Když mu bylo devatenáct let, studoval Vyšší filmovou školu v Čimelicích a v rámci povinné školní praxe se zúčastnil natáčení snímku Cesta do pravěku. Psal se rok 1954 a Vojtěch Kunčík, rodák z Nivnice na Uherskohradišťsku, se tehdy poprvé potkal s režisérem Karlem Zemanem.
„Pro mě to byl velký šéf. Byli lidé různých názorů a někdy nebylo možné vyjít jeho přáním na sto procent. Ale já mu přímo nepodléhal a konflikty jsem s ním nikdy neměl,“ vzpomíná Kunčík, který pak na zlínských ateliérech pracoval jako produkční až do roku 1993.
Zeman se narodil 3. listopadu 1910 ve východočeské Ostroměři a do Zlína ho během druhé světové války přivedl režisér Elmar Klos. Začínal s reklamní tvorbou pro firmu Baťa, ale brzy se dostal k animovaným snímkům.
Prorazil právě s Cestou do pravěku, což byl první celovečerní film, ve kterém hráli vedle loutek a animace i živí herci v postavách čtyř kluků, kteří se vydali proti proudu času mezi dinosaury.
Nezapomenutelné jsou jeho snímky podle románů Julesa Verna obohacené o netradiční a složitější výtvarné triky, animace a dřevoryty, které jako by obživly z knižní podoby.
Za zmínku stojí Ukradená vzducholoď, Na kometě a především Vynález zkázy, který v roce 1958 zvítězil na světové výstavě Expo v Bruselu a prodal se do 70 zemí.
Režisér, který myslel obrazem
V čem bylo kouzlo vypravěče, který okouzlil několik generací malých i velkých diváků po celém světě?
„Zeman oslovoval hlavně puberťáky. A to proto, že sám měl v sobě kus dětské romantiky,“ uvedl před lety dnes již zesnulý zlínský filmový historik Jiří Novotný.
Měl i velké nadání přenést atmosféru světa fantazie na plátno. A co hlavně – předběhl svoji dobu. První krátký film Vánoční sen natočil v roce 1945 a vyhrál s ním na festivalu v Cannes.
Do té doby se ve filmu loutky moc nepohybovaly, byly statické a už vůbec je filmaři nespojovali s živým hercem. Zemanův hadrový panáček ve Vánočním snu měl ale výraz, usmíval se, tančil na klavíru, bruslil a ukláněl se.
Zlínský tvůrce proslul jako bořitel žánrových hranic, který miluje experimenty. Inspiroval světové filmaře jako Tima Burtona, Terryho Gilliama, Stevena Spielberga nebo George Lucase.
„Studenti po mně jednou chtěli, abych udělal Zemanovo srovnání se Spielbergem. Všichni měli pocit, že Spielbergovy postavy se hýbají věrohodněji a technicky lépe. Říkal jsem jim ale, aby si uvědomili, že Zeman neměl počítače ani techniku. Měl jen nápad, dráty, střih a kombinaci. A to dělal geniálně,“ popsal Novotný.
Kvůli rodině zůstal ve Zlíně
Slavný režisér spojil svůj život se Zlínem. Od nástupu na filmové ateliéry bydlel se svou rodinou na Kudlově, stejně jako další místní tvůrci. Ani v době největší slávy nechtěl pracovat v zahraničí.
„Měl nabídky hlavně z USA. Nikdy by ale nemohl jet s rodinou, takže to nepřipadalo v úvahu,“ uvedla před čtyřmi lety jeho dcera Ludmila, která se v dospělosti stala spoluvýtvarnicí některých Zemanových filmů a v roce 1984 emigrovala do Kanady.
„S maminkou měl krásný vztah. Při sbírání materiálů do naší knihy Karel Zeman a jeho kouzelný svět jsme s dcerou objevily dopisy, které si psali v době, kdy táta odešel do Zlína. Nemohl také opustit trikové oddělení, které tam vybudoval,“ dodala.
„Potkávali jsme se skoro denně, bydleli jsme kousek od sebe, jeho dceru i syna jsem znal jako dítě. Říkají to všichni a byla to pravda – byli jsme tady jedna rodina,“ poznamenal Kunčík.
V 70. letech se Zeman kvůli zdraví, věku či normalizačním poměrům vrátil k animovaným pohádkám. Pohádky tisíce a jedné noci, Čarodějův učeň nebo Pohádka o Honzíkovi a Mařence stále sklízí úspěch, stejně jako předchozí snímky.
Jejich tvůrce se sametové revoluce nedočkal, zemřel 5. dubna 1989. Jeho snímky se však vysílají dodnes. Muzeum Karla Zemana, které před osmi lety vzniklo v Praze, také nechalo některé z nich zrestaurovat. Ve vyčištěné podobě jsou k vidění Cesta do pravěku, Vynález zkázy a Baron Prášil.
