Dlouhá léta byla u nás jakákoliv zmínka o roce 1974 a Faltovi zakázaná, šlo totiž o politicky výbušné téma, vše se provalilo až po revolučním roce 1989. V motokrosovém světě byl tento příběh samozřejmě po celou dobu známý, všichni ostatní brali dál neoficiálně Faltu jako mistra světa a svého času nejlepšího motokrosaře planety - Návrh na vyznamenání se ze Sněmovny posílal na Hrad několik let po sobě, a vždycky dostali přednost jiní.
* * *
Nevím, jestli jste se zabýval komunistickou politickou křivdou, která byla mezinárodně provedena na Jaroslavovi po jeho mistrovi světa v Motokrosu… Tehdy byl přehodnocen po protestu SSSR seznam vítězů a mistrem se stal Sovět. Podrobnosti najdete bohatě na netu. Sloužil jsem u Dukly jako doktor přímo u motokrosu, viděl jsem přímo ty poměry na závodech a náš vztah k sovětským jezdcům (jezdili na super KTM u nás nedostupných). Taky to byl z pohledu konkurence podraz na české podniky Jawa a ČZ-motokros byl tehdy jakási reklama. Jarda byl fakt nezapomenutelnej talent, jeho cvičení s motorkou neuměl nikdo jiný, on byl drobný šlachovitý atlet, který na té motorce fakt baletil. Jarda se konečně dočkal, blahopřeji mu. Na fotografii Jarda Falta někdy 1978 - mechanik Boborovský (Rosa - legenda), vpravo autor.
Jan Pospíšil, 29.10.2020
* * *
Motokrosař století Jaroslav Falta obdržel Medaili za zásluhy!
… Celý motokrosový svět však zná a uznává jen jediného mistra světa z roku 1974 - Jaroslava Faltu! … V roce 1974 vybojoval titul mistra světa, o nějž přišel politickými intrikami v zákulisí. V roce 2001 byl vyhlášen českým motokrosařem století. Jeho kariéru mapuje kniha Ukradený titul, kterou napsal sportovní redaktor Ivo Helikar. … „… po zhruba čtyřleté práci a neustálém bombardování prezidentské kanceláře se žádostmi o udělení ocenění tomuto významnému člověku, který československou republiku a její motocykly proslavil po celém světě.“
Podrobněji
POHNUTÉ OSUDY: Češi pohřbili titul pro Faltu, kvůli lásce k SSSR
Když někdo přijde o významný sportovní úspěch vinou zákulisních machinací, je to smutné. Když na tom mají podíl vlastní funkcionáři, je to smutné dvojnásob. Ale když to ti činovníci učiní z „lásky“ k Sovětskému svazu? Právě takový příběh, jehož hrdinou je ikona českého motokrosu Jaroslav Falta, se odehrál v roce 1974. O titul mistra světa jej obrali – krajané.
„Na Jardu v polovině sedmdesátých let nikdo neměl. Jo, i ve světovém motokrosu. Byl skvělý na blátě i na normální hlinité trati, snad jen na písku nebyl tak suverénní. Jenže to se týkalo všech Čechoslováků, protože písečnou trať jsme u nás neměli. Ale v tom památném roce 1974 vyhrál závod mistrovství světa i na písku, bylo to v Holandsku.“
„Mojsejev hned v úvodu první jízdy upadl, zůstal o kolo zpět a počkal si na mě, asi mu povolily nervy,“ vrací se k osudné srpnové neděli Jaroslav Falta. „Já v té chvíli vedl, ale on mě několik následujících kol blokoval. Když se mi ho konečně podařilo předjet, odjel do depa, ale s podobnou taktikou číhali další Sověti a Popenko do mě narazil,“ přibližuje v té době nesmírně populární Čech jízdu, v níž skončil třetí.
„Co bylo paradoxní, Rybalčenko a Popenko přitom jeli na našich čezetách. Druhý jezdec KTM Rulev se za kolegy evidentně styděl, tátovi se omlouval a prozradil, že šéf ruského týmu Sokolov vydal rozkaz uhájit Mojsejevův titul mistra světa za každou cenu,“ řekl syn tehdejšího trenéra Františka Helikara Ivo, který ze vzpomínek svého otce a Jaroslava Falty sepsal knihu Ukradený titul.
„Mojsejev znovu nedokončil, odešla mu převodovka, ale šel po mně Popenko. Počkal si na mě v jedné zatáčce, rozjel se a v plné rychlosti do mě naboural. A potom ještě zadním kolem přejel přes moje záda. Já se zvedal, chtěl jsem za každou cenu jízdu vyhrát, to už diváci řvali a házeli po Rusech všechno, co měli po ruce. I kamení,“ popisoval.
