Postup se Zubry byl emotivní, vzpomíná Sedlák. Úspěch kariéry? MS s Jágrem
Foto: Jiří Miklas, hokejprerov.cz
V Přerově vyrostla spousta skvělých hokejistů, Zdeněk Sedlák patří mezi ty, kteří to dotáhli nejdál. Bojovný útočník spojil velkou část kariéry se Zlínem, ale válel také za jiné extraligové kluby a góly dával v několika evropských zemích.
„Nejvíc si vážím, že jsem mohl být v týmu na mistrovství světa 2002. Hrál tam tehdy Jarda Jágr a spousta dalších skvělých hokejistů. Původně jsem ani nevěřil, že se do nominace mohu dostat," vzpomíná.
V domácí nejvyšší soutěži získal dvě stříbrné a jednu bronzovou medaili. Vyhrál Dánský pohár, s Dinamem Minsk bral druhé místo v běloruské lize. Konec na vrcholové scéně prožil Sedlák tam, kde kdysi začínal. Tedy v Přerově. Zubři tehdy bojovali o postup do Chance ligy a ve finiši sezony 2014-15 se jim to podařilo. „Musím říci, že to pro mě bylo hodně emotivní," přiznává s odstupem času.
Proč jste si jako kluk vybral zrovna hokej?
Mám staršího bráchu a ten hokej hrával. Mamka ho k němu přivedla a já než abych stál za mantinelem, tak jsem šel také na led. Okamžitě mě to chytlo, musím říci, že mě hokej strašně baví do dneška.
Vybavíte si přerovské hokejisty, kteří vás tehdy zaujali?
Už v osmé třídě jsem odešel do Zlína, na muže jsem se chodil dívat hlavně tam. Ale jako žáček si pamatuju hráče, jako byl Řezáč, Václavíček, Gáj a další. Další osobnosti jsem pak hltal ve Zlíně.
Z domova jste odcházel velmi mladý, nebyli tehdy rodiče proti?
Udělal jsem přijímačky na střední školu ve Zlíně. Naši mě nabádali, že studium je důležité. Kdybych to měl špatné ve škole, okamžitě by mě stáhli zpátky. Postavené to bylo jasně. Ale já to zvládl.
Spolupráce mezi Přerovem a Zlínem běží stále. Považujete to za výhodu?
Myslím, že určitě. Ve Zlíně se hraje extraliga, Přerov je v Chance lize, i když kdysi bojoval o nejvyšší soutěž v baráži se Slovanem Bratislava. Pamatuju si, že tenkrát býval plný stadion, škoda, že se to nepovedlo. Su rád, že Zubři později postoupili do první ligy. A že také funguje spolupráce se Zlínem.
Foto: beranizlin.cz
Vy jste k postupu v sezoně 2014-15 pomohl, záhy poté jste uzavřel bohatou kariéru. Krásné vzpomínky, že?
No jasně. S kluky jsme si sedli. Věděli jsme, že to bude náš konec, protože hodně hráčů už mělo své firmy. Bylo jasné, že pokud se postoupí, přijdou jiní. Já to zabalil také. Měl jsem věk, bylo mi jednačtyřicet. Už jsem zároveň dělal trenéra mládeže ve Zlíně, hodně se mi to krylo. Dál bych to nedokázal skloubit.
Bral jste postup osobně, když se vám to povedlo s klubem, kde jste koncem 70. let začínal?
Jednoznačně! Chtěl jsem za sebou něco nechat. Navíc zpátky do Přerova mě přivedl brácha, který byl v klubu manažerem a pak i trenérem. Městu jsem byl zavázaný, pořád su rád, že jsme to dokázali.
Jste s lidmi z klubu stále v kontaktu?
Jsem. Zrovna v pátek za mnou byli kluci ve Zlíně. Máme tu venkovní ledovou plochu. Jelikož se vinou koronaviru nedá trénovat v halách, lidé z klubu se přijeli podívat, zda by se u nás mohli připravovat. Je to jediná šance, jak bruslit a hrát hokej.
Do nejvyšší soutěže jste se prosadil ve Zlíně, později následovala působení v Třinci, Opavě, Plzni, Spartě, ve Vsetíně. Kterých úspěchů na klubové scéně jste si nejvíc vážil?
Především těch se Zlínem, v roce 1995 jsme hráli finále play off proti Vsetínu. Povedené období jsem prožil v Plzni, tehdy jsme byli v semifinále s Třincem. Ale nejvíc si cením účasti na mistrovství světa 2002, to je nejhezčí zážitek s reprezentací. Na šampionátu ve Švédsku hrála spousta skvělých hokejistů a mně se podařilo dostat se do nominace.
