CO COVID DAL A VZAL + ZIMNÍ FAZOLAČKA JAKO BONUS

Nazdááááááár! To je radosti v celých Nuslích! Po půl roce tu máme zmrtvýchvstání. Ani Jesus tolik nenapínal, co? Tak utřete slzičky, vysmrkejte nosánky, teta Kuchta je zpátky. Nooooo, vidíte, truhlíci. Ještě vysmrkat, lítá vám tam holubice. No tak co tomu zatím říkáte, tomu bezva kulatýmu roku? Paráda, ne? Když ten loňskej stračkoidní rok končil, hleděla jsem vpřed s velkou nadějí. A tady to máte, poučte se ode mě, nemá smysl chovat naděje! Všichni tady umřeme! Ale ještě předtím si ukuchtíme skvělou, zimní, zahřívací, "vod podlahy" fazolačku. A pak asi fakt umřete. Na plynatost. Bude to originální! A neodejdete tiše!

Co tak k letošku říct, že jo.. Už aby byl Ježíšek. Ale s ohledem na to, jak to zatím jde, spíš myslím, že dárečky bude roznášet Godzilla s Prymulákem. Co se mě týká, já rok zahájila velmi pravděpodobně s covidem a novou prací. Novou prací s novou bandou psychopatů v sektoidní firmě, kde zraky přecházely z toho, jak moc se někde může zastavit čas a jak moc můžou někteří jedinci celoživotně fungovat bez páteře, svědomí, důstojnosti a podobných bezvýznamných charakterových vad. O tom, že to bylo celý nějak šejdrem, svědčí krom jinýho fakt, že ani jeden, opakuju, ANI JEDEN!!! se tam  ode mě nenakazil. Jak voskoví panáci, po kterých všechno steče. Alas... Spousta bodů pro 2020 hned takhle ze startu. Bylo celkem jasný, že s děckama v sektě kámoši nebudem, takže než se nechat vyrazit za to, že někomu dupu na kuří oka, dala jsem si padáka sama. 

Co tam máme dál? Pak jsem si střihla roli učitelky, kuchařky, uklízečky a velitele zábavních sil až do prázdnin s našima miláčkama. Stejně jako mnoho z vás jsem blahořečila práci učitelů a, byť jsem tušila, čím si asi procházejí, z fleku bych jim přidala minimálně desítku měsíčně, protože na ty psychiatry musí prasknout mejdla a peněz, že to až není pěkný! Od července jsem pak měla tu čest zařadit se do zástupů nezaměstnaných. Kyselej ksicht soudružky na pracáku mě udeřil do tváře jako černobílá fotografie z MNV roku 1980 a uvrhl do fantazií, co si tak soudružka soudružka (takzvaná dvojitá nebo taky kovaná) asi počne na podzim, až přijde ta druhá covidí vlna, plus budou plynule dojíždět ty zástupy nově nezaměstnaných z jara a léta. Myslívám na ni. Popojedem. Pak jsem si samozřejmě prošla kolečkem posílání životopisů naprosto do blba. Pozice, kterým kvalifikací, zkušenostma a snad i velikostí ňader a obuvi odpovídám víc než dost, pozice, na který jsem překvalifikovaná, čti stará, pozice, kde bych asi třískala hlavou o zeď, protože na některý věci už fakt JSEM stará... A co myslíte? Nic. Dostanete automatickou odpověď generovanou serverem po obdržení sývýčka. A to je všechno. Je neoddiskutovatelnej fakt, že neotřesitelnost sebevědomí tohle prověří. 

