Paměť a dějiny 3/2020: Československo a africké země za studené války

Letošní třetí číslo revue Paměť a dějiny je zaměřeno velmi netradičně. Většina textů se zabývá vztahy Československa a afrických zemí za studené války. I když jsem byl hlavním tématem překvapen a zaskočen, přečetl jsem “trojku” prakticky jedním dechem.

Paměť a dějiny 3/2020

Hned úvodní text Jana Koury a Mikuláše Pěšty sumarizuje vztahy předrevolučního Československa a afrických zemí velmi detailně, včetně potřebných souvislostí. Proč se země východní Evropy zaměřovaly na země třetího světa? Text Marty Edith Holečkové pak popisuje studentský život Afričanů v Praze šedesátých let minulého století. Autorka akcentuje politický život uvnitř jednotlivých komunit.

Mikuláš Pešta v dalším článku informuje čtenáře o výcviku afrických vojáků v Československu v téže době, Jakub Mazanec píše o misi Hydroprojektu v Ghaně, kde Čechoslováci zkoumali možnosti stavění hydroelektráren. Asi nejzajímavější z celého čísla je rozhovor Jakuba Mazance s Antonínem Petlachem, který se této mise účastnil. I v dalším rozhovoru, tentokrát s lesníkem Karlem Rokytou, který působil jako expert v Angole a Mosambiku, zazní více než upřímný popis pracovního života v Africe za studené války.

Mimo stěžejní téma tohoto čísla je pak medailonek komunistického pohlavára Jozefa Lenárta od Lukáše Cvrčka a Richarda Pavloviče. Autoři Lenárta porovnali s ostatními úspěšnými politiky komunistické éry pocházejícíize Slovenska. Sára Černíková se podívala do dobových Informačních bulletinů KSČ, konkrétně na ohlasy na proces vedený proti Slánskému a spol. Ondřej Hladík představil čtenářům protektorátního historika Václava Haufta, která se z odbojáře řízení osudu stal konfidentem gestapa. Téma třetího odboje reprezentuje medailonek Josefa Kejdy, který po komunistickém puči pomáhla utíkat vjákům, kteří za druhé světové války působili na západě.