Psycholožka Iva Málková: Nemůžete-li situaci změnit, změňte svůj postoj

PhDr. Iva Málková zasvětila problematice obezity celý svůj profesní život, bezmála 50 let. Ctí zásadu „hubnutí s rozumem“. V roce 1990 založila sdružení STOB – STop OBezitě, které letos slaví 30. výročí. Jak vnímá hubnutí u žen a u mužů? Čtěte celý rozhovor.

V čem se liší přístup k terapii obezity u mužů a u žen? V marketingu se říká, že ženy slyší na emoce a muži chtějí slyšet exaktní čísla…

Většina studií uvádí, že v průběhu života drží někdy dietu jen asi 25 % mužů, ale 95 % žen. Do našich kurzů chodí ve zdrcující většině ženy, třebaže kurzy nabízíme jako smíšené.

Když uděláme jednou do roka specializovaný kurz pro muže, vždy s napětím očekávám, zda se naplní.

Pro chlapa nebývá jednoduché vstoupit do skupiny. Těší mne, že již cca patnáct let dokážeme kurzy STOBu zaujmout i muže. Jsme asi světová rarita – plná tělocvična mužů, kteří hltají očima svoji cvičitelku ve zralém věku. A pak spořádaně usednou jako žáci ve škole do kruhu a baví se o jídle a trochu i o duši…

Ale o duši daleko méně, než je tomu v kurzech žen – kde je častým problémem tzv. emoční jedení.

U mužů se klade větší důraz na otázky výživy než na otázky psychiky. Pro muže to bývá většinou první pokus o hubnutí a své chyby si neuvědomují. Pokud na ně společně přijdeme, většinou to stačí k tomu, aby své jídelní návyky změnili. Největšími chybami bývají nadměrný příjem tuků v uzeninách či příjem cukrů ve sladkých nápojích.

Problémem jsou i alkoholické nápoje často spojené s pracovním setkáním a celková nadměrná konzumace piva.

Jak muži k hubnutí prakticky přistupují?

Muži se učí odhadnout bilanci příjmu a výdeje energie. Rádi přitom využívají různých počítačových programů a aplikací – např. velmi oblíbený program Sebekoučink, měří si výdej energie pomocí různých přístrojů.

Podle programu Sebekoučink se zhublo již více než 150 000 kg.

Oproti ženám muži více řeší frekvenci jídla. Jejich častým problémem totiž bývá soustředění denní dávky jídla do večerních a nočních hodin. Proto je součástí programu i zvládání hospodaření s časem.

Když se řekne hubnutí, tak mužům častěji naskočí slůvko pohyb než dieta. Mnozí mužští účastníci kurzů objevují či znovuobjevují radost z přiměřeného pohybu.

Mužům jde hubnutí většinou rychleji než ženám. Jak už jsem řekla, většinou hubnou poprvé a často je problém jen v základních výživových neznalostech. Muži mají také více svalů, mají tedy rychlejší bazální metabolismus, a mohou si tak dopřát více energie. Roli hraje jistě i to, že ženy podporují partnera při hubnutí daleko více, než je tomu naopak.

Sdružení STOB, které jste založila, integruje stovky psychologů, lékařů, nutričních terapeutů a poradců a dalších odborníků, kteří pomáhají lidem s hubnutím. Jak může běžný člověk využít vašich služeb? Čím by měl začít?

V prvé řadě by si měl uvědomit, jestli má opravdu kila navíc a je mu hubnutí prospěšné. Pokud má váhu v normě – tak se domluvíme ne na hubnutí, ale na vylepšení stravovacích a pohybových návyků. Pokud trvá na nepřiměřené redukci váhy, pracujeme s přijetím svého těla či dalšími psychologickými problémy.

Pokud máme podezření, že je problém např. endokrinologický nebo má klient vysoký stupeň obezity, pošleme ho za obezitologem.

Pokud má klient nadváhu nebo nižší stupeň obezity, je připraven na hubnutí a neví, jak na to, nebo si myslí, že nemá vůli, může mu STOB nabídnout široký rejstřík služeb.

