ROZHOVOR | Přinášíme naději, že vše není tak zlé, říká pořadatel festivalu Metronome Prague, Praha Září a dalších

Nedávno jste se vrátil z dovolené, kam jste odjel po konci festivalu Praha Září a několika vypjatých měsících. Přemýšlel jste o aktuální situaci v hudební branži i tam, nebo jste to všechno raději vypustil?
Vzal jsem si na týden volno, neboť přípravy Praha Září začaly někdy na pomezí května a června, když to vypadalo, že se budeme brzy moci vrátit k normálnějšímu fungování. Od momentu, kdy jsme se tu akci rozhodli uskutečnit, začal maratón jednání, schůzek, příprav a obnovení fungování části týmu, který se de facto zastavil až na konci září. Potřeboval jsem z toho na moment vypadnout.

BLOG | David Gaydečka: Představitelé země a někteří vládní odborníci šíří o festivalech nepravdivé informace

Přesto jsem ale během volna řešil největší priority a změny termínů. Během toho týdne jsme také rozjeli aktivní komunikaci s týmem Ministerstva zdravotnictví, která teď trochu stojí. A také jsme se rozhodli, že diváky pozveme na koncert, který tradičně pořádáme s Michalem Prokopem těsně před Vánoci. I takto může vypadat dovolená.

Mohl jste díky odstupu přemýšlet nad současnou situací z nové perspektivy?
Spíš jsem si tak trochu sobecky říkal, jak se těším, až nebudeme nuceni vytvářet ke každému plánu tři scénáře a život organizátora koncertů bude zase alespoň o kousek jednoduší. 

Jak jste si letošek plánoval na konci roku 2019. S čím jste do roku 2020 vkročil?
Měli jsme za sebou první dohody o akvizici aktivit, za kterými stál tým Fora Karlín a našeho festivalu, který se tehdy ještě jmenoval Metronome Festival Prague. Se Sergem Grimaux a jeho kolegy jsme se dohodli, že vybudujeme vícedenní akci světového formátu a jméno zkrátíme na Metronome Prague. Pro rok 2020 jsme plánovali festival rozšířit na tři dny, dokonce jsme si pohrávali s myšlenkou, zda nepředstavit rovnou čtyřdenní formát. Měli jsme potvrzené hvězdy a s tím šly ruku v ruce i přípravné práce a poměrně vysoké investice do organizačního štábu, programu, propagace, produkce areálu a celého rozkročení, které nás čekalo. Některé potvrzené kapely jsme nestihli ani oznámit.

Místo Metronome Prague jste nakonec uspořádali festival Praha Září, který byl společným projektem produkčních týmů, jež se věnují kulturnímu provozu v Česku. Jste s průběhem festivalu spokojený? Dosáhli jste toho, co jste chtěli?
Jsme nadšeni. Ukázali jsme veřejnosti, partnerům a institucím, včetně těch vládních, že i v této době lze zorganizovat bezpečné akce pro větší počet lidí. Dokázali jsme, že diváci si mohou naplno užít program a my přitom zajistíme vše podstatné - zejména rozestupy mezi diváky, nadstandardní hygienické zázemí i registraci, která by v případě potřeby umožnila naše hosty kontaktovat.

Co podle vás nevyšlo?
Možná jsme doufali v přívětivější atmosféru babího léta, možná jsme doufali ve větší uvolněnost a optimismus, který by s námi diváci chtěli sdílet. To úplně nepřišlo. Na druhou stranu jsme dali za tři měsíce dohromady akci, která proběhla podle plánu a nikoho neohrozila. Během těch dvaceti dní nebyl potřeba ani jeden kontakt s hygienou, což může být zásadní opora pro pořádání kulturních akcí v příštím roce. 

