Druhé desetiletí dvacátého prvního století, druhého tisíciletí je minulostí a my vybrali 50+1 největších momentů za toto uplynulé období. Každou středu v 10:00 vám jeden z těchto momentů odhalíme a podíváme se společně na mýtické bitvy, výhry a příběhy, které dokáže napsat jen cyklistika.
Vyhrát Giro d’Italia znamená pro každého jezdce zápis do historie. Italská Grand Tour od prvního ročníku v roce 1909 napsala mnoho příběhů a pro Italy se stala národním pokladem. Některé ročníky utkvěly v mysli fanoušků více, jiné zase méně. Někdy vyčníval jeden jediný okamžik, jako v roce 2018, kdy jsme měli šanci pozorovat nejpozoruhodnějších výkonů v moderní cyklistice.
Chris Froome měl za sebou snovou sezónu 2017. Po čtvrtém titulu z Tour de France získal double, když poprvé vyhrál španělskou Vueltu (v té době byl stále ještě na prvním místě ročníku 2011 Juan José Cobo, až v roce 2019 byl z výsledkové listiny vyškrtnut a první místo tak připadlo právě Froomovi). Brit ještě přidal bronz z týmové a bronz z individuální časovky na Mistrovství světa v Bergenu a čekalo se, co ukáže v příští sezóně.
Na představení trasy Gira oznámil, že se příští rok pokusí zvítězit jak na Giru tak na Tour. Brit se chtěl pokusit o to, co se naposledy povedlo Marcu Pantanimu v roce 1998. Jenže od této chvíle se Froomovi přestalo dařit. Nejprve přišly zprávy o jeho pozitivním testu na salbutamol z Vuelty (očistit své jméno se mu podařilo až v červenci následujícího roku). Brit se posléze dostal pochopitelně pod veliký tlak veřejnosti, který ještě zesílil, když se rozhodl i nadále závodit a nečekat, než se případ vyřeší. Před Girem se absolvoval pouze tři závody – Ruta del Sol, Tirreno-Adriatico a Tour of the Alps. V úvodu sezóny nezanechal příliš velký dojem. Ve Španělsku skončil desátý, na Tirrenu dokonce až čtyřiatřicátý. Až na Tour of the Alps jsme mohli vidět konkurenceschopného Brita, když mu nakonec patřila čtvrtá příčka.
Giro ten rok startuje v Izraeli. Závod otevírala časovka v Jeruzalémě na necelých deset kilometrů. Jenže problém přichází ještě před startem. Froome při prohlídce trati tvrdě padá. V rozhovorech pochopitelně nechce dát najevo slabost, později ale přiznává, že následky si nesl ještě minimálně celý první týden. Již v úvodních deseti kilometrech ztrácí na vítězného Toma Dumoulina 35 sekund.
Byl to ale Simon Yates, kdo se zdál být v dalším průběhu nejsilnějším. Již v prvním horském dojezdu na Etně se vzdaluje všem svým konkurentům a do cíle dojíždí společně s týmovým kolegou Estebanem Chávesem. Cháves bere etapu, Yates vedení v závodě. V osmé etapě se poprvé ukazuje do té doby nepříliš známý Ekvádorec Richard Carapaz. Ten získává svou první profesionální výhru, zatímco těžké chvíle znovu zažívá Froome. Ten padá při výjezdu na cílové stoupání Montevergine di Mercogliano. Čas nakonec neztrácí, ale psychicky na tom není dobře. To se potvrzuje i následující den při výjezdu na Gran Sasso d’Italia. Zatímco Yates vyhrává etapu, Froome se trápí a ztrácí přes minutu. Yates však vypadá neporazitelně. Znovu vítězí v dojezdu do Osimy hned o dva dny později, v tuto dobu to tedy vypadá na první britské vítězství na Giru, ne však v podání Frooma, jak se čekalo. O tom se začínají rojit spekulace, že z Gira odstoupí a bude se připravovat na Tour de France. Froome však veškeré tyto spekulace vyvrátí a v závodě i nadále pokračuje.