A tím se krásně, řekla bych až zkušeně, dostávám k tomu, co mi pomáhalo a co je na tomhle shitroku pozitivního. Vidíte? Nikdy nespadnou všechny chleby namazaným dolů! Den před koncem debilního loňskýho roku jsem sekla s kouřením (že abych si ten pěknej, kulatej, novoučkej, voňavej rok nekazila, přirozeně) a výsledky se v kombinaci s karanténním vyvářením dostavily celkem rychle. V půlce dubna na mě ze zrcadla koukalo prasátečko (viděno interní optikou). Začala jsem se tedy pětkrát týdně pokoušet o infarkt u cvičení Jillian Michaels. Na konci května na mě nicméně dál mrkal pašík a tvářil se už trochu nerudně. Sice byl v lepší formě, ale stále zralej na ránu mezi ty pichlavý malý očka. A protože jak víme, všechno je propojený, stačilo trochu pokňourat před milými čtenáři na fb a už se mi hrnuly nabídky na novou, skvěle placenou práci. By se mi chtělo napsat. Ve skutečnosti jsem dostala tip na záležitost, která mi změnila poslední půlrok života výrazně k lepčímu, heč. Částečně, krom nesmělého potácení se na hraně deprese, to byl taky důvod, proč mě tady nikdo poslední měsíce ani nezahlídl. Ten zázrak se jmenuje Kalorické tabulky. Life turning! Za pět měsíců laxního dodržování mám osm a půl kila dole a tělo jako z oceli. Mám váhu, kterou jsem deset let neměla, zadek, kterej jsem nikdy neměla, a přitom žeru jako tank. Přála bych všem lowcarbákům a keťákům, který u zvolenýho způsobu stravování trpí, i těm, co se trápí nesmyslnýma dietama, aby zjistili, jak snadný a radostný může být hubnutí! Navíc je to způsob stravování dlouhodobě, neřkuli celoživotně, udržitelnej. Krom toho jakoby mimochodem zjistíte, že "nežrat" je fakt ten největší nesmysl a cesta do pekel, že fakt záleží na tom, jestli se hýbete nebo dřepíte na zadku, že pokud máte 180 cm a 58 kg netučný hmoty v těle, že fakt nemůžete jíst jako vaše 160 cm "zagroškudla" kolegyně jen proto, že jste "přece taky žena", a že to, čím ten denní objem vám přikleplých kalorií naplníte, není jedno. A pravděpodobně taky, že jste za měsíc sežrali půlku drůbežárny.

K tomu všemu, aby toho dobrýho nebylo málo, jsem měla možnost zjistit, jakýho jsem si vybrala životního parťáka. Nejenom že ještě pořád dejchám i po těch měsících, kdy jsme s dětma byli zavřený doma (to znamená oni dva na sebe řvali, já na ně řvala, pak zase oni na sebe řvali, já řvala do zdi, pak řval chvíli manžel, a do toho se snažil pracovat od jara doma od kuchyňskýho stolu), ale taky se mi od něj dostávalo celkem nezanedbatelný podpory. Tahal mě z pochybností a trudnomyslnosti, občas si se mnou pinknul míčem, komickej převlek teda odmítl, ale nemůžu mít všechno, že jo. Naneštěstí dostávám příležitost ukázat, co dříme v tomhle směru ve mně. 1.10. jsme si předali štafetovej kolík, protože o práci přišel pro změnu on. To nevymyslíš. No ale silver lining, nesmíme zapomínat! Děti jsou opět doma, potřebují péči, oběd, venčit, hrát pexeso (táta už prohrává), vysvětlit dělení se zbytkem a tak.. A zrovna to takhle pěkně vyšlo. Každopádem, nabídky práce pro seniorního finančního analytika samozřejmě přijímám a předávám, ha!

Rekapitulace r. 2020:

Vzal: - hnusnou práci s psychopatama

         - hnusných osm a půl kil z mýho preklimakterickýho těla

         - hnusný pochyby, že by nám po letech zpovykanosti někdy nezačaly drsnější roky

         - hnusnej zlozvyk, kterej mě už fakt obtěžoval

Dal: - novej pohled na výživu a taky novej úhel pohledu sama na sebe a to, čeho jsem schopná

        - nový nájemníky - morčata Evžena a Boženu, a tím možnost vyndavat každej boží den z klece hovna holýma rukama. To abych nezpychla.

        - novou práci s o poznání normálnějšíma lidma, z nichž alespoň dva dokážou citovat Cimrmanovy hry. Ha! Cítím se jako Musilová-Vébrová!

Bilance to není úplně zlá, nicméně rok 2020 může pro mě za mě táhnout už klidně do věčných lovišť. Leda by snad 2021 chtěl být ještě hnusnější, než jeho starší bratr... Ani si snad nechci představovat a připouštět, jak krutej je tenhle rok pro velkou spoustu jiných lidí... 

