Foto: Getty Images / Charles Coates

Foto: Getty Images / Charles Coates

 Foto: Getty Images / Sandra Behne

Foto: Getty Images / Sandra Behne

 Foto: Getty Images / Paul Gilham

Foto: Getty Images / Paul Gilham

 Foto: Getty Images / Lars Baron

Foto: Getty Images / Lars Baron

 Foto: Getty Images / Mark Thompson

Foto: Getty Images / Mark Thompson

 Foto: Getty Images / Mark Thompson

Foto: Getty Images / Mark Thompson

 Foto: Getty Images / Clive Mason

Foto: Getty Images / Clive Mason

 Foto: Getty Images / Sandra Behne
 Foto: Getty Images / Paul Gilham
 Foto: Getty Images / Lars Baron
 Foto: Getty Images / Mark Thompson
7
Fotogalerie

Bernie Ecclestone a Niki Lauda: Souboj o miliony

Bernie Ecclestone byl vždy znám svými tvrdými a nekompromisními vyjednávacími taktikami. Když však po roce 1977 do svého Brabhamu přivedl tehdy dvojnásobného mistra světa Nikiho Laudu, ještě netušil, že mu v jeho podobě zároveň přichází velmi silný protivník.

Po dvou mistrovských titulech z let 1975 a 1977 se Niki Lauda po neshodách s Enzem Ferrarim přesunul z Ferrari do Ecclestonova Brabhamu. Proč došlo při jeho výběru zrovna na Brabham, popisuje Niki Lauda ve své knize Mé roky s Ferrari: „Třídění možností v průběhu celého roku vypadalo asi takto: Byly tu čtyři špičkové týmy – Lotus, McLaren, Wolf a Brabham. Lotus nepřicházel pro mne v úvahu z psychologického hlediska – prostě nejsem typ pro tento tým a neumím to jinak blíže vysvětlit. McLaren by byl vlastně bezvadný tým, s dobrými, zdatnými lidmi, dobrou organizací a s dobrými vozy. Ale společenství James Hunt a Niki Lauda by nemohlo natrvalo fungovat. Huntovo postavení uvnitř týmu bylo dosud příliš dominantní. Zůstali Wolf a Brabham. S Walterem Wolfem si rozumím skvěle, a on by mne rád získal, ale koneckonců mám k Wolfovu autu přece jen méně důvěry nežli k vozu Brabham-Alfa, zvláště v onen nový model, jenž byl na podzim 1977 ve stadiu zkoušek.“

S trochou nadsázky by se ale dalo říci, že se v Brabhamu potkali dva kohouti na jednom smetišti, neboť Lauda byl stejně jako Ecclestone velmi tvrdý byznysmen, který si dohadování s Ecclestonem svým způsobem užíval. Nejprve přesvědčil Ecclestona, aby do týmu přivedl jako sponzora italskou firmu Parmalat, vyrábějící mléčné výrobky. Ecclestone souhlasil, že za deset milionů liber nová auta Brabhamu zabarví do barev Parmalatu – červené, bílé a modré – a bude Parmalat propagovat i ve Spojeném království, i když od této myšlenky nakonec firma sama odstoupila.

Lauda se během vyjednávání o Parmalatu poprvé setkal s Ecclestonovými tvrdými vyjednávacími taktikami: „Hádal by se, že černá je bílá nebo že dva plus dva je pět, nebo obráceně, cokoliv by mu přišlo do hlavy. Kroutí se a otáčí svá tvrzení natolik, že v konverzaci s ním neexistuje pevný bod, kterého byste se mohli držet. Jakmile se s ním ale na něčem dohodnete, můžete si být jisti, že dohoda je pevná jako skála.“

Laudovo dvouleté působení u Brabhamu bylo spíše neúspěšné. Tým vedený Ecclestonem a geniálním konstruktérem Gordonem Murraym sice vypadal silně na papíře, brzy se ale ukázalo, že na rychlé vozy Lotusu Colina Chapmana minimálně v roce 1978 prostě a jednoduše nestačí. V první sezóně se sice dostavilo několik pěkných výsledků, Lauda dokonce dokázal dvakrát vyhrát ve Švédsku (byť za poněkud kontroverzních okolností) a Itálii, přesto bylo konečné čtvrté místo pro pilota s nejvyššími ambicemi a dvojnásobného mistra světa spíše zklamáním. Následující sezóna 1979 se pak ukázala být pro Brabham naprostou katastrofou. Ze třinácti závodů Lauda dokončil pouze dva a jeho nejlepším výsledkem bylo čtvrté místo ve Velké ceně Itálie. Ještě před koncem sezóny 1979 Lauda z formule 1 poprvé odešel.