Na řadu přijde čtrnáctá etapa a výjezd na Monte Zoncolan. V brutálním stoupání se zdá být Froome znovu při chuti. Wout Poels mu rozjíždí tempo a Brit poprvé na Giru útočí. Zbývají pouze čtyři kilometry, ale v prudkém sklonu je ještě daleko do cíle. Za další kilometr ze skupiny za ním vyrazí Yates. Ten se rychle přiblíží na rozdíl okolo deseti sekund, ale na tom se zastaví. Následuje nádherná bitva, kdy se Froome s Yatesem přetahují o každou sekundu. Chvíli se zdá, že už Yates dýchá Froomovi na záda, ten se ale v další serpentině znovu trochu vzdálí. Takto to vypadá až do cíle a Yates Frooma nikdy nedojede. V cíli je dělí šest sekund. Po otřesném začátku je to tak pro čtyřnásobného šampiona Tour především psychická vzpruha.
Může však Froome ještě zabojovat o růžový dres? Musel by v posledním týdnu svou konkurenci převálcovat, navíc výkon na Zoncolanu si na něm vybírá daň hned následující den. Na stoupání druhé kategorie Costalissoio necelých devatenáct kilometrů před cílem se skupina favoritů začne dělit. Froome se náhle ocitne ve druhé skupině a společně se Sergiem Henaem se pokouší vrátit zpět. Vpředu je však znovu aktivní Simon Yates. Ten opakovaně útočí a 17 kilometrů před cílem je již osamoceně na čele. Předvádí neuvěřitelný výkon a vyhrává již svou třetí etapu, když dorazí do cíle v Sappadě s náskokem 41 sekund na druhou skupinu. V té se však nenachází Froome. Na toho si musí diváci v cíli počkat ještě dalších 51 sekund. V celkovém pořadí pak zaostává bez osmi sekund o pět minut! Růžový sen zdá se být pryč. Tato ztráta je takřka nesmazatelná.
Závod pokračuje časovkou. Vítězí v ní Rohan Dennis. Tom Dumoulin ztrácí 22 sekund a Simonu Yatesovi se v celkovém pořadí přibližuje na sekund 56. Při formě Yatese v horách to však vypadá jako neřešitelný problém. Časovku velice dobře zvládá i Froome, na pátém místě je o pouhých 35 sekund pomalejší než Dennis. Dobrý výkon, ale v očích většiny závodníků i fanoušků je již mimo hru o růžový trůn. Situace do posledních tří horských etap je jasně rozdaná. Vede Yates a je velice blízko celkovému vítězství, pokud by ho však potkala krize, vítězem by se pravděpodobně stal Dumoulin. Třetí Pozzovivo má manko 2 minut a 43 sekund, čtvrtý Froome se díky časovce dostal do hry o pódium, když ze čtvrtého místa ztrácí na Yatese 3 minuty a 22 sekund.
Jenže přichází osmnáctá etapa vedoucí na stoupání Prato Nevoso. Dumoulinovi již nezbývá nic jiného než útočit. Yates se ho však vždy udrží. V tom však přijde velice zásadní moment celého Gira. Útočí Froome, po chvíli váhání se k němu dotahuje Pozzovivo s Dumoulinem. Kde je však Yates? Ten si jede své tempo a trojice se mu začíná vzdalovat. První náznak slabosti. Poprvé v průběhu celého Gira vypadá Yates porazitelně. Museli jsme si na to počkat osmnáct etap. K Froomově skupině se navíc z úniku stahuje Wout Poels a společně dojíždějí do cíle. Yates ztrácí 28 sekund. Ještě je to dobré. Náskok se mu sice ztenčil přesně o polovinu, stále ale drží vedení. Všichni si však kladou otázku, zdali se jednalo o jeden slabší okamžik nebo Yates začíná doplácet na svou aktivitu v dosavadním průběhu závodu. Šance Toma Dumoulina na výhru se tak jako tak výrazně navýšila.
Šílený plán se však začíná rodit v hlavách sportovních ředitelů týmů Sky. Vidí, že jejich svěřenec se den ode dne cítí lépe. Tak to bylo v plánu – vstoupit do Gira s horší formou, která bude gradovat ve třetím týdnu a vydrží až do Tour de France. Jen se nepočítalo s tím, že Froomova ztráta z prvních dvou týdnů bude až tak velká. Nyní však vidí šanci jak celé Giro otočit během jedné etapy naruby a ještě ho vyhrát. Znamená to však risk. Případný neúspěch by mohl vyústit v naprostý kolaps a ztrátu jakéhokoliv lepšího umístění. Má se tak keňský rodák zaměřit na pódium nebo se pokusit celé Giro vyhrát? Odpověď je jasná, nepřijel sem přece pro třetí místo.