Jako nejefektivnější vnímáme skupinové kurzy hubnutí. Ne každému ale skupinová terapie sedí, proto nabízíme i individuální terapii.

Skupinové kurzy jsou ale opravdu v lecčem nenahraditelné, a to hlavně v podpoře ostatních spoluhubnoucích. V kurzu panuje přátelská atmosféra a většinou jsou nakonec spokojeni i ti, kterým se zprvu třeba do skupiny nechtělo.

Kromě kurzů nabízíme také plno dalších pomůcek – praktické brožurky, knihy, e-booky nebo program Sebekoučink, který pomáhá se sestavením jídelníčku a změnou návyků. Mnoho klientů dokáže zhubnout i bez lektora jen s pomocí programu nebo brožurky.

Letos slavíte 30 let založení STOBu. Můžete celou existenci spolku shrnout – od radostných chvil třeba po složitější období?

Zcela jednoznačně převládá v průběhu 30 let radostná smysluplná práce, která pomohla učinit desítkám tisíc lidí život radostnější a kvalitnější. Zájem lidí o naše aktivity jde trošku ve vlnách. Na počátku byl ohromný zájem o kurzy, kdy čekací doby byly skoro rok, což bylo neúnosné. V hlavě mého manžela vznikl nápad vyškolit ve vypracované metodice STOBu další terapeuty. Od té doby se stal kromě své práce vědeckého pracovníka a vysokoškolského pedagoga nedílnou a nepostradatelnou součástí STOBu, který nás zcela pohltil.

Dobře jsme se s manželem doplňovali, já jsem měla stále nové a nové sny a vize, on mě usměrňoval a smysluplné nápady uváděl ekonomicky do reality.

Vpluli jsme do kolotoče školení lektorů, pořádání kurzů po celé republice, nabalovaly se další a další činnosti, STOB se stal známou značkou. V době největší slávy se konaly kurzy ve 100 městech. Občas nám to trošku přerůstalo přes hlavu – vše jsme řídili sami dva z panelákového bytu a já jsem začala trávit hodně času u počítače. Můj táta balil balíky s knihami a brožurami STOBu a rozesílal je. S dílčími pracemi pomáhaly úměrně svému věku dcery.

Když povyrostly, začala jsem se zase realizovat v cestování, které jsem milovala a stala se z nás navíc cestovní agentura. Atmosféru STOBu dcery nasávaly i na pobytech, kam jezdily napřed jako malé proto, že jsem je nemohla nechávat mnoho týdnů samotné jen s manželem, a pak už proto, že mi pomáhaly. V posledních letech organizujeme pobyty i do exotiky.

S rozvojem byznysu s hubnutím přišly frenčízy a mnoho dalších nabídek, které pohltily mnoho klientů, začínala být uspěchaná doba, rozvíjely se aktivity přes internet a zájem o kurzy začal klesat.

Krásným okamžikem bylo, když se dcery Zuzka a Hanka rozhodly, že se zapojí do rodinné firmy. V roce 2014 jsme jim firmu předali a tým doplnil ještě Hančin partner a dnešní manžel Martin Pávek. S grafikou materiálů pomáhá i partner Zuzky Max Funda. A já jsem navýsost spokojená. Firma pokračuje, každý z rodiny v ní má svoji roli a moje mateřské srdce plesá, protože jsem s nimi v každodenním kontaktu. Vidím, že je práce baví a že je firma v dobrých rukách. Zájem o kurzy začal zase stoupat. Zvládli výborně i fakt, že mnoho aktivit přechází na internet, a funguje jim velmi dobře komunitní web STOBklub s mnoha efektivními programy. 

To se jim dnes v době, kdy se občas nemohou konat aktivity naživo, velmi hodí. Dnešní doba je pro STOB svízelná, ale na druhé straně nás to učí novým věcem a realizovat další online aktivity – např. online kurzy, cvičení, premiéru bude mít 7. listopadu Den zdraví online apod.

Chystáte nějaké oslavy 30. výročí?

