Jana Korytáře čeká změna, tentokrát s malým z. Po šestnácti letech opouští svět politiky. Končí jako šéf Změny, městský zastupitel i člen dozorčích rad TSML a Zoo Liberec. K rezignaci na všechny své funkce jej přiměla volební porážka v krajských volbách. V rozhovoru pro MF DNES objasňuje příčiny volebního neúspěchu, vysvětluje, proč už nechce bojovat proti korupci a nastiňuje cesty, kterými se chce vydat.
V nedávných krajských volbách vaše Změna dostala kolem 1,5 procenta. Už jste si nějak analyzoval, proč k tak velkému volebnímu výprasku došlo?
Byl to logický důsledek několikaletého vývoje i celé série chyb. Ty chyby byly moje osobní i externí, které jsme nemohli ovlivnit. Třeba že tu mezitím vzniklo hnutí ANO nebo Piráti, kteří do značné míry oslovují podobné voliče. Kdybych měl šanci se vrátit na začátek, spoustu věcí bych dělal jinak.
Co byste například změnil?
Víc bych se zaměřil na propagaci. Lépe prodával naše výsledky. Nevím, jestli by to ale pomohlo. Změna byla v počátcích protestní hnutí, které chtělo něco odstranit a mně se nepovedlo nás transformovat ve standardní politickou sílu. I proto, že lidí ochotných dělat politiku naplno bylo jen pár. To vidím jako svoji hlavní chybu.
Můžu říct svůj názor? Když jste v roce 2010 vyhrál volby v Liberci, bylo to svým způsobem vyjádření voličů o nespokojenosti s do té doby vládnoucí ODS a jejími kauzami. V roce 2014 zas jako vyjádření podpory po puči proti Změně a vašem odvolání z funkce primátora. Teď už ale není žádný veřejný nepřítel, proti němuž byste stál, není potřeba spasitele.
S tím souhlasím. My jsme ale v posledních letech už nebojovali proti Syneru a ODS. Na radnici jsme rozjeli desítky projektů. (Vstává a přináší tlustou brožuru). Tohle je náš volební program z posledních komunálních voleb, kde jsme skončili třetí se 13 procenty. Tohle byl plán, jak rozvíjet město – a zde je část mé frustrace. Nabídli jsme lidem promyšlený program, myslím, že to nejlepší, co tu kdy bylo a stejně to nepomohlo... (povzdechne si) Místo toho jsme onálepkováni jako lidé, co umí jen bořit.
Čili říkáte, že lidem je ukradený program a volí podle sympatií a toho, jak si koho zafixovali?
Přesně tak. A to byla naše chyba, že jsme na to neuměli včas zareagovat. Na druhou stranu – málokdo byl tak ostřelovaný, jako Změna nebo já osobně. Není pak snadné udržet si sympatie a vyhrát volby třikrát za sebou.
Vezměme to opačně – není výsledek voleb prostě jen potvrzením toho, že voličům vyhovuje politika Martina Půty, vůči němuž jste se vymezil?
Nevím, jestli jim vyhovuje, ale volí ho. Já řeknu to samé, co říkám o Syneru, který je úspěšnou firmou, co dobře dělá svůj byznys. Bojoval jsem s nimi, ale uznávám je. Ani Martin Půta není můj přítel, ale jako politika ho respektuji, maká, objezdil celý kraj, byl schopen vytvořit skupinu lidí, co dělají politiku naplno. Uměl to lépe než já. To uznávám.
Asi má lepší PR než vy...
Určitě. Lepší a také mnohem větší rozpočet.
Snad roli sehrálo i téma posledních měsíců – koronavirus. Voliče možná témata životního prostředí v tuto chvíli tak úplně nezajímala. Souhlasíte?
To si nemyslím. Uspěla i ODS a Piráti, takže příčina našeho neúspěchu je někde jinde, než že byl koronavirus.
Takže kam vám utekli voliči?
K Pirátům, ke Starostům a k ANO. Mnozí z těch, co chtěli dát protestní hlas, jistě berou Babiše jako toho, co s těmi špatnými zamete. Změna bohužel kopírovala osud SOS, vystřelila nahoru a když tam byla, neuměla se transformovat ve standardní politickou sílu. To jsem vnímal jako problém už před lety. Již v roce 2011 začaly vnitřní spory, zda založit hnutí Změna a jít naplno cestou politiky, nebo mít jen občanské sdružení a soustředit se na Liberec. Tam byl začátek našeho konce. Třeba Zuzana Kocumová a Míra Baxa chtěli jít více nepolitickou cestou. Já stále říkal, že Změna nemůže být parta kamarádů, že politika je boj o moc, který má svá pravidla, a že se to nedá dělat na půl plynu. I proto jsem chtěl jít do kraje a uspět i celostátně. Ale nevyšlo to.
