Nezbývá nám nic jiného než se zavřít a doufat, že to za tři týdny zabere, míní biochemik Konvalinka
Podle části vládního kabinetu je varianta tvrdého lockdownu v Česku možná, ale vláda se na ní zatím neshodla. „Skutečnost, že jsme se do této situace dostali, je selhání. Ale v tuto chvíli nám nezbývá nic jiného než zatajit dech a tři týdny se pokoušet skoro nedýchat,“ míní biochemik Jan Konvalinka.
„Myslím si, že tento názor se mnou sdílí možná většina odborníků: že nám nezbývá nic jiného než zavřít se, zavřít ekonomikou až na naprosto kritické sektory a doufat, že to za tři týdny zabere. Alternativa je postupné dušení, které bude trvat ještě do Vánoc a přes Vánoce. To by podle mě bylo ještě horší,“ upozorňuje v Osobnosti Plus prorektor Univerzity Karlovy.
Připomíná, že podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) je v Česku asi 175 tisíc aktivních nakažených, realističtější odhady založené na zpětném výpočtu denních úmrtí jsou ale podle Konvalinky přes půl milionu.
„S takovým číslem už nemůžete dělat vůbec nic, nemůžete trasovat, nemůžete testovat, nemůžete posílat do karantény. Můžete to jen celé zavřít a přestat dýchat,“ opakuje.
Obrat ve vývoji epidemie by podle něj začal tehdy, kdyby stagnoval, nebo klesl počet hospitalizovaných pacientů.
Kolektivní selhání elit
Posoudit z dosavadního vývoje pandemie, která postupně zaváděná opatření zabrala a která ne, podle Konvalinky nejde.
„Je to, jako když vám u zubaře paní doktorka trhá zub po částech a pomalu, aby vás to tolik nebolelo. A ono to nefunguje. Nejlepší je, když vám to vyrvou najednou,“ přirovnává.
Dobře to dopadne. Brzy budeme mít vakcínu, část z nás je proti covid-19 imunní, říká Konvalinka
Číst článek
„To je bohužel to, co se stalo tady. My jsme teď nechtěně takovým vzorem pro ostatní země. V Německu nebo ve Francii se Česká republika cituje jako negativní příklad, že když se opatření neudělají dost rychle a razantně, tak se potom musí stejně zavést. Ale už je pozdě a jsou mnohem větší ztráty na životech a i ekonomiku a život lidí to poškodí mnohem více,“ vysvětluje Konvalinka.
Za skutečností, že na podzim nedochází ke změně chování lidí, k jaké došlo velmi razantně a rychle na jaře, vidí celou řadu faktorů.
„Nejdůležitější je ztráta důvěry velké části veřejnosti v politiku, ve věrohodnost politiků plus k tomu je obrovská záplava hoaxů, falešných zpráv, fake news, nesmyslů, které se šíří po síti. A my na ty bláboly strašlivě doplácíme. Je to kolektivní selhání elit. A dá se spočítat, kolik mrtvých nás to bude stát,“ konstatuje.
Ztráta přístupu ke vzdělání
Za nejhorší ze všech ztrát, která omezení v Česku s sebou nesou, považuje prorektor Univerzity Karlovy ztrátu vzdělávání. „A také zdaleka nejhůře odstranitelnou. Obávám se, že máme desetitisíce dětí, které teď ztrácí už mnoho měsíců školního vzdělání. To je obrovská ztráta a hrozně mě to trápí,“ přiznává.
„Na druhou stranu vidím ta čísla a vůbec si neumím představit, že by někdo mohl otevřít školy 2. listopadu. To je iluzorní představa a považuji za velkou chybu, že vláda to neřekla jasně dopředu,“ dodává.
Připouští zároveň, že se dá špatně rozklíčovat, jestli zavření škol s růstem nákazy souvisí. „Nemáme ten kontrolní experiment, nemáme druhé Česko, kde by se nezavřely školy. Obávám se, že by ta čísla byla horší. Máme jen matematické simulace, které naznačují, že zavření škol – a říkám to strašně nerad – je jedním z nejdůležitějších kroků. A obávám se, že se nemůže jen tak vrátit zpátky,“ míní.
Nerealistické i neetické promořování
Konvalinka upozorňuje, že teorii o tom, že by promořenost populace mohla vypěstovat proti koronaviru kolektivní imunitu, vědci vyvracejí.
„V otázce kolektivní imunity, o které se mluví už od jara jako o cíli a falešně se mluvilo i o tom, že Švédsko je modelem kontrolovaného promoření, už existuje vědecký konsensus, že to není rozumná cesta,“ říká.
Připomíná, že před čtrnácti dny vyšla v nejrespektovanějším lékařském časopise Lancet studie řady odborníků z desítek vědeckých pracovišť, která shrnuje argumenty, proč takzvané promořování je nejen nerealistické, ale také neetické.
„Za prvé nemáme důkazy, jestli imunita po prodělání nemoci bude dlouhodobá. Za druhé, jsou tam vedlejší následky infekce, které jsou pravděpodobně vážnější než po chřipkové epidemii a mohou lidi trvale poškodit. Za třetí, obětí by v zemi, jako jsme my, byly desetitisíce. A za čtvrté, etický aspekt spočívá v tom, že v situaci, kdy už máme na dohled několik funkčních vakcín, nechat virus projít populací a lidi nechat umřít, by bylo těžko odůvodnitelné,“ vysvětluje biochemik Konvalinka.
Celý rozhovor Barbory Tachecí s Janem Konvalinkou si můžete poslechnout ze záznamu.