„Mechanici všech jezdců a stájí vytvořili u cíle úzkou uličku a snažili se Sověty nasměrovat ven z okruhu, jenže ti se přes depo vraceli na trať. Jarda totiž pořád jezdil a usiloval o první místo. Popenko ale mechanikům čezety neunikl, vytrhali mu „fajfky“ od kabelů ke svíčkám. Byla to od nich frajeřina, vždyť riskovali vyhazov,“ dodal Churavý.
Hned se sešla jury. Trenér Helikar a Sokolov ze SSSR hlasovat nemohli, německý zástupce hlasoval ve prospěch české strany, rakouský byl (pochopitelně – KTM) pro Faltovu penalizaci. Na 2:1 pro Rusy upravil konečný stav ředitel závodu, generální zástupce a prodejce motocyklů KTM pro Švýcarsko...
Soudruzi stáhli protest
Do San Marina zamířila tříčlenná delegace Svazarmu, prověření a poučení soudruzi Haken, Křivka a Kopečný. K projednávání případu z Wohlenu však ani nedošlo, česká strana totiž protest stáhla. V Československu ale spatřila světlo světa jen informace, že šampionem pro rok 1974 byl potvrzen Mojsejev, Falta skončil druhý.
„Až v lednu 1990 se objevil dopis od šéfa Motokrosové komise FIM, který byl od úvodu října 1974 v trezoru. Stálo v něm, že komise je připravena anulovat rozhodnutí jury z Wohlenu a vyhlásit mistrem světa Jaroslava Faltu. Rukou Jana Křivky je pod dopisem připsáno: Nesmí se zveřejnit! Nechybí jeho podpis,“ pokyvoval hlavou Ivo Helikar.
Dva ze tří zmíněných soudruhů jsou po smrti, Janu Křivkovi je přes devadesát let. „Frantu Helikara to strašně štvalo a trápilo. Dokonce chtěl s trenéřinou seknout, chápal to jako zradu. Představte si – Češi nehájili zájem Čechů, ale Rusů!“ horlil trenér Josef Hřebeč
Video
Titul mistra světa mu ukradli. Prezident ho nakonec ocenil, po 46 letech
Motokrosař Jaroslav Falta se po 46 letech dočkal satisfakce | (2:43) | video: iDNES.tv
Nejprve se Faltu na posledním závodě seriálu snažili „odrovnat“ sovětští jezdci a pak dílo zkázy dokonali svazarmovští funkcionáři na kongresu FIM.
Nejlepší na planetě
Dlouhá léta byla u nás jakákoliv zmínka o roce 1974 a Faltovi zakázaná, šlo totiž o politicky výbušné téma, vše se provalilo až po revolučním roce 1989. V motokrosovém světě byl tento příběh samozřejmě po celou dobu známý, všichni ostatní brali dál neoficiálně Faltu jako mistra světa a svého času nejlepšího motokrosaře planety.
I když šlo o sportovní tragedii, náš stát, který byl nepřímo viníkem, si na Faltu vzpomněl až nyní. Návrh na vyznamenání se ze Sněmovny posílal na Hrad několik let po sobě, a vždycky dostali přednost jiní. U Jaroslava Falty však opravdu nešlo o medaili za „kamarádství“, ale svým způsobem o omluvu České republiky.
„Jsem rád, že nemusím na Hrad,“ komentoval vyznamenání Falta, poté co mu z Hradu oznámili, co ho 28. října tohoto roku čeká. „V téhle koronavirové době by nás možná ukamenovali, že jsme tam přišli.“ Státní vyznamenání sice světový titul tak úplně nahradit nemůže, ale omluva je to konečně dostatečná.
* * *
Jaroslav Falta se určitě zúčastňoval i populárních motokrosových závodů pod hradem Točníkem u Žebráku v 60 a 70 letech minulého století. Jako kluci jsme závody sledovali ze všech kopců a přebíhali z jednoho místa na druhé, abychom mohli mít ty první co nejdéle na očích. Až nyní se dozvídám o ostudném pozadí kariéry tohoto velikána čs. sportu a skvělého člověka. Měl by se o něm natočit film a následně být distribuován do škol jako součást výuky dějin naší země. Dětem a mládeži by sdělil více o zločinnosti komunismu než desítky článků. Nepochybně by to byl „trhák“.
Obávám se, že i dnes stále existují struktury, které by se snažily zabránit natočení filmu. Osobní účast na premiéře filmu by byla pro Jaroslava Faltu tím největším poděkováním, vyznamenáním a skutečnou omluvou za funkcionářské svinstvo.
J.Š. 31.10.2020
Read more...