Jedno z těch nejotřepanějších, a proto nejpravdivějších, klišé říká "hlavně to zdravíčko". A protože víme, jak naše imunita souvisí s mikrobiomem a protože mikrobiom strašně rád papká luštěninky, třeba vám tahle polívka, obzvlášť v nadcházejících měsících, přijde vhod. Prostě dejte mikrobiomu nažrat, zacvičte si, radujte se z krásnýho podzimu, vypněte televizi a přestaňte počítat mrtvý. To by mělo pro začátek stačit. No a samozřejmě noste roušku, ideálně i tu bederní. Oukydouky.

INGEDIENCE:

500 g fazolí vaší volby

2 střední/ 1 velká cibule, nakrájená na středně hrubo

1 hlava česneku, půlku nakrájejte na drobno, půlku utřete se solí a nechte si na závěr

3 mrkve, nakrájené pěkně na drobné kostičky, velká zábava

půlka středního celeru, nakrájený na stejně rozkošné kostičky jako mrkev

1 malý rajský protlak

1 konzerva rajčat

několik větších brambor, nakrájené na kostky

špekáčky/klobáska dle vaší preference

3 lžíce oleje

cca 40 g másla

cca 60 g hladké mouky

2-3 litry vývaru/vody

1 kelímek zakysané smetany

nové koření, bobkový list, provensálské bylinky/tymián, majoránka, malý sáček sladké mleté papriky, sůl

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1. Fazole namočte a uvařte do měkka. Že by se luštěniny neměly solit, je ve skutečnosti mýtus, takže je klidně mírně osolte, vhoďte k nim vařit cibuli, stroužek nebo dva česneku, kousek zázvoru, vlastního potomka... A tak. Natáhnou aspoň nějakou chuť a nebudou mdlé.

2. Všechnu tu krásně nakrájenou zeleninu použijeme na vytvoření aromatického základu polívečky. Vrhněte na olej cibuli, mrkev, celer a restujte, dokud zelenina nezačne trochu chytat barvu, přidejte půl hlavy česneku pokrájeného nadrobno, ještě chvíli restujte, přihoďte máslo a zasypte moukou. Zarestujte mouku pár minut se zeleninou a zalijte uvařenými fazolemi i s vodou, ve které se vařily. Dolijte vývarem.

3. Přidejte rajský protlak a konzervu rajčat. Přihoďte dva nebo tři bobkové listy, pár kuliček nového koření, zhruba lžíci provensálských bylinek nebo lžičku sušeného tymiánu a vařte, dokud nejsou brambory měkké.

4. Mezitím si nakrájejte špekáčky nebo libovolnou klobásku a zvlášť je na pánvi restujte, až pustí maximum tuku a jsou pěkně do zlatova. Pak zasypte mletou paprikou, pořádně promíchejte, a až jsou brambory měkké, vsuňte rozpálené špekoně opatrně do polévky. Opatrně proto, abyste se horkou tekutinou stříkající z hrnce neopařili, jako se to stává mně!

5. Nechte všechno chvíli provařit, aby se chutě propojily (sem si pučila od Babicy).. Zakončete česnekem utřeným se solí, přidejte zakysanou smetanu, nechte projít varem a odstavte. Přidejte majoránku v množství, které vám voní, u nás kvanta, a máte hotovo. 

Nejlepší je tenhle poklad zhruba třetí den. Jelikož se u nás stejně jako všechny tyhle typy polívek dělá do kýble, nebývá to problém. V zimě se po těchhle polívkách můžeme utlouct, vydají za hlavní jídlo, zahřejou a zasytí na dlouho. Výživově je zrovna tahle s přimhouřením oka a rozumnou volbou surovin taky celkem pěkně vyvážená, zkrátka samý pozitiva! Zimní večery budou dlouhý a upřímně, i pexeso a Dobble se někdy omrzí. Nikdy nevíte, kdy budete potřebovat s potomky soutěžit ve vyprdění "Skákal pes přes oves" nebo třeba státní hymny... Pán bůh ví, že by to nebyla až taková urážka národních symbolů, když to jeden srovná s tím, co se nám tu poslední léta předvádí.