Jaký byl váš osobní vrchol festivalu?
Pro mě to asi byl koncert Monkey Business přesto, že proběhl v zimě a v dešti. Dvakrát jsme měnili formát akce, pak následoval i přesun z Křižíkovy fontány do šapitó. V jeden moment bylo vlastně logické tu akci zrušit, namísto toho se ale vzepjalo úsilí ze všech stran. Monkey Business koncert dotáhli do dokonalosti i díky kostýmům, které připomínaly ochranné obleky před ebolou. Občas improvizovali a jejich humor se blížil stand up kabaretu. Z jejich projevu byla cítit lehká frustrace z faktu, že právě hrají asi poslední letošní koncert, ale i naděje, že kultura a hudba nakonec přežije i světovou válku proti viru. Myslím, že na to budeme dlouho vzpomínat.

A co nějaké momenty mimo pódium?
Pospolitost publika, štábu i kapel byla naprosto výjimečná. A silný hudební moment přišel hned ze začátku, to když Tata Bojs probudili prostor Křižíkovy fontány. To vše ještě probíhalo celkem v pohodě, aniž bychom tušili, co přijde potom.

Co přišlo potom?
Následně se akcelerovaly osobní karantény navázané na šíření viru v kancelářích, v rodinách a školách. A v polovině projektu Praha Září rezignoval na funkci Adam Vojtěch a místo něj nastoupil Roman Prymula. Od té chvíle bylo ve vzduchu cítit napětí a každý den jsme čelili dotazům typu: „Proběhne to zítra?“ nebo „Bude ta Lucie?“ a mnoha dalším.

Můžete vypíchnout nějaký moment z finálního koncertu Lucie? Něco, při čem vám došlo, že to celé mělo smysl? Ten den pršelo a situace nevypadala moc optimisticky...
Vláda zpřísnila opatření a organizační tým kapely přišel den před koncertem s návrhem, že bychom rozdávali čísla na povinné sezení přímo divákům, aby si sedačky očíslovali sami. Mohl to být vtipný happening, ale z bezpečnostních důvodů, jsme řekli, že to není možné, a dva tisíce sedaček musí očíslovat oni. Nikdo neřekl ani slovo, zabralo to půl dne. Kdyby chyběla společná chuť vše dotáhnout, v tom okamžiku by ve štábu vypukla zásadní hádka, proč s takovou kravinou trávit tolik času. Všichni, kteří se na akci podíleli, si zaslouží velké poděkování za energii, přístup a pokoru. A nakonec přišlo to zásadní, tedy kapela, která odehrála skvělý koncert, a nadšení diváci, kteří si ho užili v dešti a za velmi komplikovaných podmínek. To mi ve výsledku vždycky udělá největší radost. Jsme tu od toho, abychom lidi bavili, přinášeli jim radost. A teď i naději, že vše není tak zlé, jak může na první pohled vypadat. 

Počítám, že do poslední chvíle nebylo stoprocentně jasné, jestli se závěrečný koncert uskuteční. Jak se k celé té akci vlastně stavěla kapela Lucie?
My jsme celou dobu žili v přesvědčení, že nás nic nezastaví a koncert bude. Je ale pravda, že v této době nevíte dne ani hodiny. Nicméně Lucie se spolu s námi držela optimismu, což mimo jiné vyústilo v dohodu, že divákům vrátíme plné vstupné, pokud akce neproběhne.

LIVE: Lucie odehrála jeden z největších koncertů v Evropě, publikum o výjimečnosti večera vědělo. Festival Praha Září skončil v euforii

To přitom nebylo vůbec nutné, jako ostatní pořadatelé jsme kryti zákonem o voucherech. Děláme ale vše pro to, abychom ho nemuseli využívat, neboť se umíme vžít do role lidí, kterým dnes finance mohou už dost zásadním způsobem chybět. 

Festival Praha Září mnohdy neměl zrovna závratnou návštěvnost, rozlehlý areál často zel prázdnotou. To lze připsat chladnějšímu počasí, nebo opatrnějšímu chování publika. Mohla být taková akce vlastně výdělečná?
O výdělek nám nešlo. Neseme na bedrech nějaký prodělek, ale věříme, že za to stál a s pomocí různých stran se s ním nakonec vypořádáme. Návštěvnost ovlivnily čtyři faktory. Abychom se vyhnuli vysoké koncentraci diváků, program, který by za běžného provozu vystačil na prodloužený víkend, jsme rozložili do dvaceti dnů. Využili jsme plochu zhruba 100 000 metrů čtvereční, která vypadá klidně, i když se tam pohybuje 1000 lidí. Večery byly chladné a v médiích probíhala diskuze kolem zkrácené zavírací doby hospod, takže diváci v areálu netrávili v průměru velký počet hodin.

