Halloween nebo Dušičky aneb dušičkové šílenství se letos nekoná

Sváteční řidiči a řidičky každý rok vyrážejí pokládat věnce, věnečky, kytičky a samozřejmě zapalovat svíčky na hroby svých příbuzných a známých. Neznám sice silniční statistiku nehodovosti z tohoto víkendu, ale tipnul bych si, že bude příznivější než v letech minulých.  

Nevím jak vy, ale já Dušičky rád nemám, a Halloween mne štve víc než Santa Klaus.

I když se tyto svátky slaví téměř po celém světě a mají různou formu, jejich kořeny jsou veskrze pohanské. Jinak se k tomu stavíme tady u nás ve střední Evropě a jinak to chodí v Americe, ale mě jsou protivné oba dva. Nic proti gustu, ale „dušičkový“ způsob, jak projevovat úctu k mrtvým, je mi protivný, nicméně respektuji, že v případě dušiček si lidé alespoň jednou za rok vzpomenou na ty, co už tady s námi nejsou.  V kalendáři je letošní pondělí 2. listopadu stejně jako v letech minulých je tento den označen jako „Památka zesnulých“ a je sociologicky zajímavé, že i lidé, kteří v Boha nevěří, jsou ochotni se v těchto dnech trmácet přes celou republiku, aby navštívili nějaký hrob a rozsvítili tam svíčku. Mám za to, že to má co dělat s pověrčivostí a řekl bych, že spousta lidí to dělá také jen proto, že to je nějaká tradice a že by se to dělat mělo, protože to tak vlastně dělají skoro všichni. Já osobně chodím na hřbitovy docela rád, ale jindy než v tomto období. Je tam ticho a klid. Když je hezké počasí tak se procházím mezi náhrobky a přemýšlím, jaké asi lidské osudy se skrývají za jmény zesnulých.

Osobně jsem toho názoru, že je lepší mít především dobré vztahy s živými bližními nebo si zavzpomínat s úctou na zesnulé blízké vícekrát za rok, ale raději jindy a jinde. 

Ať tak či onak, jedná se ve své podstatě o pohanský svátek, který katolická církev převzala od starých Keltů.  Pozůstatky pohanských rituálů jsou vidět hlavně u Halloweenu, který si už bohužel našel cestu i k nám do Česka.  V USA, Kanadě, Velké Británii. Irsku, Austrálii, Novém Zélandu a na mnoha jiných místech se tento svátek slaví už 31. října. Název „Halloween“ je prý zkratka z All-hallow-even, což asi bude nějak souviset s českým resp. katolickým svátkem všech svatých. Ale jak říkám, nejsem v této věci odborník a nemám chuť ani čas studovat historii něčeho, co se mi z duše protiví.

K Dušičkám mám podobný vztah jako k Silvestru. Nevidím ani jeden rozumný důvod proč bych se měl připojovat k většinovému postoji a davové psychóze, že se musím bavit a veselit zrovna na Silvestra, anebo že mám smutnit právě o Dušičkách. 

 Jinak jsem asi jeden z mála lidí, kteří nikdy neviděli film režiséra Johna Carpentera Halloween. Až do včerejška. Pustil jsem si to 31.10. aby to bylo k věci. A přestože horory nemám rád, tak tento film se mi líbil moc. Počínaje scénářem, přes herecký výkon mladičké Jamie Lee Curtis a konče hudebním motivem. Dovedu si představit, že v době svého vzniku ten film byl asi taková pecka jako pro mne byly svého času Čelisti.