Zmínil jste Zuzanu Kocumovou a Jaromíra Baxu, kteří odešli ze Změny a založili si LOL, posléze i na krajské úrovni od vás odešel Josef Šedlbauer a založil si podobné hnutí. To vám uškodilo také?
Jasně, že nám to uškodilo. Jinak bychom nejspíš měli dva či tři krajské mandáty, je to tak.
O vás se říká, že je s vámi těžké vyjít. Nemáte to hašteření tak trochu v krvi? Mnozí si ještě pamatují, jak Petr Pávek vylučoval ze Strany zelených vás a posléze vy Petra Pávka...
Asi to tak je. Když jsem byl mladší, nebylo lehké se mnou vyjít, to uznávám. S věkem jsem se trochu zklidnil. Zároveň se ale bráním těmto nálepkám. Kdybych byl kavárenský revolucionář, který chce jen něco rozbíjet, tak bych tady 25 let nedělal neziskovku, nevybudoval organizaci s 25 zaměstnanci, co získala a spravuje 65 hektarů pozemků a na kontě má celou řadu revitalizačních projektů. Když děláte něco takového, musíte se umět domluvit, sehnat peníze, zorganizovat to. To by bořič nesvedl. Ani Změna se nevybudovala sama.
Já třeba vnímám jako klíčový spouštěč vašeho neúspěchu ten puč, kdy se od vás část členů odklonila, pomohla odvolat Zuzanu Kocumovou a dále setrvala v koalici se SLK. Prostě jste špatně vybíral lidi. Vidíte to stejně?
Já vám něco povím. Když jsme tenkrát kandidovali poprvé do kraje, tak jsem objížděl celý kraj a sháněl lidi, co by do toho šli s námi. Ale lidi mimo Liberec moc nebyli. Museli jsme je ukecávat. A když jsme pak ve volbách uspěli, ani to někteří nechtěli dělat a vzít funkci. Tak to vzali jiní… Takže já v danou chvíli mohl udělat jen to nejméně blbé řešení z těch blbých. V Liberci to samé. Tam jsme získali 25 procent hlasů, jednu funkci jsem vzal já, druhou Karolína Hrbková a třetí Ivan Langr. Toho jsme znali ale jenom rok od Zelených. Mnohem raději bych tenkrát byl, kdyby tam šel Ondřej Petrovský nebo Pepa Šedlbauer. Ti by nezradili jako Ivan. Ale oni zase nechtěli opustit svoje profese, to je pak těžké.
Vy jste se kdysi dávno vyjádřil v tom smyslu, že vaším cílem je vyčistit politiku od gaunerů, diletantů a zlodějů, aby strany tyto lidi na kandidátky už dále nepsaly. Povedl se alespoň tenhle cíl?
Tohle je jedna z věcí, kterými Změna přispěla. Mnozí problematičtí lidé z kandidátek opravdu zmizeli a už se tolik nekrade. Nejedou se stejné kšefty jako dřív.
Musím se zeptat: Jak vnímáte nově vzniklou koalici na Libereckém kraji a renesanci ODS se starými tvářemi?
Ta koalice stojí na Starostech a ODS. Jedna významná stavební firma tam má stále svůj vliv. A Piráti jsou nezkušení, budou mít těžkou pozici, aby obstáli a něco prosadili. Ale taková už je politika. Kdyby ovšem Martin Půta chtěl, mohl by udělat širokou koalici i s ANO.
Myslíte jako Národní frontu?
Třeba (smích). Vždyť s nimi čtyři roky spolupracoval. Ale Martin Půta teď bude mít lepší image, když se od ANO odpojí a spojí se s Piráty. Připravuje si pozici, že jednou může být ministr. Dává to logiku.
Vy jste se vždy profiloval jako protikorupční politik, kariéru jste postavil na kritice klientelismu v Liberci. Když se ale podíváme na výsledky všech těch kauz, není vám smutno? Exprimátora Jiřího Kittnera soud za údajné machinace s pozemky osvobodil, hejtman Půta je zatím nepravomocně osvobozen také, bývalý radní za ČSSD Bursa mohl jít za korupci sedět na 10 let, má podmínku. Opravdový trest vlastně nedostal nikdo z těch, na které jste ukazoval.
Štvalo mě to mnoho let. Dnes už to neřeším. Třeba i proto, že stát dává ročně na činnost protikorupčních neziskovek jen čtyři miliony korun. To je výsměch. Jak plivnutí do moře. A pak máte s něčím bojovat? Skutečná poptávka po boji s korupcí tu není. Není tu nikdo, kdo by to chtěl platit. A ve volném čase to dělat dlouhodobě opravdu nejde.