Myslíte, že potencionální návštěvníci byli opatrní? 
Nemyslím, že naši diváci se bojí, určitě ale chtějí být zodpovědní. Nechtějí nikomu uškodit, nechtějí zanést virus do práce, do rodiny, nakazit někoho z rizikové skupiny a tak podobně. Každý divák se ale počítá a za těch dvacet dní zase tak málo lidí nepřišlo. Akreditovaní diváci, kteří se registrovali na jednotlivé koncerty, v součtu s těmi, kteří trávili čas ve volných zónách, nebo jen na chvíli přišli mrknout, přesahují 30 000 účastníků. To není na třítýdenní akci zase tak málo. 

Pod hlavičkou festivalu Metronome jste do Prahy posledních letech dostal jména, jako jsou Sting nebo Iggy Pop. Kdy podle vás do Česka začnou znovu jezdit velká zahraniční jména? Co by se muselo stát?
Tipuji, že se tu objeví v druhé polovině příštího roku. Nepředpokládám, že budeme ten virus nahánět do poslední molekuly.

Například pořadatelé slavného festivalu Glastonbury otevřeně mluví o tom, že po zrušení letošního ročníku je nejistý i ročník 2021. A jedním dechem dodávají, že případné odložení druhé letní sezony může být pro velkou část hudebního průmyslu likvidační. Jak to to vidíte vy?
O organizaci Glastonbury vím pouze z doslechu skrz přátele, kteří tam někoho znají. Nicméně zrealizovat festival typu Glastonbury tak, aby měli všichni zúčastnění alespoň nějakou míru jistoty, že to dopadne skvěle a zároveň neskončí v mínusu, znamená přípravy a dohody, které musí být pevné jeden až dva roky dopředu. A to v současné době není ve Velké Británii na 99 procent možné. Plánování Metronome Prague v rozsahu, který jsem nastínil na začátku, vyžaduje přípravy od šesti měsíců do roku a půl, ta doba závisí na rozsahu a složitosti konkrétních úkonů. Program máme skoro hotový, koncerty z letoška jsme přesunuli na rok 2021, takže s takovým rozhodnutím můžeme ještě chvíli vyčkávat.

Glastonbury v roce 2021? Nejsem si tím úplně jistý, přiznal zakladatel festivalu

Jak podle vás budou vypadat koncerty v roce 2021? 
Myslím, že hitem budou akce s menší kapacitou diváků. Až se to dá do pohybu, prostory jako například pražský Jazz Dock, budou mít na 100 procent vyprodáno. A nejspíš i větší kluby velikosti Lucerna Music Bar, Meet Factory a dalších. Tipuji, že znovu vyprodáme Krásný ztráty Live, které pořádáme s lidmi ze Statku Všetice a Michalem Prokopem. Majitelé hal a velkých ploch, které obsazuje například i náš Metronome Prague, budou muset být velice kreativní a opatrní, aby to přežili.

Podle všeho se nevzdáváte a na 22. prosince jste ohlásili vánoční koncert Michala Prokopa a Framus Five v Divadle Archa. Není to naivní?
Neumím si představit, že s těmi opatřeními budeme žít už napořád. A už vůbec si neumím představit, že by se stejně jako festivaly o rok přeložily také Vánoce. Navíc jsme se s Michalem Prokopem dohodli, že budeme znovu garantovat vrácení vstupného, pokud by akce byla přesunuta nebo zrušena. A stejně tak si s Michalem rozumíme v tom, že koncerty nejsou tak nebezpečné, jak někdy ve veřejném prostoru zaznívá, a konat by se měly. 