Oslavy směřujeme na listopad. Stěžejní akcí je Den zdraví 7. listopadu, kde bude taky představena nová kniha Váhy života, která je takovou bilanční knihou k 30. výročí. Křest knihy bude například i na konferenci České obezitologické společnosti, kde mám přednášku shrnující 30leté aktivity STOBu a na dalších odborných akcích včetně Slovenska, kde STOB také funguje. Veškeré aktivity se budou konat online – tak možná křest knihy online bude v rámci křtů knih premiérou.

Co obecně pro klienty v této nelehké době chystáte?

Snažíme se alespoň část aktivit realizovat v online formě a být tak s klienty stále v kontaktu. Organizujeme online cvičení, skupinový online kurz (probíhá úplně stejně jako náš klasický kurz, jen s tím rozdílem, že se skupina schází s lektorkou každý týden nikoli naživo, ale přes obrazovku) nebo již zmiňovaný Den zdraví.

Hubnout lidé mohou i z bezpečí domova za pomoci e-booků, knih nebo online programů. Hubnutí online může být také efektivní, ale i tak se těšíme, až se budeme moct vrátit i k živým akcím, které jsou pro některé klienty stále nenahraditelné.

Jak bude probíhat Den zdraví 7. listopadu? 

Tradičního Dne zdraví, který se koná již po čtyřiadvacáté, se můžete zúčastnit i vy – tentokrát originálním způsobem, a to online. Přichystali jsme den plný pohybu, přednášek, workshopů a rozhovorů se zajímavými osobnostmi. Čekají vás zajímavé workshopy s nutriční tematikou (výživové mýty, novinky na trhu) a psychologickou tematikou (jak být úspěšný při hubnutí, všímavé jedení).

Zacvičíte si s námi, z bezpečí domova a zdarma. Po celý den pro vás budou naše skvělé instruktorky vysílat živě pohybové lekce. Vyzkoušet můžete aerobik, hormonální jógu, zdravotní cvičení, fitbalet, salsu, Niu a Fit pan free. Pokud nevíte, co to je – přijďte vyzkoušet.  

Uděláte si i test zdatnosti a budete si moci spočítat Index zdraví.

Nebude chybět ani soutěž o balíčky zdravých potravin.

Po celý den (od 10 do 15 hodin) bude probíhat živé vysílání, kde si budete moct poslechnout rady odborníků a zároveň se jich i na cokoli zeptat. Úvodní slova zazní z úst rektora Univerzity Karlovy prof. Tomáše Zimy, dále vystoupí prof. Ing. Jana Dostálová, Andy Pavelcová – autorka českého fitness programu FITFAB, lékaři se zajímavými tématy a o zkušenostech s hubnutím se podělí lektoři STOBu a jejich úspěšní klienti.

Na cvičení a workshopy je potřeba se předem přihlásit, na živé vysílání se můžete připojit kdykoli během dne bez přihlášení.

Přihlášky a více informací o celodenním programu získáte na www.stob.cz.

V rámci Dne zdraví pokřtíte také svou novou knížku Váhy života. Na co se mohou čtenáři těšit?

Na laskavý rozhovor nejen o hubnutí s rozumem, což je podtitul knihy, kterou vydává Smart Press. Snažila jsem se napsat čtivou knihu na rozhraní životopisné beletrie a odborné literatury. Kniha je určená nejen desetitisícům klientů STOBu, ale i dalším hledačům správné metody hubnutí a udržování přirozené váhy. Inspiraci najdou i ti, pro které je jídlo jedním z životních potěšení.

Kniha pomůže pochopit, že zdravý životní styl není v rozporu s radostí z jídla, ale že si například při tzv. „všímavém“ jedení užijete jídla daleko více než dříve.

V rozhovoru se svým bratrem vzpomínám na idylické dětství, první pracovní zkušenosti i na to, jak jsem se dostala ke svému celoživotnímu tématu – léčbě nadváhy.

V odborných částech jsou kapitoly jako jak změnit zlozvyky v dobrozvyky, SOS zásobník pohody a radosti, mapy zlozvyků apod. Knihu si můžete objednat i s mým věnováním.

