations. „Mají v sobě perfektní nepřátele. Tento spor je oba posílí na domácí půdě a oba se jej pokusí přenést i do zahraniční politiky.“
Erdogan podle ní může díky Macronovi ještě více oslovit svou základnu náboženských a nacionalistických voličů tím, že se budou moci soustředit na zahraniční hrozbu. Turecký prezident může prý získat kredit i jako „vůdce sunnitského muslimského světa“.
Prezidenti Erdogan (vlevo) a Macron na summitu NATO ve Watfordu.
Macronovi naopak tvrdý zátah proti muslimským radikálům může nahnat do náruče pravicové voliče, kteří by jinak volili krajně pravicové uskupení Národní sdružení Marine Le Penové. „Francie se jednoznačně obává tureckého vlivu na muslimské komunity v Evropě a především pak ‚Erdoganova islámu,‘“ dodala Aydintasbasová. „Když mluvíte s francouzskými diplomaty, často dávají rovnítko mezi Turecko a islamismus.“
