I když to vypadá, že se zaměstnanci drží svých míst a do žádných dobrodružných přestupů se nepouštějí, je to jen zdání. Do pohybu se daly tisíce pracovníků, jimž koronavir omezil práci. Na technicko-administrativní místa výrobních závodů, kterým se i při pandemických opatřeních daří, se hlásí lidé se zkušenostmi ze zcela jiných oborů. „Počet zájemců o práci se výrazně zvýšil hlavně na jaře, kdy přicházeli lidé s praxí v cestovním ruchu a gastronomii,“ říká Jan Pešek, personální ředitel DHL Supply Chain ČR.
Hledáte práci snů? Navštivte pracovní portál jobDNES.cz |
Personalisté tak zažívají ojedinělé chvíle, které už několik let neznali. Mohou si mezi uchazeči vybírat. „Máme více kandidátů, kteří se hlásí na obecnější administrativní pozice. Zažili jsme i příliv kandidátů na specializované pozice, protože se po první covidové vlně uvolnil trh s externisty, a ti hledali své uplatnění,“ vysvětluje personální ředitelka IT společnosti Anect Kateřina Syřišťová.
Před personalisty tak defilují lidé různého ražení i vzdělání, kteří jsou odborníky v tom svém a léta se nemuseli o práci nikde jinde ucházet. Svůj pracovní pohovor absolvovali před desítkou i více lety, nebo dokonce nikdy.
Za tu dobu se v náborech změnilo snad úplně všechno. Způsob pohovorů, jejich délka i otázky zaměstnavatelů. „S uchazeči komunikujeme rychle a proaktivně, pohovory vedeme v přátelské atmosféře nebo uchazečům přímo ukazujeme výrobu, aby od prvního okamžiku poznali, že přicházejí do firmy, které na lidech velmi záleží. Po nástupu mají noví zaměstnanci k ruce takzvaného buddyho – kolegu, který v prvních týdnech pomáhá nováčkovi se zorientovat a rychle se zapracovat,“ poznamenává Robert Kudrna ze Saint-Gobain Eastern Europe, výrobce stavebních materiálů.
Nejnovější změnou, kterou způsobila současná koronavirová opatření, jsou pak online pohovory. Tedy přijímací řízení vedená přes obrazovku počítače. Protože personalista nemůže tak dobře sledovat mimiku a celkové vystupování uchazeče, o to více se soustředí na jeho odpovědi.
Projděte si následující komentáře, které byste měli při pohovoru raději pominout. Stejné moratorium platí minimálně i na první týdny v novém zaměstnání – alespoň ty zkušební. Tedy pokud nechcete slyšet: „Děkujeme, sbohem!“
1. „Za tyhle peníze bych ani nevylezl z postele.“
Proč to neříkat: Mistrem ve vyjednávání o mzdě se člověk nerodí, to je jasné. Stejně jako fakt, že kultivovaným projevem docílíte lepšího výsledku než siláckými řečmi.
2. „Přišel jsem pozdě, no. Pracovní doba je přežitek!“
Proč to neříkat: Pravda je, že píchačky už dnes uvidíte málokde a od striktního „zařezávání“ od sedmi do tří se pomalu upouští. Ale o tom, kdy se bude pracovat a kdy se půjde domů, rozhodují jiní. Nikoli ten, jehož profesní životopis čítá jednu položku, nebo má dokonce podobu prázdného papíru. Navíc svou nedochvilností můžete brzdit kolegy.
3. „To mám pracovat s digitálními babičkami?“
Proč to neříkat: S rychlostí, jakou se dnes vyvíjejí technologie, se možná stanete digitálními prarodiči mnohem dřív než dnešní čtyřicátníci, padesátníci. Pro nosánek nahoru bude příležitost až podle toho, s jakou noblesou zvládnete svůj digitální důchod.
4. „Čekal jsem mladší tým.“
Proč to neříkat: Karma je zdarma, a tak se může stát, že za deset patnáct let uslyšíte od nějakého Machra s velkým M něco podobného. Uvítáte ho v práci s otevřenou náručí?
5. „Pánové, tohle je hustá roštěnka.“
Proč to neříkat: Píše se rok 2020 a sexistické, rasistické nebo xenofobní narážky se mírně řečeno nenosí. Od hlášek o „štikách“ a „kostech“ je jen kousek k poplácávání, od pseudolichotek je jen kousek k harašení a od obtěžování je jen kousek k vyhazovu.
6. „Mojí vizí je manažerská pozice nejdéle do tří let.“
Proč to neříkat: Je moc hezké mít představu o budoucnosti. Ovšem není příliš strategické vystrkovat na manažera růžky, když jste ještě nic nepředvedli.
7. „Mám pro tuto práci podstatně vyšší kvalifikaci než on.“
Proč to neříkat: Kvalifikace na papíře je jedna věc, zkušenosti a sladěnost s týmem druhá.
8. „Na škole nám ale říkali, že se to dělá jinak.“
Proč to neříkat: Vysoká škola vás šlechtí, ale chcete-li se ohánět teorií v praxi, je třeba svoje argumenty lépe promyslet.
9. „Bohužel, s tím vám nepomůžu, to není můj byznys.“
Proč to neříkat: Ochota pomoct druhým, vstřícnost a týmovost nepatří k vašim silným stránkám? Pak byste svůj handicap měli mnohem líp maskovat.
10. „Podíval jsem se na vaši prezentaci a těch dvanáct chyb jsem opravil.“
Proč to neříkat: Ani aroganci není třeba dávat na odiv. Jinak neexistuje důvod, proč by vaše afektované snažení nemělo být po zásluze potrestáno.
11. „Kdy je padla?“
Proč to neříkat: Od nováčků se přece jen očekává trochu víc motivace a svěžího vánku. Vyhlížení konce pracovní doby připomíná zaměstnanecké návyky časů normalizačních.
12. „Nenávidím pondělky.“
Proč to neříkat: Málokterý zaměstnavatel upřednostní lenocha před pracovitým člověkem, málokterá společnost zakládá svou firemní kulturu na demotivaci, málokterého šéfa potěší vaše nechuť jít po víkendu do práce.
13. „Tenhle flek jsem stejně vzal jen na chvilku.“
Proč to neříkat: Pokud jste personalistu jen lakovali a neuvažujete o dlouhodobém uplatnění, vaše současná kariéra může být mnohem kratší, než jste plánovali.
14. „Máma mi říkala, že v každé práci je nějaký blb.“
Proč to neříkat: Sdílení vaší rodinné lidové moudrosti by možná na Facebooku získalo pět až šest lajků, vypustíte-li ale podobnou perlu v práci, reakce může být jediná: palec dolů.
15. „Nenašlo by se tady něco i pro moji nezaměstnanou přítelkyni?“
Proč to neříkat: Odhalovat osobní trampoty na první dobrou, a ještě před naprosto neznámými lidmi? Klobouk dolů před naivitou.
