Eva Janoušková: Každá role vás posune vpřed nebo naopak vrátí zpátky, ale vždy je to zkušenost
Dnešním hostem Českého rozhlasu Hradec Králové je herečka Eva Janoušková, která pochází z Pardubic. A vy ji možná budete znát především díky postavě zdravotní sestřičky Mirky z televizního seriálu Modrý kód.
Kolik let už jste sestřička Mirka?
Tak to jste mě hned zaskočil, protože já si to moc nepamatuji. Ale myslím si, že seriál točíme čtvrtým rokem.
Změnila vám tato role hodně život?
Každá role vás trošičku někam posune nebo naopak vrátí zpátky, ale vždy je to zkušenost. Život mi asi sestřička Mirka hodně nezměnila, ale je bezvadné být součástí dlouhodobého projektu a chodit do práce. Což je pro nás herce teď samozřejmě hodně důležité.
Patřím do kategorie smíšků, takže mám ráda humor. Je hezké, když si s kolegy lidsky rozumíme a je u toho i velká sranda v šatně.
Eva Janoušková, herečka
Změnila vám televizní práce život například v tom směru, že vás lidé potkávají na ulici a říkají si o recept?
Nemyslím si, že by moje postava byla natolik výrazná, že by si mi někdo říkal o recept, ale je to nová zkušenost. Vždy jsem někde měla krátkodobou roli, buď ve filmu nebo v seriálu. A tohle je taková průběžná a delší role, v tom je i samotná práce jiná. Není to ucelený výkon rozložený jen na několik dílů.
Čtěte také
Vy pocházíte z Pardubic, jak jste se dostala k herectví a k divadlu?
Ono se to tak nějak stane, já jsem odmalička především pořád sportovala. Potom jsem začala tančit, takže přes výrazový tanec už se to přibližovalo k herectví. Protože tam víc zapojujete hraní, aby to nějak vypadalo.
Vy jste šla na divadelní akademii a byla jste ve třídě Borise Rösnera, což byla obrovská herecká osobnost.
To každopádně. Musím říct, že nás ještě učila Eva Salzmannová a Miloš Horanský. Všechny tyto osobnosti byly výrazné.
Jaký byl Boris Rösner člověk a profesor? Co vás naučil? A byl přísný?
Nemyslím si, že by byl přísný, ale byla to natolik silná osobnost, že měl přirozenou autoritu.
Jak na něj vzpomínáte?
Vlastně na něj vzpomínám čím dál víc. Nechci říct, že dříve byly velké, silné herecké osobnosti a dnes už nejsou, to vůbec není pravda, rodí se další a další, ale Boris Rösner byl výjimečný v tom, že se hodně zajímal o kolegy i o studenty. Takže se chodil dívat na představení ostatních a vše s nimi probíral. Dnes, jak je doba zrychlená a trošku každý řeší sám sebe, tak na tohle není moc čas. Když se zeptáte nějakého herce, kdy naposledy viděl nějaké hezké představení, tak vás jich spousta řekne, že na to nemá vůbec čas nebo kapacitu. A on byl v tomto výjimečný. Je ale také pravda, že doba byla trochu jiná.
Čtěte také
Už na škole jste mohli natáčet a hrát třeba ve filmech?
Nevím úplně, jak je to dnes, myslím, že se to hodně rozvolnilo, ale když jsem studovala já, tak se nás snažili dlouhou dobu držet, abychom se opravdu věnovali přímo studiu herectví. A různě nikde nepoletovali. Občas někdo dostal výjimku, když to bylo něco mimořádného, ale to třeba až po třetím ročníku studia.
Jaká byla vaše první větší práce televizní nebo filmová?
Moje velká první filmová práce byl takový úlet, Choking Hazard. Což je celovečerní film, velká parodie na americké béčkové horory. Ale byla tam při natáčení spousta legrace.
A to je možná pro herce také nejdůležitější, aby si na place rozuměli a byla sranda.
Nevím, jestli pro všechny herce, ale já to mám ráda. Patřím do kategorie smíšků, takže mám humor ráda. Ale úplně si nejsem jistá, jestli to má rád také celý filmový štáb a všichni okolo.
Ale diváci to mají rádi, když se herci takzvaně odbourají.
Samozřejmě, někdy se může něco přihodit a vy to nemůžete ustát a chce se vám smát. Ale když se smějete, tak to vypadá hloupě. Jako když jsme byli na základní škole a paní učitelka řekla, jestli se ještě budete smát dál, tak půjdete za dveře. A o to víc se potom smějete a strávíte celou hodinu za dveřmi, protože kdykoliv je chcete otevřít, tak dostanete záchvat smíchu. Ale já jsem za takové situace ráda.
Co vaše aktuální práce? Jedno krásné představení se spoustou osobností mělo být v této době i tady v Hradci Králové.
