No tohle?!

Stane se tak k poslednímu dni tohoto roku, tedy o tři roky dříve, než bylo původně plánováno.

Ekologistům vadí, že společnost Sev.en Energy patří finančníku Pavlu Tykačovi a zejména to, že hodlá elektrárnu dále provozovat. Tento záměr nyní společnost Sev.en potvrdila s tím, že počítá s miliardovými investicemi do elektrárny proto, aby splňovala náročné ekologické předpisy EU platné od příštího roku.

Smlouvu o prodeji elektrárny spolu obchodní partneři uzavřeli v roce 2013. Organizace Greenpeace a Hnutí Duha od té doby proti smlouvě protestují. Požadovali zákaz této transakce a namísto toho ukončení provozu elektrárny s tím, že je docela zbytečná, protože celá její produkce jde na export. Nebrali přitom v potaz, že zakázat obchod mezi dvěma obchodními firmami zřizovanými podle obchodního zákoníku prostě není možné, dokud žijeme v demokratickém a právním státě.

Ani po dokončení prodeje svůj boj nevzdávají. „Počerady budou ke svému provozu od příštího roku potřebovat rozsáhlou výjimku z limitů ochrany ovzduší, jinak budou muset skončit. Uděláme samozřejmě všechno pro to, aby jí nedostaly," prohlásil Jan Rovenský z Greenpeace. „...ještě před rokem 2023,“ upřesnil Koželouh.

Udělování výjimek je správní akt, který náleží do působnosti správních orgánů. Nejde tedy o rozhodování politické, ale byrokratické, které má svá přesná pravidla. Doufejme, že příslušné správní úřady tato pravidla dodrží. Generální ředitel Sev.en Luboš Pavlas k věci říká, že k dřívějšímu nákupu elektrárny došlo proto, aby právě od příštího roku byla tato připravena přísnější limity plnit. Dodává i další důležitou okolnost: že modernizace a ekologizace Počerad pomůže Česku v zajištění elektřiny pro spotřebu překlenout období, dokud nebude postaven nový blok v Dukovanech (nejméně do roku 2036 – pozn. aut.) a více se nerozšíří obnovitelné zdroje energie. „Zároveň bude důležitou pojistkou pro ta denní i roční období, kdy elektřinu nestabilně dodávají hlavně solární a větrné elektrárny,“ dodává L. Pavlas.

Prodávající strana ČEZ se sice staví do pozice nízkoemisního či do budoucna bezemisního výrobce a dodavatele elektřiny, v prodejní smlouvě na Počerady si však vymínila nákup veškerého elektrického výkonu Počerad za fixní cenu do roku 2023. Na dotaz Proč? ČEZ odpovídá, že je obchodník s elektřinou a bude s tou počeradskou prostě obchodovat na burze. Jinými slovy – je přesvědčen, že tato elektřina bude zapotřebí a bude se prodávat výhodně.

O zbytečnosti uhelných elektráren není zcela přesvědčen ani ČEPS, provozovatel přenosové soustavy a dispečinku, který zajišťuje vyrovnanou bilanci dodávek a spotřeby elektřiny v celé soustavě v každém okamžiku. „Uhelné elektrárny zatím poskytují zdaleka nejvíce podpůrných služeb pro udržování spolehlivého provozu. Jedná se nejen o služby výkonové rovnováhy, ale i o řadu dalších, jako jsou regulace napětí a jalového výkonu, start ze tmy či ostrovní provoz. Přenosová soustava bude muset v případě utlumování jejich výroby nahradit regulační kapacity poskytované těmito zdroji jinými typy zdrojů,“ říká Lukáš Hrabal, tiskový mluvčí ČEPS.

Jaké typy zdrojů by to měly být? Podle ekologistů určitě ne uhelné, ty jsou jen na export a musí skončit, nejlépe hned. A navíc jsou údajně ekonomicky odrovnané, energie z uhlí už se „ekonomicky“ nevyplatí. „Staré uhelné elektrárny se ze strojků na peníze stávají koulí na noze, kterých se předvídavější investoři zbavují,“ řekl Rovenský k prodeji Počerad.

Ekonomická karta je tak cinknutá, že soudný člověk by ji vůbec nevytahoval. Ekologisté hrající si na ekology ovšem nejsou soudní lidé, oni jsou falešní hráči. Uhelná energetika je zatížena umělými dodatečnými daněmi, mj. uhlíkovými a emisními (povolenkami), které vzniky politickým rozhodnutím a s ekonomikou provozu, ba dokonce ani s ochranou ovzduší nemají vůbec nic společného. Ekonomický pád Sokolovské uhelné, často dávané za příklad „ekonomické nevýhodnosti“, není dán vyčerpáním přírodních zdrojů, ani neefektivností těžby či výroby energie, ani cenovým propadem produktu na trzích, ale jen a pouze sérií politických rozhodnutí.

Ekologisté ještě také velmi rádi zdůrazňují, že fosilní energetika a těžba uhlí jsou „dotované“. Skutečnost je taková, že klasická energetika je ždímaná. Naopak vzývané stále levnější a výhodnější obnovitelné zdroje (OZE) nejsou bez dotací schopny ani vznikat, ani být provozovány.

Vraťme se však od ekonomiky (tedy té ekologistické) ke zbytečnosti uhelných elektráren a ke zdrojům, které mají zajistit bezpečnost dodávek elektřiny, tedy do reálného světa závislého na elektřině. „V případě odstavení uhelných zdrojů v dřívějším termínu hrozí nedostatek náhradních zdrojů, které nespalují uhlí, pro zajištění spolehlivého chodu soustavy a rovněž podmínky soběstačnosti dodávek. Vyšší integrace OZE v tomto případě nepřispívá dostatečně k zajištění bilance,“ říká L. Hrabal z ČEPS.

Že na tom něco může být, napovídá zpráva z ČEZ, prosím, čtěte pomalu a pozorně: „V roce 2018 musela Evropská unie 58,2 % energie dovážet. Závislost EU na dovozu energií ze zahraničí postupně roste: v roce 2000 činila 56,3 procenta. Zahrnuje zejména dovoz ropy, zemního plynu, ale i černého uhlí. Dominantním dodavatelem všech tří surovin je Ruská federace, druhým nejvýznamnějším jsou USA v případě černého uhlí, Irák (surová ropa) a Norsko (zemní plyn). Nejvíce od roku 2000 stoupla závislost Evropy právě na dovozu zemního plynu: z 65,7 % na 83,2 %.“ Pozoruhodný výsledek patnáctileté masivní podpory OZE, že?