Kde se v lidech bere nákupní šílenství před zavřeným dnem?

Touto větou by blog fakticky mohl skončit. Komu takto stačila odpověď na otázku v nadpisu, nemusí číst dále. Pro ostatní připojím pár dalších vět.

Vyrůstala jsem v době jednoduchých opakujících se jídelníčků. V neděli byl, téměř téměř se stoprocentní     pravděpodobností, k obědu řízek s bramborem, a podle sezony okurkový salát nebo třešňový kompot. Takové plánování nákupu pak bylo jednoduché, hlavně že se sehnalo pěkné maso. Řezníci a zelináři měli mezi obchodníky  výsadní postavení a zákazníci si je patřičně hýčkali, aby se na ně dostalo nedostatkové podpultové zboží.
Vím, je to hrozně dávno, mnozí to nezažili a ostatní lehce přivykli blahobytu. Jsme zvyklí něco si koupit kdykoliv a čerstvé. Obří mrazáky a spíže skrývají zásoby, že i kdybychom vůbec nic 14 dní nekoupili, pořád bude co jíst. Pravda s užším výběrem a bez leckteré oblíbené pochoutky.
Proto, když vám někdo tento výdobytek, samozřejmost neomezeného nákupu vezme, podvědomě někomu v hlavě vypukne panika.
„Co když zítra budu mít chuť na to, na to, nebo na to? Tak honem nakoupit to všechno, abych nestrádal!“ Když to udělá většina, jsou obchody plné, covid – necovid.
Ono se řekne, aby byli lidé pokorní a rozumní, a vzhledem k současnému stavu opravdu zapomněli na pohodlnost, mlsnost a nenažranost, ale není to nic platné. Možná by tento jev objasnili „vědci“, jejichž zjištěními nás oblažují média každý den a málokdo je už bere vážně.
Možná je to zmutovaný jeden ze základních instinktů.

PS: K napsání blogu mne inspirovaly články typu:  Češi vzali krámy útokem …