O Liberci se kdysi hovořilo jako o nejzkorumpovanějším městě v Česku. A dnes už se tak nemluví. Cítíte to i jako svoji zásluhu?
To se opravdu změnilo. Rozpojily se určité vazby. Dnes se věci mnohem víc hlídají, politici si dávají pozor. Ta politická kultura je jinde, kultivovala se. I když nikdo nebyl odsouzen. Tady vnímám posun, i díky Změně.
Takže až se zase do politiky ti gangsteři a lumpové dostanou, vrátí se i Jan Korytář?
Ne. O tom jsem přemýšlel a můj návrat do politiky by připadal v úvahu jen tehdy, že za mnou někdo přijde a řekne: Honzo, potřebujeme tě, pojď nám s tím pomoct. Pak ano. Ale už si nechci projít cestou, že budu zase přemlouvat spoustu lidí, aby něco udělali, šli na kandidátku nebo přispěli.
Já o vás poprvé četl někdy na konci 90. let, kdy jste zakládal Staré ochránce Jizerských hor a sázel v Jizerkách stromy. Znamená to, že teď, když se z politiky stahujete, se k tomuto vrátíte?
Vracím se k tomu. I v politice jsem nastoloval ekologická témata, která pokládám za důležitější než boj s korupcí. Vidím v tom větší smysl a já chci dělat práci, co má smysl. Připravujeme projekty na revitalizaci dalších lokalit a pokud tam vzniknou nové mokřady, tůně a pestřejší lesy, budu mít dobrý pocit.
Nebude vám teď po 16 letech politika chybět? Přeci jen zvyk je železná košile.
A v čem by mi měla chybět? V tom, že jsme jednou za měsíc měli po zastupitelstvu večeři v Radničním sklípku zdarma? Nebo to extrémní časové vytížení? Nebo že by mi chyběly anonymní komentáře lidí, kteří si myslí, že když jste politik, můžou si k vám dovolit cokoliv? To fakt ne. Jsem rád, že to mám za sebou.
Psychologové říkají, že politika je droga...
Ano, mít moc něco prosadit vám pomáhá překonat všechny ty nástrahy, úskalí a stres. Víte totiž, že něco měníte. Ale mně se po pracovních víkendech, hádání s kolegy nebo o nekonečném vysvětlování banalit opravdu stýskat nebude. A ještě za ty peníze? Byl to očistec.
Co bude dál se Změnou?
Za mě přijde do městského zastupitelstva Václav Smrkovský. Klub Změny pro Liberec poběží dál. Když kolegové budou chtít s něčím pomoci, rád pomůžu. Ale já se jim do toho už nechci moc vměšovat.
Jak se vlastně odchází z politiky? Odevzdáte klíče?
To není složité. Sejdete se s lidmi a řeknete jim to. Potvrdíte si to, sepíšete rezignační dopis a tím to končí. Klíče od radnice žádné nemám. Musíme ještě vyúčtovat krajskou kampaň, ale to jsou už jen drobnosti.
Vy jste před časem přiznal, že trpíte depresemi a léčíte se. Přinesl vám tenhle coming out něco pozitivního?
Hodně. Mám doma na zdi obraz od České psychiatrické společnosti jako ocenění pro politika, který s tím veřejně vystoupil jako první. Pár lidí mi poděkovalo. Snad to přispělo k odstranění předsudků, které lidem zbytečně ničí život. A že se mi někdo smál, že jsem na hlavu? Přes to jsem se přenesl. Dnes už jsem na jedné čtvrtině původní dávky léků, je to jen udržovací záležitost. Mnozí si myslí, že teď po volební prohře bych měl být „na prášky“, ale je to přesně opačně. Mně se teď žije mnohem lépe. Těším na relativně normální život.
Vás to ale stálo manželství, takže úplný návrat to nebude.
Ano, deprese měly na konec našeho vztahu velký vliv. Žil jsem pod tlakem, ve stresu, nosil domů málo peněz a zhoršoval se můj duševní stav. S exmanželkou máme ale dnes už dobré vztahy. I s našimi dvěma dcerami a synem. Můj syn zrovna letos odcházel na vysokou školu do rakouského Lince. Když odjížděl, poslal nám s exmanželkou SMS, kde nám poděkoval za hezké dětství i to, jak jsme ho připravili na život a že nemusíme mít žádné výčitky, jestli jsme to dělali dobře. Po těch všech frustracích z politiky mě to moc potěšilo. Takže teď jsem už spokojený muž.