Když už jsme u těch dat a výročí – 21. října proběhl také Evropský den boje proti stigmatizaci lidí s obezitou. Cílem je aktivizovat odborníky, média, politiky, pacienty a rodinné příslušníky a hledat efektivní řešení pro zastavení stigmatizace obézních. Prozradíte své zkušenosti? Dnes je velký tlak na „štíhlé“ tělo…

Stigmatizace znamená, že se určitá skupina lidí něčím odlišuje od většinové populace, což se vnímá negativně a všem jednotlivcům jsou pak přisuzovány záporné vlastnosti. Já sama jsem to nikdy nepocítila. Jednak těch kil navíc nebylo tolik, a potom jsem byla šikovná na sport, hodně činorodá a to mně pomáhalo v sebevědomí. Navíc díky kognitivní terapii jsem se naučila mít své tělo ráda i s disproporcemi, takže občasné poznámky, že mám velký zadek, mě nerozhodily a necítila jsem to nějak úkorně.

V praxi jsem se setkala s tím, že naši klienti jsou někdy hůře přijímáni lékařem. Mají větší problémy při hledání zaměstnání. Lidé s obezitou se navíc vyhýbají kvůli nadměrné váze různým aktivitám včetně navazování vztahů, hledání zaměstnání či pohybovým aktivitám. Proto společnost ECPO (European Coaliton for People living with Obesity) vyhlásilo 21. říjen evropským dnem proti stigmatizaci lidí s obezitou se sloganem Living with obesity – Jak žít s obezitou.

STOB k tomu vytvořil desatero pravidel:

Deklarace nezávislosti na světě posedlém hmotností

1. Odmítám podléhat nesmyslným dietám a výživovým směrům, které mi vnucují potraviny, které nemám rád/a, a nedovolí mi jíst ty, které rád/a mám. Reaguji na potřeby svého těla.
2. Nedělím potraviny striktně na zdravé a nezdravé, na superpotraviny a jedy. Znám svoji vlastní cestu za zdravým a vyváženým jídelníčkem, do které patří i občasná plánovaná vybočení.
3. Nejsem součástí světa posedlého váhou a perfektními proporcemi. Moje sebevědomí a jedinečnost není odrazem tvaru mého těla.
4. Nenechám druhé rozhodovat o tom, co mám jíst. Žádná reklama či nabídka mě nevyprovokuje k tomu, abych při výběru sáhl/a po nekvalitních a nevhodných potravinách, které normálně nevyhledávám.
5. Nepoužívám jídlo jako záplatu na své emoce. Znám lepší způsoby řešení emočně vypjatých situací.
6. Nevidím nic špatného na tom dopřát si čas od času nějakou sladkost. Znám svou míru a dokážu si takovou „sladkou chvilku“ užít vědomě a bez následných výčitek svědomí.
7. Své tělo si hýčkám a dopřávám mu kvalitní jídlo, příjemný pohyb, dostatek odpočinku, protože se mám zkrátka rád/a!
8. Pokud chci zhubnout, vytvářím si aktivně jídelníček z kvalitních a výživově hodnotných potravin, které mi chutnají. Řešení případně konzultuji s odborníkem, který respektuje mé preference a možnosti.
9. Nenechávám se strhnout rychlým tempem dnešní doby. Mám právo sníst si své jídlo v klidu, vědomě a vychutnat si ho všemi smysly.
10. Přijímám své tělo takové, jaké je, a jsem mu vděčná/ý za to, co pro mě každý den dělá.

Co hrozí lidem, kteří nemají rádi své tělo?

Pokud žijeme 24 hodin denně ve schránce, kterou nenávidíme, nemůžeme prožít plnohodnotný život. Problémem často není to, jak naše tělo vypadá, ale to, jak se v něm cítíme subjektivně. Navíc bývá vlastní náhled negativnější než náhled druhých.

Pokud se cítíme neatraktivní, vidí nás tak i okolí a vnějším světem jsme pak hodnoceni negativně.