Frustrace ale byla u Laudy znatelná už před rokem 1979, kdy po Ecclestonovi žádal příjem ve výši dvou milionů dolarů, vyšší částku, než bral kterýkoliv jiný jezdec. „Zešílel jsi?“ zuřil Ecclestone. Zatímco mu Ecclestone nabízel maximálně půl milionu, Lauda po čtyři měsíce vyjednávání trval na požadované částce. Mezitím ale Ecclestone obvolával ostatní šéfy týmů, aby s Laudou vůbec nevyjednávali. Lauda si najednou uvědomil, že je v naprosté izolaci, když mu Frank Williams nebo Teddy Mayer shodně odpovídali: „Nemůžu s tebou ani mluvit.“ Ecclestone byl na konci 70. let již v takové pozici, že znepřátelit si ho, by mohlo znamenat velké nepříjemnosti, a tak se ostatní šéfové týmů raději drželi zkrátka. „Ecclestone je o krok přede mnou,“ zuřil Lauda.

Nakonec ale Lauda vytáhl poslední eso z rukávu – podporu Parmalatu, na které se stal Brabham závislým. Když spolu Ecclestone s Laudou cestovali do centra společnosti v Parmě v Itálii, ptal se po dohodě o prodloužení sponzorského kontraktu výkonný ředitel Parmalatu: „A kdo bude jezdit?“ „Niki,“ odpověděl nic netušící Ecclestone. „Ne, já nebudu jezdit. Nemáme kontrakt,“ řekl Lauda. Ecclestone byl v úzkých a po krátké pauze přiznal: „Souhlasil jsem s tím, že Nikimu zaplatím dva miliony.“ „Ty h*jzle,“ zuřil Ecclestone poté, co opustili kancelář, ale zároveň Laudovi přiznal: „Udělal jsi to fakt chytře. Musím říct: respekt.“ „C’est la vie, Bernie,“ usmíval se jenom Lauda.

Lauda si sice polepšil po finanční stránce, ale jak již bylo zmíněno výše, sezóna 1979 se proměnila v naprostou katastrofu. Po třinácti závodech se během závodního víkendu Velké ceny Kanady Lauda definitivně rozhodl, že ve formuli 1 končí. Přímo uprostřed tréninku se vrátil do boxů a vyhledal v motorhomu Ecclestona: „Mám toho dost. Nemůžu už dál závodit.“ „Ty jsi musel zešílet, právě jsi podepsal kontrakt na dva miliony dolarů,“ reagoval Ecclestone. „Nechci už jezdit pořád dokola. Chci v životě vyzkoušet i jiné věci.“ (NL) „Zamysli se ještě nad tím. Chci, abys udělal správné rozhodnutí.“ (BE) „Už jsem se rozhodl.“ (NL) „Ok. Jenom tady nech svou helmu a kombinézu.“ (BE) „Proč?“ (NL) „Protože ten, koho najmu, nebude mít nic.“ (BE) Ecclestone se pak vydal do paddocku, kde narazil na bezcílně se potulujícího argentinského jezdce Ricarda Zunina: „Jsi najat.“

Ecclestone pak ve snaze najít za Laudu náhradu dokonce nabízel 2,5 milionu dolarů Jackiemu Stewartovi, který ukončil kariéru o šest let dříve, ten ale odmítl. Postupem času se však ukázalo, že pilota nejvyšších kvalit Ecclestone v týmu již má – byl jím mladý Brazilec Nelson Piquet, který již v následujícím roce bojoval s Alanem Jonesem o titul mistra světa, aby se jím poprvé stal v roce 1981 po dramatickém finálovém souboji s Carlosem Reutemannem v Caesars Palace v Las Vegas.

Ecclestone se s Laudou setkal při vyjednávání o smlouvě ještě jednou. Nelson Piquet sice pro Brabham dokázal zajistit hned dva jezdecké tituly, ale po roce 1985 se jeho cesty s týmem rozešly a Ecclestone se musel opět poohlížet po jezdci nejvyšších kvalit. Jeho sponzoři, BMW, Pirelli a Olivetti žádali velkou hvězdu, jedinou dostupnou možností byl ale znovu Niki Lauda, který po roce 1985 ukončil podruhé kariéru poté, co ještě v roce 1984 dokázal potřetí vyhrát mistrovství světa. Ecclestone měl Laudovi nabídnout smlouvu na jeden rok a šest milionů dolarů k tomu, to ale Lauda odmítl. Ecclestone nakonec do týmu přivedl bývalého jezdce Lotusu Elia de Angelise.

V roce 2017 se snažil Niki Lauda popsat, co vlastně činí Bernieho Ecclestona tak výjimečným: „Je to přímočarý chlapík, který mluví svým vlastním jazykem, takže pokud ho neznáte, tak si jenom říkáte: ‚O čem to mluví?‘ Je přímý, je tvrdý, někdy může působit matoucím dojmem před lidmi, kteří ho neznají, ale ví, co dělá. (…) Je velmi inteligentní, vždycky se dívá o dva kroky dopředu, to někteří lidé nezvládnou. Takže on něco řekne a ostatní si říkají: ‚O čem to sakra mluví?‘ Ale po těch dvou krocích už pochopí, proč to udělal. (…) A má velké srdce, to je velmi důležité. Pomohl by každému, kdo by jeho pomoc potřeboval. Má srdce na tom správném místě.“

Kromě hypertextových odkazů vycházel autor z publikací:

  • BOWER, Tom, No Angel. The Secret Life of Bernie Ecclestone, London 2012.
  • LAUDA, Niki, Mé roky s Ferrari, Praha 1983.

Doporučujeme

Články odjinud