„Spousta kluků hrála špičku NHL, národní tým se tenkrát moc neměnil. Upřímně, moc jsem nevěřil, že bych se mezi ně mohl dostat. Když se to povedlo, byl jsem hrozně šťastný."
V týmu hráli borci jako Jágr, Výborný, Špaček, Kubina a mnozí další. V základní skupině jste všechna utkání vyhráli, ale ve čtvrtfinále byli lepší Rusové. Mrzí to pořád?
Mrzí. Prohráli jsme ten rozhodující zápas, což byla velká škoda. Já si hodně vážil toho, že jsem v týmu mohl být. Spousta kluků hrála špičku NHL, národní tým se tenkrát moc neměnil. Upřímně, moc jsem nevěřil, že bych se mezi ně mohl dostat. Když se to povedlo, byl jsem hrozně šťastný. Parta byla skvělá, pánové Augusta a Martinec byli výborní trenéři.
V průběhu kariéry jste se stal tak trochu hokejovým světoběžníkem, která ze zahraničních štací vám zůstala v paměti nejvíc?
Na žádnou zemi si nemohu stěžovat. Měl jsem krásné destinace – ať už to byla švýcarská Ambri-Piotta, rakouský Innsbruck, kde byly lyže, Alpy, nádherné prostředí pro rodinu, až po Skandinávii nebo Bělorusko. Líbilo se mi všude. Potkal jsem kvalitní spoluhráče, trenéry i dobré lidi.
Když jste zmínil Bělorusko. Sledujete, co se v zemi aktuálně děje?
Dva roky jsem hrál za Dinamo Minsk, to víte, že všechno sleduju. Před dvěma lety jsem se tam byl podívat, s děcky jsme hráli v Minsku turnaj. Město se obrovsky změnilo, hodně investovali do sportu. Politická stránka tam byla vždycky napjatá. Je to škoda, doufám, že se to všechno postupně spraví. Ale bude to těžké. Ten režim totiž funguje trošku jinak.
Jste pořád v kontaktu se spoluhráči ze Zlína nebo z Přerova?
Vídáme se, určitě. Ve Zlíně chystáme zimní stadion, založili jsme klub Tigers Zlín, máme v tomto směru dost plánů. S mnoha spoluhráči se stále potkávám, u hokeje spousta z nás pokračuje v jiných rolích.
Foto: Zdeněk Němec, MAFRA
Jak vznikla myšlenka s vybudováním otevřené ledové plochy?
Ledy ve Zlíně jsou hodně vytížené, řekli jsme si, že bychom to udělali pro komerční část. S tím, že v budoucnu bychom třeba vytvořili tým pro ligu dorostu. Snažíme se udělat projekt ve spolupráci s místní školou. Zatím máme malý mobilní stadion, je to v centru města, myslím, že na velmi dobrém místě. Víme, že doba je teď vinou covidu zlá. Otevřená plocha je vlastně jedinou šancí, aby kluci mohli na led. Do budoucna chceme jít cestou individuálních tréninků. Pro děti, školy, školky.
V nedávné minulosti jste trénoval zlínskou mládež. Budování zimního stadionu je teď vaší hlavní aktivitou?
Ano. Ve Zlíně mám ještě střílnu, je to v areálu Vita Sany, kde mám pronajaté prostory. Děláme techniku střelby a zakončení. Mobilní zimní stadion znamená návaznost na tuto činnost.
Ve vašich stopách kráčí syn Zdeněk, který je hráčem Oulu a nastupuje za tým Hermes ze druhé nejvyšší soutěže. Předpokládám, že vám dělá radost.
Dělá, samozřejmě. Je šikovný, určitě lepší než já. To říkám upřímně. Jenom mu přeju, ať se mu podaří, co si přeje. Ve Finsku už je dlouho, individuální statistiky má výborné. Už má i dost zlatých medailí, ve Finsku byl čtyřikrát mistrem. V Kärpätu je těžké dostat se do týmu, je tam veliká konkurence. Nejlepší Finové se teď vinou koronaviru vrátili domů, tím to má syn náročnější. Zatím hraje nižší soutěž Mestis, jeho cílem je trvalé uplatnění v kádru Oulu.
Takže večery trávíte u internetu, abyste syna aspoň na dálku viděl.
Pravidelně. Zrovna včera jsem si to zase pustil. Hráli zápas, tak jsem se díval.
Partneři HC ZUBR Přerov
Share on Facebook