To umocňuje naše pocity méněcennosti a vede to ještě k větší nejistotě. Lidé bohužel automaticky nevnímají, že se získávání pozitivního postoje k vlastnímu tělu musí trénovat. Zrovna tak, jako se učíme cizímu jazyku nebo řídit auto. Začněme tím, že k sobě mluvíme láskyplně. Učme se tedy být tolerantní k tvarům svého těla minimálně tak jako k jiným věcem v životě.

Mám zkušenosti z kurzů, že když má každý říci o sobě pět pozitivních vlastností, napadají ho spíše negativní.

Obecně se lidé s obezitou mají málokdy rádi. 

A přitom může být jedno, zda člověk váží sedmdesát nebo devadesát kilo, to nevystihuje podstatu krásy. Ta je ukrytá v tom – co zejména z ženy – vyzařuje. Když vyzařuje pozitivum, vnímá to i okolí a pohoda se vrací a násobí.

Celý svět teď zažívá nelehkou dobu. Co radíte svým klientům, aby neupadli vlivem koronaviru do úzkostí a zbytečných strachů?

Doba koronaviru je nepředvídatelná a samotnou situaci nemůžeme ovlivnit. Proto je pro mnohé lidi stresující. Naši klienti, kteří absolvovali naši terapii, mají výhodu, že už trénovali, jak zvládat stresy jinak než jídlem. Tudíž mají techniky, jak zvládat stresové situace obecně. A to nejen zvládání emocí, ale i kognicí.

Jak už jsme se zmínili o kognitivní terapii, učí, že téměř z každé situace můžeme vydolovat i nějaké pozitivum. Pokud se to podaří, pozitivní myšlenka kladně ovlivní i naše emoce. Když se soustředíme na to, co se nám daří, daří se nám to ještě víc.

Situace spojené s trablemi k životu patří, ale důležité je naučit i v těžkých obdobích přeznačkovat situace z negativna do pozitivna. V této situaci to může například být to, že řada lidí zpomalí, bude více času věnovat rodině i sobě. Ti, co jsou pracovně naopak vytíženi, se přiučí novým věcem, které je mohou do budoucna obohatit. Můžete si vyzkoušet nové činnosti, které byste dříve nedělali.

Jaké činnosti například?

Například různé druhy online cvičení (se STOBem může zkusit jógu, zdravotní cvičení i umírněný aerobik nebo řadu dalších aktivit v rámci Dne zdraví jako je výuka Salsy, Niy, Fit pain free – doporučujeme vyzkoušet)), jiný se bude kochat krásou podzimní přírody při procházkách, další si třeba zpestří jídelníček novými recepty.

Pokud nemůžeme danou situaci změnit, pokusme se změnit k ní postoj.

Usmívejte se na svět a okolí vám to jako bumerang vrátí. Nebojte se požádat o pomoc, kde to potřebujete a zároveň nabízejte pomoc i vy, a to nejen v rodině. Na STOBklubu funguje laskavá komunita lidí, kde se toto děje.

Dodáte na závěr motivaci pro ty, kdo chtějí zhubnout, ale zatím se nedaří?

Motivaci vám dodá tento recept na život. A pamatujte jídlo by mělo být radostí a ne starostí.

Recept na život od Ivy Málkové

• 100 g aktivní svobodné tvorby svého života, při které nepodléhám nevhodným tlakům; co ovlivním, řeším, co neovlivním, neřeším
• 90 g radosti, úsměvů a pozitivní mysli
• 80 g přijetí trablů s pokorou k pestrosti života
• 70 g dělání radosti druhým lidem, blízkých kontaktů s nejbližšími
• 60 g času věnovaného sama sobě od nicnedělání po vymýšlení nových i náročnějších aktivit
• 50 g vděčnosti svému tělu za to, co mně umožňuje
• 40 g každodenního spontánního pohybu pro radost
• 30 g všímavého labužnického jedení
• 20 g kvalitního spánku
• 10 g sedavé činnosti u knížky, televize, počítače

Pocukrováno smyslností života 🙂

Paní doktorko, děkujeme za příjemné povídání a spoustu rad pro naše čtenáře 🙂