Vše začíná ještě před etapou. Froome zkonzumuje k snídani omeletu ze tří vaječných bílků a jednoho žloutku, 400 gramů rýže, čtyři palačinky s džemem, 200 mililitrů džusu a zelený čaj s medem. Dohromady to dělá takřka 1000 kalorií. Co je na tom zajímavé, že oproti předchozím etapám se jedná o takřka dvojnásobek. Vše zapadá do propracovaného plánu týmu Sky, kdy měl být Froome v prvním týdnu zásobován až nečekaně malým množstvím energie. V úvodních etapách za celý den zkonzumoval něco kolem 2500 kalorií. V posledním týdnu tak měl být dokonce o dva až tři kilogramy lehčí než na začátku. Situaci zkomplikoval těžký pád v Jeruzalémě, který určitě napomohl k rychlému nabírání ztráty v úvodním týdnu. Teprve devatenáctá etapa měla ukázat, nakolik se tento plán vyplatí. Kolem trasy jsou rozmístěni členové týmu Sky s jídlem a vodou, někde se má údajně nacházet i generální manažer týmu Dave Brailsford.
Je odstartováno a již od začátku kontroluje tempo britská sestava. Úniku nedávají příliš prostoru. Nejprve překonají stoupání druhé kategorie Colle del Lys. Na 92. kilometru však začíná hlavní výzva dne. Osmnáctikilometrové stoupání Colle delle Finestre. První část vede po asfaltu, druhá po štěrku a šotolině. Vrchol leží v nadmořské výšce 2178 metrů, což z něj dělá nejvyšší bod celého závodu. Jediný přeživší z původního úniku Luis Léon Sánchez se snaží vydržet na čele, ale drtivé tempo týmu Sky nemůže vydržet. Peloton táhne Salvatore Puccio, když se na konci pelotonu ocitá vedoucí závodník Simon Yates. Zbývá skoro 87 kilometrů. Komentátoři televizních kanálů nejprve viní defekt, nechce se jim věřit, že ten neporazitelný a dominantní Yates, jakého jsme viděli předchozí dva týdny, odpadá. Jenže taková je pravda. Růžový muž skutečně nestačí tempu pelotonu. Má velkou krizi a rychle ztrácí. Zanedlouho je virtuálně již mimo pódium. Adeptem na vítězství je v tuto chvíli Tom Dumoulin. Virtuálně druhý Domenico Pozzovivo ztrácí dvě minuty a patnáct sekund, třetí Froome dvě minuty a 54 sekund. Jenže ještě zdaleka není konec stoupání. Na špici pelotonu je Kenny Elissonde a jede drtivé tempo. Vedoucí skupina se již nedá nazývat pelotonem. Zůstali zde jen ti nejsilnější. Krizi má nakonec i Domenico Pozzovivo. Vpředu zůstává kromě Frooma s Elissondem ještě Tom Dumoulin, Richard Carapaz, Thibaut Pinot se svým týmovým kolegou Sébastienem Reichenbachem a Miguel Ángel López. I Elissondovi nakonec dojdou síly, a tak to přijde. 80 kilometrů a 300 metrů před cílovou páskou nastupuje Froome.
Rychle se začíná vzdalovat ostatním. Nikdo na něj nereaguje. Italská režie ukazuje historické záběry Fausta Coppiho, který v roce 1949 zvítězil v etapě Gira do Pinerola po 190 kilometrech sólo jízdy. Od této mety je sice Froome daleko, ale tehdy byla jiná doba. V moderní cyklistice je to, o co se Froome pokouší, naprosto nemožné, šílené. Na vrcholu Finestre má však na skupinu Toma Dumoulina už takřka 40 sekund. Tým Sky později zveřejní data z celé etapy. Po nástupu vyprodukoval Brit 603 wattů po dobu 16 sekund a zbytek kopce (24 minut) 401 wattů. Není divu, že s ním nikdo neudržel krok. Tom Dumoulin však uklidňuje situaci. Ve virtuálním pořadí má stále náskok přes dvě minuty. Gestikuluje tak na ostatní, ať nepanikaří. I komentátoři televizních přenosů se shodují – tohle nemůže Froome vydržet. Dumoulinova skupina se ve sjezdu nikam nežene, čeká na Sébastiena Reichenbacha – domestika Thibauta Pinota. Simon Yates vyjíždí na Finestre až za dalších 15 minut.