Ano, měli jsme u vás hrát představení, které se jmenuje Víš přece, že neslyším, když teče voda. Hra je na repertoáru už mnoho let, ale myslím si, že je stále moc dobrá. A hrají v ní výborní herci. Možná i z toho důvodu, že se hraje tak dlouho, tak na představení diváci stále chodí.
Účinkuje v něm Naďa Konvalinková, Libuše Švormová, Václav Vydra, Jiří Ptáčník nebo Petr Nárožný. Obrovské množství úžasných osobností, vedle kterých můžete hrát.
Je to velká radost a troufám si říct, že si i lidsky rozumíme. Je to hezky strávený čas, nejen že s nimi můžu hrát a být na jevišti, ale je u toho právě zase i velká sranda v šatně.
Tam se divák bohužel nedostane.
Tím nemyslím, že je divák o něco ochuzen. Obecenstvo zase vidí srandu na jevišti. Ale my máme hezký čas i v šatně.
Je důležité, aby byla herecká parta sehraná. Ono je to potom na jevišti vidět.
Za prvé je znát, když spolu lidé nějak fungují. Ono to neznamená, že musí být všichni nejlepší kamarádi, ale vždy je vidět, když funguje dobrá chemie mezi herci. A pokud se jedná o zájezdové představení, tak o to víc je parta cennější, protože spolu trávíte hodně času i na cestě. Tedy kdybyste si úplně nerozuměli, tak by to potom bylo náročné, což se také může stát.
Doprovázela jsem nemocné na jejich pouti do Lurd. Zážitek to byl neskutečný. Doporučovala bych každému, aby něco takového zažil.
Eva Janoušková, herečka
Jak blízko máte k postavě sestřičky Mirky v televizním seriálu Modrý kód vy osobně? Protože jsem slyšel, že máte zkušenosti z ošetřovatelství u maltézských rytířů.
Tak to je hodně nadnesené, mám za sebou jen kurz první pomoci, protože jsem letěla s maltézskými rytíři do Lurd. To si musí člověk udělat kurz první pomoci, je třeba, aby aspoň trošičku o tom něco věděl.
Čtěte také
Takže píchnout injekci byste uměla?
Takto vám to řeknu, píchnout injekci, jak kterou. Já jsem se to nyní naučila, vitamínovou injekci rodičům píchnu a nebudu s tím zbytečně otravovat lékaře a někam jezdit. Takže jsem se to naučila na sobě a píchla jsem to teď i jim. Moc z toho radost neměli, byli dost vyděšeni, ale já jsem měla radost, že dostali béčko a jsou víc chráněni. Já se pouštím do takových věcí. Asi bych to neměla říkat ani nahlas.
A francouzské Lurdy? Jak jste se dostala k maltézským rytířům?
Ty by bylo dlouhé povídání na jiný pořad. Protože to je velké téma, ale zážitek to byl neskutečný. Doporučovala bych každému, aby něco takového zažil.
Vy tam doprovázíte nemocné a staráte se o ně při jejich pouti.
Ano, čtyři dny se o ně staráte. Oni říkají moc hezky naši páni nemocní, nepoužívají se slova klient a pacient, já to nemám úplně ráda. A je to především velká zkušenost a s obrovskou nadstavbou.
Tak to je další důvod pro naše příští setkání v rozhlasovém studiu. Jsem moc rád, že jste za námi přijela a mohli jsme připomenout seriál Modrý kód.
Ano, ten se dál točí, jen se jmenuje maličko jinak. Má u názvu pomlčku Sestřičky, takže to nabralo maličko nový směr.
A určitě tam uvidíte sestřičku Mirku v podání Evy Janouškové. Držíme palce a děkuji za setkání milé.
Já mockrát děkuji za pozvání. Mějte se hezky a na shledanou.
Související
-
Herečky Jitka Smutná a Kateřina Kaira Hrachovcová jsou na větvi s Halinou
Jitka Smutná a Kateřina Kaira Hrachovcová jsou hosty pořadu Českého rozhlasu Na větvi s Halinou v pondělí 9. prosince po 18. hodině. Jde o přímý přenos z Lázní Bělohrad.
-
Cítím to jako závazek, říká herečka Simona Stašová - Šarmantní osobnost roku 2016
Vítězkou 21. ročníku celostátní rozhlasové ankety Šarmantní osobnost roku se stala herečka Simona Stašová. Hlavní cenu Zlaté slunce akademické sochařky Dagmar Štěpá...
-
Návštěva hradeckého Klicperova divadla. Je to jako v rodině, vztahy jsou pro chod divadla zásadní
Zavřené dveře Klicperova divadla v Hradci Králové se pomaličku začínají otevírat. Červnový čas je po delší době spojený s premiérou a rušno je i v divadelních dílnách.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