V médiích se mluví o tom, že Česká republika balancuje nad propastí a dost možná nás čeká zásadní zdravotní a ekonomická krize. Bývalý ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, který za celou tuhle situaci nese přímou odpovědnost, se mezitím vrátil na televizní obrazovky v roli zpěváka a skutečně uvažuje o koncertu, který společnost Ticketstream ohlásila jako recesní protest. Pozval byste Adama Vojtěcha na některou z vašich akcí?
Pozval bych ho na debatu. S coworkingovými prostory Opero pořádáme diskuze a rádi otevřeme téma, jak by měly vládní instituce v současné době řídit společnost. Vystupující hudebníky si nicméně vybíráme nikoliv na základně „vtipného“ marketingu, nýbrž podle kvality a zaměření dramaturgie.

Kulturní sektor už několik měsíců upozorňuje na nedostatečnou, respektive žádnou, pomoc ze strany státu. Na program Covid kultura dosáhlo jen minimum postižených a mezinárodní iniciativa #wemakevevents nedávno rozsvítila kulturní instituce na poplach. A Česko se mezitím pomalu ukládá k další hibernaci. Cítíte nějaké zlepšení ze strany státní pomoci? Cítíte, že máte ve vládě zastání?
Cítím, že někteří lidé ze státního aparátu se pomoci snaží. Bohužel všechno trvá moc dlouho a řešení jsou většinou dost nesystémová. My máme velké štěstí, že jsme členy dvou festivalových asociací - České asociace festivalů a Festas, které se státem velmi intenzivně vyjednávají už od začátku krize. Díky tomu máme naději na kompenzace škod způsobených zákazem činnosti. Proto věřím, že v krachu neskončíme.

Už se vám nějaké pomoci od státu dostalo? 
Do tohoto dne, tedy bezmála osm měsíců od prvního potvrzeného případu nákazy koronavirem v ČR, jsme neobdrželi ani jednu korunu vládní pomoci. Koronavirus nás poučil v jednom - pokud by přišla skutečně smrtící pandemie, kvůli naprosté nepřipravenosti bychom jako lidstvo velmi rychle vyhynuli.

Z čeho tedy dokážete fungovat? Z čeho žijete?
Do firem jsme půjčili poslední svoje úspory a prosíme o pomoc přátelé a blízké. Také nám vyšli vstříc někteří poskytovatele služeb, ať už firemních, či soukromých, kterým platíme složenky za energie nebo bydlení, na které by jinak nebylo. Bohužel. Zatím jsem se setkal se vstřícností, nepůjde to ale donekonečna, protože i ti věřitelé musí platit své náklady. To, co slýchám z branže i odjinud, není nic hezkého. Musíme doufat, že vláda zrychlí to tempo pomoci, kterou slíbila.

Plánování je dnes z žánru science fiction, můžete alespoň částečně prozradit, co chystáte na rok 2021?
Metronome Prague 2021. To není vtip. Pracujeme na tom. Uvidíme, kdy budeme moc zveřejnit, jak to máme nachystané. Tyto dny nejsou úplně nejvhodnější pro oznamování konání festivalu. Nicméně barcelonská Primavera svůj ročník 2021 už oznámila a termínově je nám velice blízko.

Dokážete si představit, že byste se živil něčím jiným než pořádáním koncertů? Všiml jsem si, že jste studoval Matematicko-fyzikální fakultu na Karlově univerzitě...
Já jsem na matfyzu strávil jen něco okolo jednoho semestru. Někdy bych se k tomu rád vrátil, ale je dost pravděpodobné, že v tomto životě to nejspíš už nestihnu. Jestli si dokážu představit, že bych se živil něčím jiným? Asi ano, myslím, že by mě bavilo zkusit něco nového. Nicméně s kartami, které držím v ruce, bych musel nejprve zavřít všechny hudební aktivity, což je i s ohledem na dlouhodobý charakter některých dohod, přinejmenším problematické. Vždyť my máme nasmlouvaný jeden koncert, který se přesunul až na rok 2022. Musel bych z toho utéct nějakou formou krachu a všechny ty dohody nedodržet, což si za sebe neumím představit.

Text: Ondřej Horák, foto: Tomáš Klíma, Klára Mariňáková,
Témata: David Gaydečka, Metronome Prague, Praha Září, United Islands, Monkey Business, Lucie