Jenže Froome riskuje. Musí. Ve sjezdu tak jeho náskok stoupá ještě rychleji než při výjezdu an Finestre. Ke skupině Toma Dumoulina konečně přijíždí Reichenbach a začne udávat tempo. Na tempu se musí podílet i Dumoulin, López s Carapazem totiž mezi sebou soupeří o bílý trikot a příliš nespolupracují. Na vrcholu Sestrière, stoupání třetí kategorie, které finišuje 46 kilometrů před cílem, je však Britův náskok již přes 2 minuty. Dumoulin tak nadále klidný být nemůže. Vždyť Giro vede již jen o necelou minutu. A Froome v následném sjezdu znovu riskuje. Poté to přijde. 33 kilometrů před cílem se jeho náskok již blíží třem minutám, a tak se mění virtuální lídr závodu. Zbývá ještě výjezd na stoupání první kategorie Jafferau finišující ve městě Bardonecchia. Jako první sem po 5 hodinách, 12 minutách a 26 sekundách dojíždí Froome. Vyčerpaný ale spokojený, ví, že plán vyšel. Nakolik? To se ještě musí ukázat. Po třech minutách projíždí cílem Carapaz, dalších sedm sekund ztrácí Pinot, López je ještě o 5 sekund pomalejší. Kde je však Dumoulin? Stíhání musel z velké části oddřít sám, a tak je pochopitelné, že mu v závěru chybí síly. Do cíle dojíždí o 3 minuty a 23 sekund později než Froome. Yates ztrácí takřka 39 minut! Do další etapy tak vstoupí Froome se čtyřicetisekundovým náskokem v růžovém dresu. Na tiskové konferenci skandují italští tifosi Froomovo jméno, opravdu, tohle tu dlouho neviděli, skutečně jsme se vrátili do starých časů cyklistiky.
Ještě ale není dobojováno. Ve dvacáté etapě do Cervinie čekají na závodníky v závěru tři stoupání první kategorie. Těžké časy zažívá Thiabut Pinot. Před etapou třetí muž je nemocný a zažívá krizi. Etapu sice dokončí, ale s více než pětačtyřicetiminutovým mankem. Do poslední etapy již nenastoupí. Zatímco Pinot zažívá krizi, na čele bojuje v úniku Mikel Nieve. Týmový kolega Simona Yatese se nakonec raduje v etapě a zvedá tak opět náladu v týmu Mitchelton-Scott poté, co ztratili růžový dres. Za ním zuří boj o celkového vítěze. Tom Dumoulin zkouší na Frooma zaútočit hned třikrát během jednoho kilometru. Brit však již nemůže prohrát. Po včerejšku nemůže o vedení zase přijít. Na všechny nástupy odpoví a v závěru dokonce sám nastoupí, aby ukázal, že sil má stále dost. Zanedlouho je sice dojet, ale to mu vůbec nemusí vadit. Do cíle dojíždí ruku v ruce s Woutem Poelsem, který stál, kromě Tour de France 2013, u všech Froomových vítězství na Grand Tour. I na Giru plnil jednu z hlavních rolí. Tom Dumoulin v závěru vidí, že Frooma nepřekoná a o druhé místo také nepřijde. Alespoň tak udává tempo pro mladého týmového kolegu Sama Oomena. Ten se tak i díky Dumoulinově práci posune na deváté místo celkového pořadí.
Zbývá již jen slavnostní dojezd do Říma. Odstupy v celkovém pořadí jsou kvůli nebezpečnému okruhu v závěru předem anulovány. Většina jezdců na celkové pořadí tak dojíždí daleko za vítězem etapy Samem Bennettem. Nakonec cílem projíždí i Froome společně se svým týmem. Je dobojováno.
Chris Froome se vítězem Gira. Přidal se tak k Jacquesi Anquetilovi, Felice Gimondimu, Eddymu Merckxovi, Bernardu Hinaultovi, Albertu Contadorovi a Vincenzu Nibalimu, kteří během své kariéry alespoň jednou vyhráli každou ze tří Grand Tour. Froome tak také vyhrál po Tour 2017 a Vueltě 2017 třetí Grand Tour po sobě. V jednu chvíli byl na trůnu všech třítýdenních závodů. To se před ním povedlo pouze Eddymu Merckxovi a Bernardu Hinaultovi.
